Diego García

Diego Garcia
Diego García
IATA	NKW
ICAO	FJDG
Druh	Námořní letecká základna
Stát	Spojené království Spojené království Britské indickooceánské území
Zeměpisné souřadnice	7°18′48″ j. š., 72°24′40″ v. d.
Vznik	1971–1976; Velké rozšíření 1982–1986
Příslušnost	Vláda Spojeného království

Diego García je ostrov v Indickém oceánu, který je největší ze skupiny Čagoských ostrovů a zároveň nejjižnějším bodem korálového řetězce, který se táhne od západního pobřeží Indie přes Lakadivy a Maledivy až pod rovník. Ostrov je součástí Britského indickooceánského teritoria.

V říjnu 2024 došlo k dohodě o postoupení všech Čagoských ostrovů včetně Diego García Mauriciu. Zárověň se obě země shodly na zachování zdejší britsko-americké základny na období minimálně 99 let.^[1]

Rozloha ostrova je 27 km² (174 km² včetně vnitřní laguny). Povrch je plochý ve tvaru podkovy s nejvyšším místem sedm metrů nad hladinou moře. Na ostrově panuje typické tropické klima s teplotami okolo 30 °C a srážkami kolem 2600 mm ročně. Na severovýchodním výběžku ostrova je vojenská základna, zbytek ostrova je pokryt kokosovými palmami. Životní prostředí je nedotčené, ostrov je obklopen korálovými útesy s bohatým podmořským životem.

Neobydlený ostrov pravděpodobně objevili arabští mořeplavci okolo roku 900. Později zde přistáli čínští mořeplavci, mezi prvními byl mořeplavec a cestovatel Čeng Che.

Mezi prvními evropskými mořeplavci, kteří ostrov objevili, byl portugalský mořeplavec Pedro Mascarenhas v roce 1512 či 1513. Koncem 18. století ostrov kolonizovali Francouzi, po napoleonských válkách ho postoupili Britům. Ti zde zřídili plantážní pěstování kopry a využívali jeho přirozeného přístavu jako zastávky svých lodí pro doplnění paliva.

V roce 1965 ostrov přestal být součástí britské kolonie Mauricius a stal se součástí nově vzniklého Britského indickooceánského teritoria. V následujících letech byli místní obyvatelé vysídleni (převážně na Mauricius), aby zde mohla vzniknout britsko-americká vojenská základna.^[2]

V 60. létech 20. století, kdy Britové museli vyklidit vojenskou základnu na maledivském ostrově Addu, se rozhodli využít strategické polohy ostrova. Zhruba tisícovka původních obyvatel byla vysídlena na Mauritius a v roce 1971 zde byla otevřena společná britsko-americká vojenská základna. Američané výměnou za možnost užívat ostrov dodali Britům rakety Polaris, získali tak největší vojenskou základnu mimo své území^[zdroj⁠?!]. Výhodná poloha mimo pásmo tropických cyklónů umožnila monitorovat území Sovětského svazu a po skončení studené války také nestabilní oblasti Blízkého východu. Na zdejší základně byly vězněny osoby údajně podezřelé z příslušnosti k islámským teroristům. Na ostrově žije 1000 amerických vojáků, 50 britských a asi dva tisíce civilních zaměstnanců, což jsou převážně Sinhálci.

Původní obyvatelé dlouhodobě požadují navrácení ostrova, objevily se také plány na jeho vyhlášení za biosférickou rezervaci. V roce 2019 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu označil jejich vysídlení a pokračující britskou správu souostroví za nezákonnou, což podpořilo i Valné shromáždění OSN. Britové však toto rozhodnutí odmítli jako právně nezávazné. Vláda Spojených států amerických prohlásila, že se zdejšího opěrného bodu v žádném případě nehodlá vzdát.^[3] V roce 2016 byl pronájem základny prodloužen o dalších 20 let do roku 2036.^[4]

V říjnu 2024 se vlády Spojeného království a Mauriciu dohodli na vrácení Čagoského souostroví Mauriciu a znovuosídlení ostrovů původními obyvateli. Znovuosídlení se však nebude týkat ostrova Diego García, kde mají Britové podle smlouvy nadále provozovat vojenskou základnu dalších minimálně 99 let.^[5]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Diego García na Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální stránky základny Archivováno 13. 5. 2011 na Wayback Machine.
• (anglicky) Diego Garcia "Camp Justice" 7°20'S 72°25'E
• (anglicky) Geografie ostrova
• Stručně česky Archivováno 9. 11. 2009 na Wayback Machine.
• (anglicky) Vysídlení původních obyvatel