Diego García
Diego Garcia | |
---|---|
Diego García | |
IATA | NKW |
ICAO | FJDG |
Druh | Námořní letecká základna |
Stát | Spojené království Britské indickooceánské území |
Zeměpisné souřadnice | 7°18′48″ j. š., 72°24′40″ v. d. |
Vznik | 1971–1976; Velké rozšíření 1982–1986 |
Příslušnost | Vláda Spojeného království |
Diego García je ostrov v Indickém oceánu, který je největší ze skupiny Čagoských ostrovů a zároveň nejjižnějším bodem korálového řetězce, který se táhne od západního pobřeží Indie přes Lakadivy a Maledivy až pod rovník. Ostrov je součástí Britského indickooceánského teritoria.
Přírodní poměry
Rozloha ostrova je 27 km² (174 km² včetně vnitřní laguny). Povrch je plochý ve tvaru podkovy s nejvyšším místem sedm metrů nad hladinou moře. Na ostrově panuje typické tropické klima s teplotami okolo 30 °C a srážkami kolem 2600 mm ročně. Na severovýchodním výběžku ostrova je vojenská základna, zbytek ostrova je pokryt kokosovými palmami. Životní prostředí je nedotčené, ostrov je obklopen korálovými útesy s bohatým podmořským životem.
Historie
Neobydlený ostrov pravděpodobně objevili arabští mořeplavci okolo roku 900. Později zde přistáli čínští mořeplavci, mezi prvními byl mořeplavec a cestovatel Čeng Che. Mezi prvními evropskými mořeplavci, kteří ostrov objevili, byl portugalský mořeplavec Pedro Mascarenhas v roce 1512 či 1513. Koncem 18. století ostrov kolonizovali Francouzi, po napoleonských válkách ho postoupili Britům. Ti zde zřídili plantážní pěstování kopry a využívali jeho přirozeného přístavu jako zastávky svých lodí pro doplnění paliva. V 60. létech 20. století, kdy Britové museli vyklidit vojenskou základnu na maledivském ostrově Addu, se rozhodli využít strategické polohy ostrova. Zhruba tisícovka původních obyvatel byla vysídlena na Mauritius a v roce 1971 zde byla otevřena společná britsko-americká vojenská základna. Američané výměnou za možnost užívat ostrov dodali Britům rakety Polaris, získali tak největší vojenskou základnu mimo své území[zdroj?!]. Výhodná poloha mimo pásmo tropických cyklónů umožnila monitorovat území Sovětského svazu a po skončení studené války také nestabilní oblasti Blízkého východu. Na zdejší základně byly vězněny osoby údajně podezřelé z příslušnosti k islámským teroristům. Na ostrově žije 1000 amerických vojáků, 50 britských a asi dva tisíce civilních zaměstnanců, což jsou převážně Sinhálci. Původní obyvatelé dlouhodobě požadují navrácení ostrova, objevily se také plány na jeho vyhlášení za biosférickou rezervaci. V roce 2019 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu označil jejich vysídlení a pokračující britskou správu souostroví za nezákonnou, což podpořilo i Valné shromáždění OSN. Britové však toto rozhodnutí odmítli jako právně nezávazné. Vláda Spojených států amerických prohlásila, že se zdejšího opěrného bodu v žádném případě nehodlá vzdát.[1] V roce 2016 byl pronájem základny prodloužen o dalších 20 let do roku 2036.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. www.independent.co.uk [online]. [cit. 2011-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-12.
- ↑ Governance | British Indian Ocean Territory. biot.gov.io [online]. [cit. 2017-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Diego García na Wikimedia Commons
- (anglicky) Oficiální stránky základny Archivováno 13. 5. 2011 na Wayback Machine.
- (anglicky) Diego Garcia "Camp Justice" 7°20'S 72°25'E
- (anglicky) Geografie ostrova
- Stručně česky Archivováno 9. 11. 2009 na Wayback Machine.
- (anglicky) Vysídlení původních obyvatel
Média použitá na této stránce
Autor: Steve Swayne from Maleny, Australia, Licence: CC BY-SA 2.0
Former coconut plantation on Diego Garcia, out of use since 1970. The buildings have now been restored.
An aerial view of Diego Garcia, the small installation winner of the U.S. Navy Commander, Navy Region Japan Installation Excellence Award.