Diketen
Diketen | |
---|---|
Strukturní vzorec | |
Model molekuly | |
Obecné | |
Systematický název | 4-methylidenoxetan-2-on |
Ostatní názvy | γ-methylenpropiolakton |
Anglický název | Diketene |
Německý název | Diketen |
Sumární vzorec | C4H4O2 |
Vzhled | bezbarvá kapalina |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 674-82-8 |
SMILES | O=C1OC(=C)C1 |
InChI | 1S/C4H4O2/c1-3-2-4(5)6-3/h1-2H2 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 84,08 g/mol |
Teplota tání | −7 °C (266 K) |
Teplota varu | 127 °C (400 K) |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Diketen je organická sloučenina, derivát oxetanu. Vyrábí se dimerizací ketenu. Používá se jako reagent v organické chemii.
Výroba
Keten se vyrábí dehydratací kyseliny octové při 700–750 °C za přítomnosti triethylfosfátu jako katalyzátoru nebo termolýzou acetonu při 600–700 °C za katalýzy sirouhlíkem.[2]
- CH3CO2H H2C=C=O + H2O ΔH = +147 kJ mol−1
- CH3COCH3 H2C=C=O + CH4
Následná dimerizace na diketen probíhá spontánně při pokojové teplotě:
- 2 H2C=C=O C4H2O2
Reakce
Zahřátím nebo působením ultrafialového záření[3] vzniká monomer keten:
- (C2H2O)2 ⇌ 2 CH2CO
Alkylované keteny se také snadno dimerizují a tvoří substituované diketeny.
Diketen se snadno hydrolyzuje za vzniku kyseliny acetyloctové, poločas této reakce je při 25 °C a 2 < pH < 7 přibližně 45 minut.[4]
Některé diketeny s alifatickými řetězci se používají na úpravu hydrofobie papíru.
V minulosti se acetanhydrid připravoval reakcí diketenu s kyselinou octovou[2]
- H2C=C=O + CH3COOH → (CH3CO)2O ΔH = −63 kJ mol−1
Acetacetylace
Diketen také reaguje s alkoholy a aminy za vzniku odpovídajících derivátů kyseliny acetyloctové, tato reakce se někdy nazývá acetacetylace. Příkladem může být reakce s 2-aminoindanem[5]
Diketen je důležitým průmyslovým neziproduktem při výrobě esterů a amidů kyseliny acetyloctové a také soubstituovaných 1-fenyl-3-methylpyrazolonů, které se používají na výrobu barviv.[6] Příkladem příslušné reakce je:
- ArNH2 + (CH2CO)2 → ArNHC(O)CH2C(O)CH3
Tyto acetacetamidy jsou prekurzory barviv jako je například arylidová žluť.
Použití
Diketeny s dvěma alkylovými skupinami se používají ve výrobě papíru na úpravu jeho tiskových vlastností (pomocí hydrofobizace). Asi 60 % takto používaných látek tvoří živičné pryskyřice a kolem 16 % diketeny s dlouhými řetězci nazývané alkylketenové dimery (AKD), které se obvykle používají v koncentraci 0,15 %, tedy 1,5 kg pevných AKD na tunu papíru.
Výroba AKD zahrnuje chloraci mastných kyselin s dlouhým řetězcem (například kyseliny stearové) za použití chloračních činidel jako je thionylchlorid, přičemž vznikají chloridy těchto kyselin, a následnou eliminaci HCl pomocí aminů (například triethylaminu) rozpuštěných v toluenu nebo jiných rozpouštědlech.:[7]
Diketeny jsou také meziprodukty výroby léčiv, insekticidů a barviv. Příkladem mohou být pyrazolony, které se tvoří ze substituovaných fenylhydrazinů a dříve se používaly jako analgetika. S methylaminem reagují diketeny za vzniku N,N'-dimethylacetacetamidu, který se chloruje sulfurylchloridem a následně reaguje s trimethylfosfitem, čímž vzniká vysoce toxický insekticid monokrotofos (obzvláště toxický pro včely). Diketeny rovněž reagují se substituovanými arpmatickými aminy na acetacetanilidy, které jsou prekurzory většiny žlutých, oranžových a červených azobarviv.
Ukázkový příklad pro syntézu arylidů reakcí diketenů s aromatickými aminy je:
Aromatické diazoniové soli reagují s arylidy za vzniku azobarviv jako je například pigmentová žluť 74:
Průmyslová výroba acesulfamu K, používaného jako umělé sladidlo, je založena na reakci diketenů s kyselinou amidosulfonovou a cyklizaci oxidem sírovým.
Bezpečnost
I přes vysokou reaktivitu diketenu jako alkylačního činidla a na rozdíl od podobných β-laktonů propiolaktonu a β-butyrolaktonu diketen nemá karcinogenní účinky, pravděpodobně díky nízké stabilitě jeho DNA adduktů.[8]
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Diketen na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diketene na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Diketene. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ARPE, Hans-Jürgen. Industrielle organische Chemie: Bedeutende vor- und Zwischenprodukte. 6th. vyd. Weinheim: Wiley-VCH, 2007. Dostupné online. ISBN 3-527-31540-3. S. 200–1. (German)
- ↑ Susana Breda; IGOR REVA; RUI FAUSTO. UV Induced Unimolecular Photochemistry of Diketene Isolated in Cryogenic Inert Matrices. J. Phys. Chem. A. 2012, s. 2131–2140. DOI 10.1021/jp211249k. (anglicky)
- ↑ Rafael Gómez-Bombarelli; MARINA GONZÁLEZ-PÉREZ; MARÍA TERESA PÉREZ-PRIOR; JOSÉ A. MANSO; EMILIO CALLE; JULIO CASADO. Kinetic Study of the Neutral and Base Hydrolysis of Diketene. J. Phys. Org. Chem.. 2008, s. 438–442. DOI 10.1002/poc.1483. (anglicky)
- ↑ Kiran Kumar Solingapuram Sai; THOMAS M. GILBERT; DOUGLAS A. KLUMPP. Knorr Cyclizations and Distonic Superelectrophiles. J. Org. Chem.. 2007, s. 9761–9764. DOI 10.1021/jo7013092. PMID 17999519. (anglicky)
- ↑ Ashford's Dictionary of Industrial Chemicals, Third Edition, 2011, pages 3241-2.
- ↑ Wolf S. Schultz: Sizing Agents in Fine Paper[nedostupný zdroj] Abgerufen am 1. März 2012.
- ↑ Rafael Gómez-Bombarelli; MARINA GONZÁLEZ-PÉREZ; MARÍA TERESA PÉREZ-PRIOR; JOSÉ A. MANSO; EMILIO CALLE; JULIO CASADO. Chemical Reactivity and Biological Activity of Diketene. Chem. Res. Toxicol.. 2008, s. 1964–1969. DOI 10.1021/tx800153j. PMID 18759502. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for flammable substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for hazardous substances
Autor: ChemDoc 2010, Licence: CC BY-SA 3.0
Synthesis of Pigment Yellow 74
Autor: ChemDoc 2010, Licence: CC BY-SA 3.0
Acetoacetanilid aus Diketen (Synthese von Aryliden)
Skeletal formula of the diketene molecule, C4H4O2.
Ball-and-stick model of the diketene molecule, C4H4O2.
X-ray crystallographic data from M. I. Kay and L. Katz (December 1958). "A refinement of the crystal structure of ketene dimer". Acta Cryst. 11 (12): 897-898. DOI:10.1107/S0365110X58002565.