Dikyan

Dikyan
Strukturní vzorec
3D vzorec
Obecné
Systematický název	oxalonitril ethandinitril
Ostatní názvy	dikyan, EDN
Anglický název	Cyanogen
Německý název	Dicyan
Funkční vzorec	(CN)2
Sumární vzorec	C2N2
Vzhled	bezbarvý plyn nebo kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	460-19-5
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	207-306-5
PubChem	9999
ChEBI	29308
UN kód	1026
Číslo RTECS	GT1925000
Vlastnosti
Molární hmotnost	52,035 g/mol
Teplota tání	−27,9 °C
Teplota varu	−20,7 °C
Hustota	0,953 7 g/cm³ (−21 °C) 0,002 335 g/cm³ (20 °C)
Dynamický viskozitní koeficient	0,009 28 cP (0 °C) 0,009 87 cP (17 °C) 0,012 71 cP (100 °C)
Index lomu	nD= 1,000 82 (0 °C)
Kritická teplota Tk	126,6 °C
Kritický tlak pk	6 009 kPa
Rozpustnost ve vodě	450 ml/100 g (20 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	ethanol 230 ml/100 g (80 °C)
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	diethylether 500 ml/100 g (18 °C)
Van der Waalsovy konstanty stavové rovnice	a= 0,776 9 Pa m6 mol−2 b= 69,01×10−6 m3 mol−1
Ionizační energie	13,6 eV
Struktura
Dipólový moment	0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	308,15 kJ/mol
Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp	−1 087,7 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	156 J/g
Entalpie varu ΔHv	448,3 J/g
Standardní molární entropie S°	241,8 J−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	197,35 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	1,092 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS02 GHS06 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	R11, R23, R50/53
S-věty	(S1/2), S23, S45, S60, S61
NFPA 704	4 4 2
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dikyan je jednou z několika kyanových sloučenin. Tyto sloučeniny se vyznačují buď jednomocným zbytkem –CN nebo aniontem CN⁻. Volný radikál nemůže ovšem existovat, ale je známa sloučenina dikyan, jejíž vzorec je (CN)₂. Atomy uhlíku jsou v ní spojeny trojnými vazbami s atomy dusíku.

Vlastnosti

Dikyan je jedovatý plyn, který voní po hořkých mandlích. Jeho teplota varu je -20,7 °C. Dobře se rozpouští ve vodě a v ethanolu. Jeho spalováním za zvýšeného tlaku s kyslíkem lze dosáhnout namodralého plamene, jehož teplota je asi 4 800 °C (s ozónem pak ještě lehce vyšší). Dikyan je tak uváděn jako plyn s druhou nejvyšší teplotou hoření (po dikyanoacetylenu).

Příprava

Nejsnadněji se dikyan připravuje reakcí koncentrovaných roztoků síranu měďnatého a kyanidu draselného, přičemž v první fázi přípravy vzniklý kyanid měďnatý se v druhé fázi samovolně rozloží:

1. Cu²⁺ + 2CN⁻ → Cu(CN)₂
2. 2Cu(CN)₂ → 2CuCN + (CN)₂
Dikyan lze také získat rozkladem kyanidu rtuťnatého:
Hg(CN)₂ → Hg + (CN)₂

Reference

Literatura

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dikyan na Wikimedia Commons