Alotropické modifikace kyslíku
Kyslík vytváří řadu alotropických modifikací:
- volné kyslíkové radikály (O•)
- dikyslík (O2)
- ozon (O3)
- tetrakyslík (oxozon) (O4)
- pevný kyslík
O2 – dvouatomová molekula kyslíku
Nejrozšířenější alotropickou modifikací kyslíku je dvouatomová molekula kyslíku, někdy zvaná dikyslík. Kyslík v této formě tvoří 21 % zemské atmosféry. O2 má délku vazby 121 pm a vazebnou energii 498 kJ/mol.[1]
Kyslík je bezbarvá látka s bodem varu −183 °C. V běžných podmínkách je proto plynný.
O3 – ozon
Tříatomový kyslík je velmi reaktivní alotrop kyslíku. Má silné oxidační vlastnosti. Objeven byl německým chemikem Christianem Fridrichem Schönbeinem roku 1840. Ve stratosféře slouží k absorbování UV záření. Vzniká rozkladem O2 na radikály a ty reagují s plynným kyslíkem z vzniku ozonu .
O4 – tetrakyslík
Existence tetrakyslíku byla předpovězena už na začátku 20. století. Prokazatelně byl detekován roku 2001 pomocí hmotnostní spektrometrie, jako sloučenina s dobou života 1 μs.[2]
Pevný kyslík
Pevný kyslík vzniká za normálního tlaku při teplotách pod −218,79 °C (54,36 K). Je to, podobně jako kapalný kyslík, čirá látka s lehce namodralou barvou způsobenou absorpcí červeného záření.
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu alotropické modifikace kyslíku na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Allotropes of oxygen na anglické Wikipedii.
- ↑ CHIEH, Chung. Bond Lengths and Energies [online]. University of Waterloo [cit. 2007-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-14.
- ↑ CACACE, F.; PETRIS, G.; TROIANI, A. Experimental Detection of Tetraoxygen. Angewandte Chemie, International Edition. 2001, roč. 40, čís. 21, s. 4062–4065. DOI 10.1002/1521-3773(20011105)40:21<4062::AID-ANIE4062>3.0.CO;2-X.