Dimethyldichlorsilan

Dimethyldichlorsilan
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevdimethyldichlorsilan
Funkční vzorec(CH3)2SiCl2
Sumární vzorecC2H6SiCl2
Vzhledbezbarvá kapalina[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS75-78-5
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)200-901-0
PubChem6398
SMILESC[Si](C)(Cl)Cl
InChIInChI=1S/C2H6Cl2Si/c1-5(2,3)4/h1-2H3
Vlastnosti
Molární hmotnost129,06 g/mol
Teplota tání−86 °C (187 K)[1]
Teplota varu71 °C (344 K)[1]
Hustota1,064 g/cm3[1]
Rozpustnost ve voděreaguje[1]
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
reaguje s ethanolem[1]
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustný v benzenu a diethyletheru[1]
Tlak páry19,2 kPa[1]
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-větyH225 H315 H319 H335[1]
P-větyP210 P233 P240 P241 P242 P243 P261 P264 P264+265 P271 P280 P302+352 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P319 P322 P331+317 P337+317 P362+364 P370+378 P403+233 P403+235 P405 P501[1]
Teplota vzplanutí−9 °C (264 K)[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dimethyldichlorsilan je organická sloučenina křemíku se vzorcem Si(CH3)2Cl2. Za pokojové teploty jde o bezbarvou kapalinu, která reaguje s vodou za tvorby lineárních i cyklických Si–O řetězců. Vyrábí se průmyslově jako prekurzor dimethylkřemíkových sloučenin a polysilanů.

Historie

První organokřemíkové sloučeniny popsali v roce 1863 Charles Friedel a James Crafts, kteří připravili tetraethylsilan z diethylzinku a chloridu křemičitého.[2] Významný pokrok v organokřemíkové chemii ale nastal až tehdy, když Frederick Kipping se svými studenty začal experimentovat s diorganodichlorsilany (R2SiCl2), získanými reakcemi chloridu křemičitého s Grignardovými činidly; tento způsob přípravy ale narážel na řadu potíží.[3]

Ve 30. letech 20. století vrostla s potřebou lepších izolátorů pro elektromotory a těsnicích materiálů pro letecké motory, poptávka po silikonech, takže bylo třeba najít účinnější způsob výroby dimethyldichlorsilanu. V letech 1941–1942 Eugene George Rochow a Richard Müller nezávisle na sobě našli takový způsob, který bylo možné využít v průmyslu.[2] Tato syntéza, nazývaná Müllerův–Rochowův proces, spočívá v reakci elementárního křemíku s chlormethanem za přítomnosti měděného katalyzátoru.

Výroba

Müllerova–Rochowova syntéza zahrnuje průchod chlormethanu přes zahřívanou trubici naplněnou křemíkem a chloridem měďným.[3] V současnosti se křemík umisťuje do fluidního reaktoru a teplota bývá kolem 300 °C, jako katalyzátor slouží oxid měďný. Do reaktoru se poté přidá chlormethan a hlavním produktem je dimethyldichlorsilan.

2 CH3Cl + Si → (CH3)2SiCl2

Mechanismus reakce není znám, ovšem měď je pro její průběh nutná.

Vedle dimethyldichlorsilanu se vytváří také například CH3SiCl3, CH3SiHCl2 a (CH3)3SiCl, k jejich oddělení slouží frakční destilace. V následující tabulce jsou uvedeny výtěžky a teploty varu jednotlivých produktů.[4]

ProduktVýtěžek (%)Teplota varu (°C)
(CH3)2SiCl280–9070,0
CH3SiCl35–1565,7
CH3SiHCl23–540,7
(CH3)3SiCl3–557,3

Reakce

Dimethyldichlorsilan se hydrolyzuje za vzniku lineárních i cyklických silikonů, sloučenin obsahujících vazby Si–O. Délky řetězců těchto polymerů závisí na množství skupin schopných zastavit prodlužování řetězce, které se přidají do reakční směsi. Rychlost reakce určuje přesun reaktantů skrz rozhraní mezi vodnou a organickou fází; nejrychleji tedy probíhá za turbulentních podmínek. Reakční prostředí lze upravit tak, aby se vytvořilo co největší množství požadovaného produktu.

n(CH3)2SiCl2 + nH2O → [(CH3)2SiO]n + 2nHCl
m(CH3)2SiCl2 + (m+1)H2O → HO[Si(CH3)2O]mH + 2mHCl

Dimethyldichlorsilan reaguje s methanolem za tvorby dimethoxydimethylsilanů.

(CH3)2SiCl2 + 2CH3OH → (CH3)2Si(OCH3)2 + 2HCl

Přestože je hydrolýza dimethoxydimethylsilaů pomalejší, tak je vhodnější pro případy, kdy není žádoucí tvorba kyseliny chlorovodíkové jako vedlejšího produktu:[4]

n(CH3)2Si(OCH3)2 + nH2O → [(CH3)2SiO]n + 2nCH3OH

Protože se dimethyldichlorsilan snadno hydrolyzuje, tak jej není možné skladovat na vzduchu. Tento nedostatek lze vyřešit přeměnou na méně reaktivní bis(dimethylamino)silan.

(CH3)2SiCl2 + 4HN(CH3)2 → (CH3)2Si[N(CH3)2]2 + 2H2N(CH3)2Cl

Další výhodou přeměny dimethyldichlorsilanu na bis(dimethylamino)silanový protějšek je tvorba střídavého polymeru po přidání disilanolového komonomeru.[5]

n(CH3)2Si[N(CH3)2]2 + nHO(CH2)2SiRSi(CH2)2OH → [(CH3)2SiO(CH2)2SiRSi(CH2)2O]n + 2nHN(CH3)2

Sodík může být použit na polymerizaci dimethyldichlorsilanu za vzniku polysilanů obsahujících vazby Si–Si; tímto způsobem může být připraven mimo jiné dodekamethylcyklohexasilan:[6]

6 (CH3)2SiCl2 + 12 M → ((CH3)2Si)6 + 12 MCl

Při reakci se také vytváří polydimethylsilan a dekamethylpentasilan. Vlastnosti vzniklého polymeru lze upravit přidáním různých dichlorsilanů, jako je Ph2SiCl2.[4]

V organické syntéze se dimethyldichlorsilan (společně s difenyldichlorsilanem) používá jako chránicí skupina u geminálních diolů.

Použití

(c) Gazouya-japan, CC BY-SA 4.0
Nádoba obsahující dimethyldichlorsilan

Nejčastějším způsobem využití dimethyldichlorsilanu je výroba silikonů. Také slouží na výrobu polysilanů, z kterých následně vzniká karbid křemíku.[4] Dichlordimethylsilan lze také nanést na sklo jako povlak, který brání adsorpci mikročástic.[7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dimethyldichlorosilane na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/6398
  2. a b Silicon: Organosilicon Chemistry. Encyclopedia of Inorganic Chemistry Online, 2nd ed.; Wiley: New Jersey, 2005 DOI:10.1002/0470862106.ia220
  3. a b Eugene G. Rochow. Dimethyldichlorosilane. Inorganic Syntheses. 1950, s. 56–58. DOI 10.1002/9780470132340.ch14. 
  4. a b c d Polysiloxanes and Polysilanes. Encyclopedia of Inorganic Chemistry Online, 2nd ed.; Wiley: New Jersey, 2005 DOI:10.1002/0470862106.ia201
  5. Ulrich Lauter,† Simon W. Kantor, Klaus Schmidt-Rohr and William J. MacKnight, Vinyl-Substituted Silphenylene Siloxane Copolymers: Novel High-Temperature Elastomers. Macromolecules. 1999, 32, pp 3426-3431 DOI:10.1021/ma981292f
  6. Robert West; Lawrence Brough; Wieslaw Wojnowski. Dodecamethylcyclohexasilane. Inorganic Syntheses. 2007, s. 265–268. ISBN 9780470132500. DOI 10.1002/9780470132500.ch62. 
  7. Monjushiro, H. et al. Size sorting of biological micro-particles by Newton-ring nano-gap device Elsevier December 7, 2005

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Dichlorodimethylsilane-MW-3D-vdW.png

Space-filling model of the structure of the dichlorodimethylsilane molecule, Me2SiCl2.

Microwave spectroscopic and electron diffraction structural data from THEOCHEM (2003) 664-665, 157-170.

Model constructed in CrystalMaker 8.1.

Image generated in Accelrys DS Visualizer.
Dichlorodimethylsilane.svg
Chemical structure of dichlorodimethylsilane
Container 【 22T0 】 EXFU 175174(7) 【 Pictures taken in Japan 】 (cropped).jpg
(c) Gazouya-japan, CC BY-SA 4.0
Container with DIMETHYLDICHLOROSILANE, UN number 1162, in Japan