Dino Zoff

Dino Zoff
V roce 1974
V roce 1974
Osobní informace
Datum narození28. února 1942 (81 let)
Místo narozeníMariano del Friuli
Italské královstvíItalské království Italské království
Výška182 cm
Hmotnost78 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový brankář (1961–1983)
Fotbalový trenér (1986–2005)
Mládežnické kluby
1956–1961 Udinese
Profesionální kluby
RokyKlubZáp. (góly)
1961–1963
1963–1967
1967–1972
1972–1983
Udinese
Mantova
Neapol
Juventus
03800(-54)
1310(-111)
1430(-110)
3300(-226)
Reprezentace
RokyReprezentaceZáp. (góly)
1963–1964
1968–1983
Itálie U21
Itálie
030(-2)
1120(-84)
Trenérská kariéra
RokyKlub
1986–1988
1988–1990
1990–1994
1997
1998–2000
2001
2005
Itálie (Olympijská)
Juventus
Lazio
Lazio
Itálie
Lazio
Fiorentina
Úspěchy
Mistrovství světa
Stříbrná medaile1970Itálie
Zlatá medaile1982Itálie
Mistrovství Evropy
Zlatá medaile1968Itálie
Stříbrná medaile2000Itálie - trenér
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile1972/73Juventus
Zlatá medaile1974/75Juventus
Zlatá medaile1976/77Juventus
Zlatá medaile1977/78Juventus
Zlatá medaile1980/81Juventus
Zlatá medaile1981/82Juventus
Pohár UEFA
Zlatá medaile1976/77Juventus
Zlatá medaile1989/90Juventus - trenér
Pohár PMEZ
Stříbrná medaile1972/73Juventus
Stříbrná medaile1982/83Juventus
Interkontinentální pohár
Stříbrná medaile1973Juventus
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dino Zoff (* 28. února 1942 Mariano del Friuli, Italské království) je bývalý italský fotbalový brankář a trenér. Celkem 20 sezon odchytal v nejvyšší lize ve čtyřech klubech. Získal šest titulů, všechna s Juventusem (1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82) za které odehrál celkem 479 zápasů. Dále vyhrál dva Italské poháry (1978/79, 1982/83) jednou slavil vítězství v poháru UEFA (1976/77). Za reprezentaci nastoupil do čtyř turnajů MS (1970 - stříbro, 1974, 1978, 1982 - zlato) a také byl na dvou ME (1968 - zlato, 1980).

Je považován za jednoho z nejlepších brankářů v historii fotbalu.[1] Po ukončení fotbalové kariéry se stal trenérem a dva roky vedl Bianconeri se kterými vyhrál Pohár UEFA 1989/90, což se stal prvním co to zvládl co by hráč i trenér.[2] Vedl i reprezentaci Itálie se kterou na ME 2000 skončil na 2. místě.

Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[3] V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, se roku 1973 umístil na druhém místě.[4] Figuruje na seznamu UEFA Jubilee 52 Golden Players.[5][6] V letech 2012 a 2015 vstoupil do Italské síně slávy[7] a také na chodník slávy Italského sportu.[8]

Klubová kariéra

Udinese

Když měl 14 let, odešel vyzkoušet štěstí na konkurz do Interu a Juventusu, jenže kvůli jeho nízkému vzrůstu,byl později přijat do Udinese. První utkání odchytal v nejvyšší lize 24. září 1961 proti Fiorentině (2:5).[9] Poté ještě nastoupil do třech utkání. I tak ale musel s klubem sestoupit do druhé ligy. Následující rok, se stal pro majitele klubu s jeho výkony nepřesvědčivý a tak se jej rozhodl prodat.

Mantova

Klub Mantova jej koupil v roce 1963 za 20 milionů lir[10] Zpočátku byl určený jako brankář číslo dva za zkušenějším a papírově spolehlivějším Santarelliho. Ale díky zranění Santarelliho odchytal 27 utkání a obdržel jen 25 branek. Po dvou sezonách v nejvyšší lize sestoupil na jeden rok do druhé ligy. V sezoně 1966/67 pomohl klubu k 9. místu v lize. Díky skvělým výkonům, si jej všimli velké kluby a tak po čtyřech letech a 131 utkání odešel.

Neapol

V létě 1967 se zdálo, že odejde do Milána, s nímž se v zásadě dohodl.[11] Avšak dohoda skočila u ledu, protože Milán nakonec podepsal Cudiciniho. O půlnoci posledního dne přestupového trhu se přestěhoval do Neapole za 120 milionů lir plus brankář Bandoniho. Branku Neapole střežil nepřetržitě 143 utkání od svého debutu 24 září 1967 proti Atalantě (1:0)[12] do 12. března 1972 proti Interu (0:2).[13] Po tomto utkání si při tréninku utrpěl zranění kotníku.[14] Během své bojovnosti v klubu, vytvořil dva rekordy: v sezóně 1970/71 inkasoval pouze 18 gólů ve 30 zápasech,[15] také dokázal prvních šest kol udržet čisté konto a kapituloval až po 590 minutách.[16] Největšího úspěchu v klubu bylo 2. místo v lize v sezoně 1967/68 a finále italského poháru v sezoně 1971/72. Za Neapol odchytal celkem 190 utkání a obdržel 166 branek.

Juventus

V létě roku 1972 se klub z Neapole rozhodl omladit kádr a také ekonomický reorganizovat. A tak Dino byl ve 30 letech vyměněn do Juventusu za Carmignaniho. Během jedenácti let působení u Bianconeri nikdy nechyběl v ligovém utkání.

Všechna jeho vítězství jsou spojena s Bianconeri jak jako hráč, tak následně i jako trenér: v jedenácti sezónách získal šestkrát titul mistra Itálie (1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81 a 1981/82), dva italské poháry (1978/79 a 1982/83) a Pohár UEFA (1976/77). Jeho kariéra v Juventusu skončila v neúspěšném finále poháru PMEZ 1982/83 25. května 1983 proti Hamburku (0:1).[17] V následujících dnech požádal vedení, aby pro poslední sezónní utkání bylo svěřeno druhému brankaři Bodinimu.[18]

Během svých let v Juventusu vytvořil několik pozoruhodných rekordů: během sezóny 1972/73 udržel čisté konto 903 minut, čímž překonal předchozích 792 minut brankáře Da Pozza, čímž vytvořil tehdy neporazitelný rekord. Byl překonán až Rossim 929 minut v sezoně 1993/94.[19] V sezóně 1981/82 inkasoval pouze 14 gólů, což je absolutní rekord klubu.[20] Navíc v jedenácti sezónách odehraných v černobílém dresu nevynechal ani jeden ligový zápas a nastoupil na hřiště 330 zápasů v řadě.[21]

Celkově odchytal 570 zápasů v nejvyšší lize, což bylo do roku 2005 rekord, když jej překonal Paolo Maldini.[22]

Hráčská statistika

SezónaKlubLigaLigové poháryKontinentální poháryCelkem
SoutěžZápasyObdr. GólySoutěžZápasyGólySoutěžZápasyGólyZápasyGóly
1961/62UdineseSerie A4-9IP0-0-0-04-9
1962/63Serie B34-45IP1-3-0035-48
1963/64MantovaSerie A27-25IP0-0-0027-25
1964/65Serie A32-37IP1-2-0-033-39
1965/66Serie B38-26IP1-2-0-039-28
1966/67Serie A34-23IP1-1-0-035-24
1967/68NeapolSerie A30-24IP2-2Vel.P4-736-33
1968/69Serie A30-25IP5-7Vel.P3-338-35
1969/70Serie A30-21IP3-3Vel.P6-639-30
1970/71Serie A30-17IP11-13-0-041-30
1971/72Serie A23-23IP11-13UEFA2-236-38
1972/73Juventus[23]Serie A30-22IP11-10PMEZ9-550-37
1973/74Serie A30-26IP9-4PMEZ+Int.P2+1-4+ -142-35
1974/75Serie A30-19IP10-8UEFA10-1050-37
1975/76Serie A30-24IP4-4PMEZ4-638-34
1976/77Serie A30-20IP5-2UEFA12-747-29
1977/78Serie A30-17IP4-2PMEZ7-441-23
1978/79Serie A30-20IP9-7PMEZ2-241-29
1979/80Serie A30-25IP4-1PVP8-542-31
1980/81Serie A30-15IP8-8UEFA4-842-31
1981/82Serie A30-14IP4-4PMEZ4-538-23
1982/83Serie A30-24IP6-8PMEZ9-1045-42
Celkově642-501-110-104-87-85839-690

Reprezentační kariéra

Po vítězném MS 1982. Dino Zoff první zleva.

V reprezentací odchytal za 15 let 112 utkání a obdržel 84 branek. První utkání odchytal 20. dubna 1968 proti Bulharsku (2:0).[24] Trenér Ferruccio Valcareggi, ale za prvního brankaře měl Albertosiho a dvojku Vieriho. A tak se prvního velkého turnaje dočkal na ME 1968, kde odchytal všechna utkání a dovedl tým ke zlatu. Na MS 1970 odcestoval, jenže nezasáhl do žádného zápasu. I tak má z turnaje stříbro. Dne 20. února 1971 dostal šanci proti Španělsku (1:2).[25] I když prohráli zůstal do roku 1983 neotřesitelnou brankářskou jedničkou. Za tohle dobu chyběl jen u 9 utkání z 110 utkání.[26] Neuvěřitelnou šňůru bez inkasovaného gólu měl mezi 20. zářím 197215. červnem 1974. Celkem 1142 minut (absolutní rekord národních fotbalových týmů).[27]

Na MS 1974 i MS 1978 odchytal všechna utkání a na MS 1978 skončil na 4. místě. Také na ME 1980 bral 4. místo a tak posledním velkým turnajem bylo MS 1982. Jel na čtvrtý turnaj a vyrovnal tak rekord Albertosiho a Rivery (později byl vyrovnán jinými hráči a poražen v roce 2014 Buffonem).[28] V prvním utkání odehrál 100 utkání, čímž se stal prvním Italem, kterému se to podařilo.[29] Celý turnaj Itálie ovládla a Dino se stal ve 40 letech nejstarším kapitánem co se stal mistrem světa.[30] Také se stal prvním a jediným Italem, který vyhrál MS a ME.[31]

Dne 29. května 1983, ve věku 41 let, nastoupil na hřiště naposledy. Proti Švédsku obdržel dvě branky (0:2).[32]. Se 112 utkání (59 jako kapitán) byl 19 let držitelem rekordu. Až v roce 2000 jej překonal Paolo Maldini.

Statistika na velkých turnajích

ReprezentaceRokZápasy
Fáze turnajeDatumSoupeřOdehraných minutVstřelené brankyVýsledek
Itálie ItálieME 1968 Zlatá medaileSemifinále5. 6.Sovětský svaz Sovětský svaz12000:0[33]
Finále č.18. 6.Jugoslávie Jugoslávie12001:1[34]
Finále č.21. 6.Jugoslávie Jugoslávie9002:0[35]
MS 1970 Stříbrná medaileNeodehrál žádné utkání
MS 19741 zápas ve skupině15. 6.Haiti Haiti9003:1[36]
2 zápas ve skupině19. 6.Argentina Argentina9001:1[37]
3 zápas ve skupině23. 6.Polsko Polsko9001:2[38]
MS 19781 zápas ve skupině2. 6.Francie Francie9002:1[39]
2 zápas ve skupině6. 6.Maďarsko Maďarsko9003:1[40]
3 zápas ve skupině10. 6.Argentina Argentina9001:0[41]
1 zápas v semifinálové skupině14. 6.Německo NSR9000:0[42]
2 zápas v semifinálové skupině18. 6.Rakousko Rakousko9001:0[43]
3 zápas v semifinálové skupině21. 6.Nizozemsko Nizozemí9001:2[44]
o 3. místo24. 6.Brazílie Brazílie9001:2[45]
ME 19801 zápas ve skupině12. 6.Španělsko Španělsko9000:0[46]
2. zápas ve skupině15. 6.Anglie Anglie9001:0[47]
3 zápas ve skupině18. 6.Belgie Belgie9000:0[48]
o 3. místo21. 6.Česko Československo12001:1 (8:9 na pen.)[49]
MS 1982 Zlatá medaile1 zápas v první skupin. fáze14. 6.Polsko Polsko9000:0[50]
2 zápas v první skupin. fáze18. 6.Peru Peru9001:1[51]
3 zápas v první skupin. fáze23. 6.Kamerun Kamerun9001:1[52]
1 zápas ve druhé skupin. fáze29. 6.Argentina Argentina9002:1[53]
2 zápas ve druhé skupin. fáze5. 7.Brazílie Brazílie9003:2[54]
Semifinále8. 7.Polsko Polsko9002:0[55]
Finále11. 7.Německo NSR9003:1[56]

Hráčské úspěchy

Klubové

Reprezentační

Trenérská kariéra

V roce 1982 vybojoval jako hráč s reprezentačním týmem titul mistrů světa. V roce 2000 vedl italskou reprezentaci na mistrovství Evropy. Tým dovedl až do finále, kde Itálie podlehla Francii až v prodloužení. Po kritice ze strany Silvia Berlusconiho (italského premiéra a majitele AC Milán) z postu reprezentačního trenéra odstoupil.[57]

Trenérská statistika

Klubová

SezónaKlubLigaLigové poháryKontinentální poháryCelkem
SoutěžZápasyVýhryRemízyProhryUmístěníSoutěžZápasyVýhryRemízyProhryÚspěchSoutěžZápasyVýhryRemízyProhryÚspěchZápasyVýhryRemízyProhry
1988/89Juventus FCSerie A34151634. místoIP8341-UEFA8503-5023207
1989/90Serie A34151454. místoIP8611UEFA12921Zlatá medaile5430177
1990/91LazioSerie A34819711. místoIP2011--0000-368208
1991/92Serie A3411121110. místoIP4211--0000-38131312
1992/93Serie A34131295. místoIP6321--0000-40161410
1993/94Serie A34171074. místoIP2011-UEFA4301-4020119
1997Serie A16952nastoupil v led., 4. místoIP0000--0000-16952
2001Serie A211533nastoupil v led., Bronzová medaile-0000-LM4121-251654
2001Serie A3030propuštěn v zář.-0000-LM4103-7133
2005FiorentinaSerie A18477nastoupil v led., 16. místoIP2101--0000-20578
Celkově26210710154--3215107--321949-32614111570

Reprezentační

RokNárodní týmSoutěžUmístěníStatistika
ZápasyVýhryRemízyProhry
1998–1999ItálieKvalifikace ME 20001. místo ve skupině8431
2000ME 2000Stříbrná medaile6411
1998–2000Přátelské utkání-9333
Celkem231175

Odkazy

Reference

  1. http://www.rsssf.com/miscellaneous/iffhs-century.html
  2. https://it.uefa.com/uefaeuropaleague/news/01fd-0e7e22108051-4fe1adc9dd9a-1000--simeone-come-zoff-e-stevens/
  3. Pele's list of the greatest, BBC Sport, cit. 27. 5. 2013 (anglicky)
  4. http://www.rsssf.com/miscellaneous/europa-poy.html
  5. Golden Players take centre stage, UEFA.com, citováno 27. 11. 2013 (anglicky)
  6. The UEFA Jubilee 52 Golden Players, RSSSF.com (anglicky)
  7. https://www.gazzetta.it/Calcio/27-10-2015/hall-of-fame-vialli-mancini-facchetti-ronaldo-herrera-agnelli-tardelli-ferlaino-130676725232.shtml
  8. https://www.coni.it/it/news/primo-piano/9832-inaugurata-la-walk-of-fame.html
  9. https://www.transfermarkt.de/ac-florenz_as-udinese/index/spielbericht/2392980
  10. https://www.raisport.rai.it/dl/raiSport/media/dedicato-a-086086e9-4fdc-46a2-961e-683b5a10d6b5.html
  11. http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,8/articleid,0115_01_1967_0162_0008_5021673/
  12. https://www.transfermarkt.de/ssc-napoli_atalanta-bc/index/spielbericht/2390543
  13. https://www.transfermarkt.de/fc-internazionale_ssc-napoli/index/spielbericht/2378063
  14. http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,17/articleid,0142_01_1972_0062_0017_5150392/
  15. https://www.ilnapolista.it/2015/06/sarri-difesa-del-napoli/
  16. https://web.archive.org/web/20161012174011/http://www.napoliqube.it/reina-come-zoff-il-vero-record-da-battere-e-un-altro/
  17. https://www.transfermarkt.de/hamburger-sv_juventus-turin/index/spielbericht/1168986
  18. http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,21/articleid,1028_01_1983_0130_0021_14360968/
  19. Archivovaná kopie. www.solocalcio.com [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-02. 
  20. https://web.archive.org/web/20160304082008/http://www.tuttosport.com/calcio/serie_a/juventus/2008/12/29-13471/Con+Zoff+in+porta+appena+14+gol+subiti+nel+1981-82
  21. https://www.gazzetta.it/Calcio/Serie-A/Juventus/11-03-2016/juve-zoff-buffon-superato-piu-forte-vero-record-squadra-140984263348.shtml
  22. https://www.theguardian.com/football/2005/sep/26/europeanfootball.sport
  23. https://www.myjuve.it/giocatori-juventus/dino-zoff-4.aspx
  24. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371797
  25. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371775
  26. https://www.transfermarkt.de/dino-zoff/nationalmannschaft/spieler/89229/verein_id/3376
  27. https://it.uefa.com/uefaeuro-2020/news/0253-0d7dbb389aff-a861d88b7bb4-1000--dino-zoff-fa-75-cinque-grandi-partite/
  28. https://www.goal.com/it/news/4557/mondiali-2014/2014/05/23/4835111/buffon-ai-mondiali-per-la-quinta-volta-record-assoluto-condiviso-
  29. http://archiviostorico.gazzetta.it//1998/luglio/23/collezionista_record_ga_0_980723839.shtml
  30. Zoff, 70 years of quiet success. www.fifa.com [online]. Fifa.com, 27 Feb 2012 [cit. 2022-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  31. https://web.archive.org/web/20160307233717/https://it.notizie.yahoo.com/rai3-sfide-dino-zoff-il-numero-uno-124023155.html
  32. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2244970
  33. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987652
  34. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987654
  35. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987655
  36. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987073
  37. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987081
  38. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987089
  39. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981136
  40. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981138
  41. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981141
  42. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981161
  43. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981163
  44. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981165
  45. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981172
  46. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1185291
  47. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/964076
  48. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1185294
  49. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/964081
  50. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965828
  51. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965845
  52. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965858
  53. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965871
  54. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965879
  55. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965881
  56. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965884
  57. KAISER, Vlastimil. Světový fotbal - Itálie. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0276-9. S. 44–45. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dino Zoff na italské Wikipedii.

Externí odkazy

Související články

Trenér italské fotbalové reprezentace
Předchůdce:
Cesare Maldini
1998–2000
Dino Zoff
Nástupce:
Giovanni Trapattoni

Média použitá na této stránce

Flag of Italy (1861-1946) crowned.svg
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Silver medal icon.svg
An icon that represents a silver medal
Gold medal icon.svg
An icon that represents a gold medal
Flag of Yugoslavia (1946-1992).svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Haiti.svg
The national and official state flag of Haiti; arms obtained from http://www.webchantier.com/. The civil flag can be found at here.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Coccarda Coppa Italia.svg
Badge of the Coppa Italia. Originally from it.wikipedia, description page is/was here.
Bronze medal icon.svg
An icon that represents a bronze medal
Sandro Pertini Spagna 1982.jpg

Il Presidente della Repubblica Sandro Pertini con Dino Zoff, Franco Causio e Enzo Bearzot sul DC9 militare che li sta riportando da Madrid a Roma. Sul tavolo la coppa del Mundial.
Dino Zoff (1974).jpg
Autor: Bert Verhoeff for Anefo, Licence: CC BY-SA 3.0 nl
Elftal Juventus op Schiphol voor wedstrijd tegen Ajax (Europacup III ), trainer Parola (m) met doelman Zoff (l) en Altafini (r)
  • 10 december 1974