Pakarana

Pakarana
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	hlodavci (Rodentia);
Čeleď	pakaranovití (Dinomyidae);
Rod	pakarana (Dinomys); Peters, 1873
Binomické jméno
	Dinomys branickii; Peters, 1873
	rozšíření pakarany v Jižní Americe rozšíření pakarany v Jižní Americe
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pakarana (Dinomys branickii) je hlodavec z podřádu Hystricomorpha (dikobrazočelistných) infrařádu Hystricognathi.^[2]. Je jediným žijícím druhem rodu Dinomys i čeledi pakaranovití. Vyskytuje se v horských oblastech na severozápadě Jižní Ameriky. Celkově se pakarany podobají větším morčatům.^[3] Jejich charakteristickým znakem jsou dvě řady světlých skvrn na bocích těla.

Výskyt

Pakarany obývají horské oblasti Jižní Ameriky v Kolumbii, Peru a Brazílii. Zasahují i do Venezuely, Ekvádoru a Bolívie.

Vyskytují se v údolích a nižších horách. Obvykle uváděné rozmezí je 240–2000 m n. m., ale byly nalezeny i ve výšce 3200 m.^[3]

Popis

Jejich tělo je 730–790 mm dlouhé, ocas měř 200 mm.^[3] Váží 10–15 kg. Svrchní část těla je černá nebo hnědá s dvěma širokými přerušovanými bílými pruhy shora a se dvěma řadami bílých skvrn po straně. Spodní strana těla je světlejší než horní a beze skvrn. Srst je spíše drsná a má různou délku. Ocas je plně ochlupený.

Jejich hlava je široká, uši jsou malé a kulaté. Na širokých nohách má čtyři prsty opatřené silnými drápy. Samice mají dva páry mléčných žláz.

V tlamě mají pakarany celkem 20 zubů. Jejich zubní vzorec je

1.0.1.3
1.0.1.3.

Chování

Pakarany jsou noční živočichové. Přes den se skrývají v rozsedlinách, které si rozšiřují svými drápy. U zvířat chovaných v zajetí však nebylo pozorování, že by hrabala; naopak využívala své drápy pro lezení po stromech a spala vysoko ve větvích. Většinu času ale tráví na zemi.

Jsou to výluční býložravci. Jejich potrava sestává převážně z ovoce, listí a jiných měkkých částí rostlin.^[3]

I když Dinomys v překladu znamená hrozná myš, ve skutečnosti používá boj až jako poslední možnost.^[3] V zajetí se chová mírumilovně a pohybuje se pomalu. Pakarany jsou buď samotářské, nebo se pohybují v párech.

Rozmnožování

O rozmnožování v přírodě není mnoho známo. Podle údajů ze zajetí rodí obvykle jedno až dvě mláďata, ale byla zjištěna i trojčata a v tokijské zoo i čtyřčata.^[4] Doba březosti nebyla stanovena přesně, je udávána v rozmezí 223–283 dní,^[5] podle jiných autorů však nepřesahuje 252 dní.^[4]

Mláďata se rodí dobře vyvinutá. Jejich váha se pohybuje mezi 570–660 g, jiní autoři uvádějí až 900 g.^[4] Ihned po porodu jsou aktivní. Bylo pozorováno, že už druhý den konzumují kromě mateřského mléka příležitostně i jinou měkkou stravu a po dvou týdnech jedí pravidelně i čerstvé ořechy nebo ovoce.

Podle údajů ze zajetí se dožívají 8–9 let.^[4]

Stupeň ohrožení

Pakarana je v červeném seznamu druhů považována za zranitelný druh.^[6] Je ohrožena především vlivem úbytku jejich přirozeného prostředí – lesů. Jsou také loveny a konzumovány domorodým obyvatelstvem.

Odkazy

Reference

↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
↑ Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009 [cit. 2015-12-26]. Kapitola Dinomyidae. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Pacarana, s. 1663. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d WHITE, Teresa G.; ALBERICO, Michael S. Dinomys branickii. Mammalian Species. American Society of Mammologists. Roč. 410, s. 1–5. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-10-2015. (anglicky) Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.
↑ COLLINS, Larry R.; EISENBERG, John F. Notes on the behaviour and breeding of pacaranas in captivity. International Zoo Yearbook. The Zoological Society of London, 1972, roč. 12, s. 108–114. Dostupné online. (anglicky) Archivováno 14. 5. 2013 na Wayback Machine.
↑ TIRIRA, D.; VARGAS, J.; DUNNUM, J. Dinomys branickii [online]. IUCN, 2013 [cit. 2015-12-28]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pakarana na Wikimedia Commons
Taxon Dinomys branickii ve Wikidruzích
Profil taxonu pakarana v databázi BioLib
Pakarana na Animal Diversity Web

[b7b4ff3c9b25951417ebf7d6a05207bb3dd7ce57-1] Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]

[2] Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009 [cit. 2015-12-26]. Kapitola Dinomyidae. Dostupné online. (anglicky)

[Nowak-3] NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Pacarana, s. 1663. (anglicky)

[mamal_spec-4] WHITE, Teresa G.; ALBERICO, Michael S. Dinomys branickii. Mammalian Species. American Society of Mammologists. Roč. 410, s. 1–5. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-10-2015. (anglicky) Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.

[inter_zoo_yearbook-5] COLLINS, Larry R.; EISENBERG, John F. Notes on the behaviour and breeding of pacaranas in captivity. International Zoo Yearbook. The Zoological Society of London, 1972, roč. 12, s. 108–114. Dostupné online. (anglicky) Archivováno 14. 5. 2013 na Wayback Machine.

[6] TIRIRA, D.; VARGAS, J.; DUNNUM, J. Dinomys branickii [online]. IUCN, 2013 [cit. 2015-12-28]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Navigation

Navigace

Tématické portály