Dionýsius Heger
| Admodum Reverendus Dominus Dionýsius Heger | |
|---|---|
| osobní děkan provizor oseckého kláštera | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Znak |  (c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5 |
| Zasvěcený život | |
| Institut | cisteriáci |
| Sliby | |
| dočasné | 26. září 1909 |
| doživotní | 28. září 1912 |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 13. července 1913 Litoměřice světitel Josef Gross |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 17. května 1887 |
| Místo narození | Chyše,  Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 15. srpna 1945 |
| Místo úmrtí | důl Pluto, Louka u Litvínova,  Československo |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | hřbitov v Oseku |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
P. Dionysius Franz Heger OCist. (17. května 1887 Chyše[1] – 15. srpna 1945 důl Pluto, Louka u Litvínova) byl česko-německý římskokatolický duchovní, člen cisterciáckého řádu, provizor oseckého kláštera a oběť vysídlení německého obyvatelstva z Československa po druhé světové válce.
Život
Rodák Franz Heger z Chyše u Žlutic v západních Čechách jako mladý muž vstoupil do cisterciáckého kláštera v Oseku. Dne 23. září 1908 měl obláčku a přijal řádové jméno Dionýsius. Časné sliby složil 26. září 1909 a trvalé sliby 28. září 1912.
V letech 1909–1912 studoval na teologickém učilišti v Litoměřicích, kde také přijal 13. července 1913 kněžské svěcení. Po vysvěcení se vrátil zpět do kláštera v Oseku. V roce 1914 se stal kaplanem v Mariánských Radčicích. Od roku 1915 byl jmenován kaplanem ve farnosti Jeníkov. V letech 1918–1926 byl kaplanem při klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Oseku. Od roku 1927 opět působil v Jeníkově nejdříve jako administrátor a poté jako osobní děkan. V klášteře zastával funkci provizora. Za německé okupace mu bylo zakázáno vyučovat náboženství. Po skončení druhé světové války byl 1. července 1945 spolu s opatem Eberhardem Harzerem zatčen československý úřady.
Byl brutálně vyslýchán s cílem prokázat mu kolaboraci s nacisty. Ač mu nic prokázáno nebylo, bylo rozhodnuto, aby šel spolu s jinými mnichy na nucenou práci v uhelných dolech. Nejprve byl držen v Oseku a poté v Duchcově. Následně byl přemístěn do internačního tábora v Libkovicích. Dne 15. srpna 1945 byl odveden do dolu Pluto v Louce u Litvínova, kde v ten den i zemřel. Podle některých svědectví zřejmě na infarkt myokardu. Jeho tělesné ostatky byly uloženy na oseckém hřbitově.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Chyše
Literatura
- KONOPÍK, Petr. Osudy oseckého kláštera v letech 1938 – 1950. Praha, 2015. Diplomová práce. Ústav dějin křesťanského umění. Vedoucí práce Tomáš Petráček. s. 25. Dostupné online.
- THEBES, Jindřich Bernhard. Přehled opatů oseckého kláštera. In: KRUTSKÝ, Norbert. 800 let kláštera Osek, jubilejní sborník. [s.l.]: Cisterciácké opatství Osek a Spolek přátel klášter Osek, 1996. ISBN 80-85204-30-4. S. 27 a 31.
Související články
Média použitá na této stránce
(c) I, SajoR, CC BY-SA 2.5
Generic template for coat of arms of a foreign Vicar, a Dean, and a Superior minor religious order.
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“