Dionýz Ilkovič

Dionýz Ilkovič
Narození	18. ledna 1907 Šarišský Štiavnik Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	3. srpna 1980 (ve věku 73 let) Bratislava Československo Československo
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	fyzik, pedagog, vysokoškolský učitel a chemik
Zaměstnavatel	Univerzita Karlova
Děti	Dagmar Havlová
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Akademik Dionýz Ilkovič (18. ledna 1907, Šarišský Štiavnik, Uhersko – 3. srpna 1980, Bratislava, Československo) byl slovenský fyzik, fyzikální chemik a vysokoškolský pedagog rusínského původu^[1], otec Dagmar Havlové.

Život

Po studiu na Československém reálném gymnáziu v Prešově pokračoval nejdříve na ČVUT, obor strojnictví a elektrotechnika, v průběhu studia přestoupil na Přírodovědeckou fakultu, kterou dokončil v roce 1929.

Pracoval v Chemickém ústavu Univerzity Karlovy pod vedením profesora Jaroslava Heyrovského. Po získání doktorátu (RNDr.) vedle pracovního úvazku na ústavu učil také fyziku a chemii na pražských gymnáziích (v letech 1934-36 v Ječné). Je autorem tzv. Ilkovičovy rovnice, která popisuje vztah mezi intenzitou polarografického difúzního proudu, koncentrací roztoku a vlastnostmi kapkové rtuťové elektrody. Od roku 1940 působil ve funkci přednosty Ústavu technické fyziky SVŠT v Bratislavě. Zde vydal monografii Polarografia. 26. srpna 1944 byl založen Fyzikálny ústav PFSU. Po zřízení Slovenské akademie věd v roce 1953 byl jmenován akademikem. Podílel se na vzniku Kabinetu fyziky SAV (1955, dva zaměstnanci), který se přejmenoval na Laboratórium fyziky SAV (1958, 20 zaměstnanců) a nakonec na Fyzikálny ústav SAV (1963, 60 zaměstnanců). Do roku 1961 toto pracoviště vedl.

V roce 1982 ustavila Slovenská akademie věd Plaketu Dionýze Ilkoviče udělovanou za zásluhy ve fyzikálně-chemických vědách. Po sametové revoluci byla založena Nadácia Dionýza Ilkoviča, která podporuje talentované studenty.

Reference

Externí odkazy

• Akademik Dionýz Ilkovič - fyzik a fyzikálny chemik, Matematický ústav SAV (slovensky)