Dioxiran

Dioxiran
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevdioxiran
Ostatní názvydioxacyklopropan
Sumární vzorecCH2O2
Identifikace
Registrační číslo CAS157-26-6
PubChem449520
SMILESC1OO1
InChIInChI=1S/CH2O2/c1-2-3-1/h1H2
Vlastnosti
Molární hmotnost56,025 g/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dioxiran je organická sloučenina se vzorcem CH2O2, obsahující cyklus tvořený jedním atomem uhlíku a dvma atomy kyslíku. Tato heterocyklická sloučenina je nejjednodušším cyklickým organickým peroxidem.

Samotná sloučenina je nestabilní a za pokojové teploty nebyla pozorována; deriváty, které mají atomy vodíku nahrazeny jinými funkčními skupinami, také nazývané dioxirany, bývají stálejší. Některé z nich, například dimethyldioxiran (DMDO) a reaktivnější methyl(trifluormethyl)dioxiran, se používají v organické syntéze jako oxidační činidla.[1]

Jedním z mála dioxiranů stabilních v čisté podobě za pokojové teploty je difluordioxiran, vroucí mezi –80 a –90 °C.

Příprava

Podrobnější informace naleznete v článku Epoxidace pomocí dioxiranů.

Dioxiran j velmi nestálý a většina studií je tak výpočetních; látka jako taková byla detekována za nízké teploty (-196 °C) jako produkt reakce ethenuozonem;[2] i za takové teploty je ale jejich směs výbušná.[3]

Tvorba této látky probíhá radikálově, pravděpodobně přes Criegeeův meziprodukt. Mikrovlnná analýza naznačuje délky vazeb 109,0 pm u C-H, 138,8 pm u C-O a 151,56 pm u O-O.[3] Nestabilita molekuly je způsobena velkou délkou a malou energií vazby O-O.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dioxirane na anglické Wikipedii.

  1. Ruggero Curci; Anna Dinoi; Maria F. Rubino. Dioxirane oxidations: Taming the reactivity-selectivity principle. Pure and Applied Chemistry. 1995, s. 811–822. Dostupné online. DOI 10.1351/pac199567050811. 
  2. F. J. Lovas; R. D. Suenram. Identification of dioxirane (H2) in ozone-olefin reactions via microwave spectroscopy. Chemical Physics Letters. 1977, s. 453–456. DOI 10.1016/0009-2614(77)85398-0. Bibcode 1977CPL....51..453L. 
  3. a b R. D. Suenram; F. J. Lovas. Dioxirane. Its synthesis, microwave spectrum, structure, and dipole moment. Journal of the American Chemical Society. 1978, s. 5117–5122. DOI 10.1021/ja00484a034L. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Dioxirane.svg
Chemical structure of dioxirane.
Dioxirane-stick.png
chemical structure of dioxirane