Diselma Archerova

Jak číst taxoboxDiselma Archerova
Diselma Archerova (Diselma archeri)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďcypřišovité (Cupressaceae)
Roddiselma (Diselma)
Hook. f., 1857
Binomické jméno
Diselma archeri
Hook. f., 1857
Synonyma
  • Fitzroya archeri
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mladé samičí šištice

Diselma Archerova (Diselma archeri) je dvoudomý keř nebo nízký strom se šupinovitými listy, stálezelená dřevina příslušející do čeledi cypřišovitých, podčeledi Callitroideae. Je endemitem rostoucím výhradně na ostrově Tasmánie u jižních břehů Austrálie.

Jejím nejblíže příbuzným druhem je jihoamerická fitzroya cypřišovitá, ke které byla v minulosti také přiřazována pod jménem Fitzroya archeri. Při podrobnějším výzkumu však byly mezi nimi shledány podstatné odlišnosti a pro diselmu Archerovu byl vytvořen nový, monotypický rod Diselma.[2][3][4]

Ekologie

Vyskytuje se v hornatém vnitrozemí ostrova a na jeho západním pobřeží v nadmořské výšce 550 až 1400 m, v prostředí se studeným a velmi vlhkým podnebím. Roste především na silně kyselých půdách v podhorských vřesovištích a na kamenitých svazích. V těchto oblastech (jedná se o jižní polokouli) jsou průměrné roční teploty nízké, sníh někdy v horách přetrvává i během tamní zimy, zatímco letní mrazy neklesají pod -10 °C. Projevuje se tam silné ovlivňování počasí Jižním oceánem, který omývá jih ostrova.

Ve svém přirozeném prostředí diselma Archerova obvykle roste jako kompaktní strom, při pěstování v zahradách však často vytváří hustý keř. Hlavním limitem znesnadňujícím pěstování je její požadavek na trvale velkou vzdušnou vlhkost v období růstu.[3][5][6]

Popis

Dvoudomá dřevina vytvářející až 6 m vysoký stromkmenem o průměru do 30 cm, nebo široký vzpřímený keř až 2,5 m vysoký. Kůra kmene a větví je v mládí hladká a červenohnědá, později hrubne a stává se šedohnědou. Koruna stromu je nepravidelná, široce rozložitá a je tvořena kuželovitými větvemi s chomáči drobných větviček na koncích. Větvičky jsou krátké, hnědé a od druhého či třetího roku jsou hustě pokryté drobnými, šupinovitými listy tmavě zelené barvy. Listy vyrůstají střídavě nebo v přeslenech, jsou asi 2 mm dlouhé, tupé a na spodní straně mají vyznačené průduchy bělavými pruhy.

Samčí šištice jsou četné, nejvýše 3 mm dlouhé a vyrůstají jednotlivě na koncích větviček. Samičí rostou stejně, bývají i podobně velké a jsou tvořené dvěma páry šupin rostoucích proti sobě; pouze šupiny v horním páru jsou plodné. Ještě téhož roku v šišce uzrají jedno až dvě drobná, plochá, oválná, okřídlená semena. Vědecký název rodu Diselma pochází z řečtiny a odkazuje na tvar šišky (dvě horní lůžka), druhové jméno je po botaniku Williamu Archerovi (1820-1874), který se zabýval podrobným mapováním přírody Tasmánie.[2][3][5][6][7]

Rozmnožování

Semena dobře klíčí a lze je použít k množení; bývá však obtížné je ze šišek získat, neboť vítr je snadno rozptyluje. Rostliny se proto běžně množí řízkováním, s nástupem teplého období se polovyzrálé konce větviček sázejí do směsi rašeliny a písků, ve které při stálé vlhkosti do pěti měsíců zakoření.[5][6]

Význam

Přestože dřevina pochází z oblasti s poměrně chladným klimatem, pro pěstování ve středoevropském podnebí není vhodná, mrazy klesající pod -12 °C jí nesvědčí. Těžko splnitelným požadavkem je také zajištění vlhkosti vzduchu. Kromě několika botanických zahrad se mimo území Tasmánie nesázejí.

Ohrožení

Diselma Archerova se pro dřevo netěží a místa, na kterých roste, nejsou vhodná k přeměně na zemědělsky nebo průmyslově využívanou půdu. Početní stavy neklesají a populace jsou dlouhodobě stabilní. Není ohrožována živočišnými škůdci, jediným vážným nebezpečím jsou případné lesní požáry, ke kterým je hodně citlivá. IUCN je považována za málo dotčený druh (LC).[6][7][8]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. a b Dendrologie.cz: Diselma Archerova [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 07.06.2007 [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. 
  3. a b c EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Diselma archeri [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HASSLER, M. Catalogue of Life: Diselma archeri [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2017-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  5. a b c HUGHES, Stephen. Flora of Australia Online: Diselma archeri [online]. Australian National Botanic Gardens, Canberra, AU, rev. 1981 [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d JORDAN, Greg. Diselma archeri [online]. University of Tasmania, Hobart, AU, rev. 2011 [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b FARJON, Aljos; ECKENWALDER, James E. Diselma archeri [online]. Conifers Garden, Tiszafoldvar, HU [cit. 2017-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-27. (anglicky) 
  8. FARJON, A. IUCN Red List of Threatened Species: Diselma archeri [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013 [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Diselma RW.jpg
Autor: Steldoggz, Licence: CC BY-SA 4.0
D. archeri image