Dismanův rozhlasový dětský soubor

Dismanův rozhlasový dětský soubor je soubor fungující pod Českým rozhlasem. Roku 1935 ho založil režisér Miloslav Disman.

Historie – Dismanův rozhlasový dětský soubor

Dne 31. května 1931 vystoupil poprvé v Československém rozhlase Dismanův rozhlasový a divadelní soubor dětí a mládeže Československého rozhlasu v Praze (pod zkratkou DRDS), jehož zakladatelem, dirigentem, režisérem, ředitelem i tajemníkem byl režisér Československého rozhlasu Miloslav Disman. V rozhlase začal Dismanův dětský recitační soubor působit nejprve v rozhlasových dětských činohrách a když byl Miloslav Disman angažován do rozhlasu jako dramaturg a režisér, stal se i jeho soubor trvalým spolupracovníkem dětských rozhlasových programů.

DRDS spolupracoval s „Pražským divadlem pro mládež” Míly Mellanové, divadlem Václava Vaňátka a od roku 1942 s „Intimním divadlem” Jaroslava Dohnala v Umělecké besedě, kde působilo Dismanovo vlastní divadlo „Intimní divadlo dětem” (IDD). IDD zahájilo r. 1943 Karafiátovými Broučky (dramaturg Miroslav Kolář), poté uvedlo Kolářovu hru „O rozmazlené Pamele” a r. 1944 jeho další hru „Bzunďa a Brunďa”, kde na rozdíl od ostatních inscenací většinu rolí hráli členové ID. Autorem hry „Hrdina zlatého kapradí” v r. 1944 byl 13letý V. Ryšánek. Inscenace hry J. Panenkové „Letíme do nebe” se již neuskutečnila v důsledku zákazu veškeré divadelní činnosti. „Broučci” byli hráni denně a měli 332 repríz.[1] Finanční výtěžek byl r. 1944 věnován na letní tábor ve Vráži u Písku na řece Otavě (bývalý tábor YMCY). Tento záměr ohlásil Jaromír Dohnal na silvestrovském představení r. 1943 a táborovou osadu pojmenoval podle nejúspěšnější hry „Broučkov”. Letního soustředění se účastnili například Ladislav Padior (dělnický básník),[2] hudebník František Kaplan či Antonín Kurš s přednáškou o sovětském divadle.[3]

Zdramatisovaní »Broučci«. Intimní divadlo v Umělecké besedě uvede v polovici ledna 1943 Karafiátovy »Broučky« v novém inscenačním hávu. Nová dramatisace Míly Koláře, režie M. Dismana a výtvarná spolupráce ak. malíře Jiřího Trnky slibují, že »Broučci« budou zajímavou divadelní událostí. Přípravné práce zahájil v neděli rež. Disman svědomitým výběrem dětských představitelů. Vyzkoušel přes 60 dětí, které podle mínění svých učitelů nebo rodičů jeví nadání pro dramatický projev. Zkoušela se kvalita hlasu, výslovnost, přednes, pohybové založení a použitelnost v různých oborech.

Venkov, 22.12.1942[4]

Z několika desítek pořadů první svobodné sezóny lze uvést účast DRDS na Tryzně na paměť prezidenta T. G. Masaryka v září 1945 a odpolední pořad v předvečer prvních svobodných Vánoc na Pražském hradě, kde děti recitovaly a zpívaly pro prezidenta Edvarda Beneše, jeho manželku Hanu Benešovou, zaměstnancům hradní správy a jejich dětem. Divadlo mladých diváků (DMD), které Miloslav Disman po válce založil (děti mu říkaly Divadlo Miloslava Dismana) se pro nepřekonatelné technické obtíže brzy rozpadlo. První poválečný „Broučkov” směřoval Disman jako bývalý hraničář v létě 1945 do pohraničních Starých Splavů u Máchova jezera.[5] V poválečných letech Miloslav Disman pokračoval ve svém nápadu přetvořit DRDS v Ústřední studovnu umění pro mládež tzv. ÚSUM. Tento záměr představil v roce 1946. ÚSUM měl kontrolovat veřejnou uměleckou činnost pro děti a sledovat a ovlivňovat činnost školy a rodiny v umělecké přípravě dětí.[6] Tato myšlenka konvenovala i s představami Ministerstva školství, věd a umění.[7]

V průběhu let 1946-1947 se soubor ideologizoval, ustavil své IVE a OVE (ideové a organizační vedení), PROLIT (propagační, literární a tiskový odbor) a několik sekcí (pohybovou, výtvarnou, hudební, politickou).[8][9] V roce 1946 vystupoval DRDS skoro měsíc v Anglii (např. v Birminghamu před 3000 dělníky, o přestávce na fotbalovém hřišti Aston Villa), opětovně pak s programem, který se skládal z části staročeských tanců a části sovětské.[10]

„Ať v náměstích vzpoury zadupou!” Ano, to je přeci Majakovskij. Mladí recitovali přesně, dávali slovům básníka sovětské revoluce údernost a spád. Nemohl jsem vyrušovat, stál jsem s nataženýma ušima a poslouchal pozorně. „Naše hruď — tympánů měď!” Teprve teď jsem se odhodlal přetrhnout kruh soustředěnosti, popoběhl jsem k recitujícím a hned, jak klesly ruce dirigenta uchopil jsem jednoho z mládenců za rukáv...Za mými zády vytryskla z mladých úst sovětská píseň „Čubčik kučeravýj”.

Rovnost, 29.12.1946, Mládež v rozhlasovém studiu[11]

V létě 1946 se letní tábor Broučkov konal ve Vysokých Tatrách a jeho úkolem bylo budovat československou vzájemnost. V létě 1947 byl již Dismanem pořádán ve spojitosti s projektem Ústřední studovny umění pro mládež a to v Jesenici u Rakovníka a byl označován jako letní pracovní tábor. Na táboře se také objevila rudá vlajka Mladých průkopníků ÚSUM.[12][11]

Devadesát chlapců a děvčat pracuje pod vedením režiséra Dismana, ale také pod vedením nejstarších členů souboru, na plnění svého velkorysého plánu, který zahrnuje studium divadelních otázek, spojených s praktickými ukázkami, studiem výrazu, vyjadřovacích a pohybových možností, přednášky o výtvarnictví, pohybovou kulturu, politickou výchovu, atd. Rok od roku zdokonaluje Dismanova mládež svou práci. Také letošní letní tábor se vyznačuje řadou nových věcí: především propagačně-literární odbor si vydává vlastní cyklostylovaný deník o 5-10 stránkách...Mladí pionýři kultury splnili skvěle plán letošního Broučkova. Byla v něm zahrnuta dokonce i příprava pro další zájezdy souboru po vlasti i do ciziny. Mladí dismanovci nastupují do další práce v rozhlase a jinde vesele a s písní: „...společnému dílu dáme svoji sílu. Mládí světa půjde s námi ... vždyť hlavní je žít.”

Rovnost, 30.8.1947[12]

Dismanův rozhlasový a divadelní soubor vychoval řadu vynikajících dětských a mladých herců, kteří účinkovali v rozhlasových hrách, v divadle i ve filmu, dodával dětské herce a herečky do programů školského rozhlasu i rozhlasu pro mládež. Děti Dismanova souboru bylo slyšet i v literárních pořadech a vystupovaly společně s Dětským pěveckým sborem Českého rozhlasu. Činnost souboru měla podporu u Ministerstva informaci, Ministerstva školství a ředitelství i závodní rady Československého rozhlasu.[5]

V létě 1948 se Letní pracovní tábor Broučkov konal v Krkonoších na Brádlerově boudě. Podle Dismanových kolektivistických ideálů členové souboru, počínaje šestiletými dětmi a konče osmnáctiletými výrostky, trávili na těchto letních táborech společně několik týdnů způsobem, který jejich vedoucí Disman později nazýval „neskutečnou pohádkou“.[13]

Letošní Broučkov, který byl na Brádlerových boudách u Špindlerova mlýna, vykazuje 18 123 hodiny práce. Úprava hřiště pro ÚRO, senoseč, bouračky, místní telefon mezi dvěma chatami, hospodářské služby — to byla část práce 6nedělního Broučkova. Kromě toho 17 velkých zájezdů, kde DRDS zpíval recitoval a tančil...jezdili obšťastnit rekreanty ÚRO, SČM, Mezinárodní brigádu čí jiné zájemce. Kam přijdou, všude je mají rádi a těžko se s nimi loučí. Nasvědčují tomu dárky na památku, kterých má DRDS celou sbírku. Obrázky, poháry ba i velký hornický kahan v ozdobné skříňce si vysloužili od horníků v Horním Jiřetíně a právem nesou jméno kulturního pionýra SČM...

Rudé právo, 26.9.1948[14]

Vánoční nadílka ve Španělském sále. Zaměstnanecké organisace kanceláře presidenta republiky, hradní stráž a SNB na Hradě uspořádaly pro 450 dětí svých členů první vánoční nadílku ve španělském sále pražského hradu. Nadílky se zúčastnilo také 17 lidických dětí a 46 dětí havířů z dolu Klement Gottwald. Děti i jejich rodiče srdečně uvítaly choť presidenta republiky paní Martu Gottwaldovou, která mezi ně přišla se svou vnučkou. Po pestrém programu, v němž mj. hrála hudba hradní stráže a vystoupil padesátičlenný Dismanův dětský rozhlasový sbor, byly děti pohoštěny a bohatě obdarovány. K vánoční nadílce přidal pro každého z nich president republiky Klement Gottwald svůj osobní vánoční dar — stříbrnou jubilejní stokorunu.

Rudé právo, 21.12.1948[15]

Soubor pod dalším vedením

Po Miloslavu Dismanovi vedl soubor režisér Jan Berger; v té době z politických důvodů nesl soubor oficiální název „Dětský rozhlasový dramatický soubor“ a spadal pod Hlavní redakci pořadů pro děti a mládež. Od začátku 90. let byla uměleckou vedoucí Dismanova rozhlasového dětského souboru Zdena Fleglová, která spolu s manželem Václavem realizovala nejen výchovu dětí k uměleckým profesím, ale také nejrůznější divadelní představení a jiné akce. Po pětadvaceti letech svého působení předala při příležitosti osmdesátého výročí vzniku DRDS vedení souboru Janě Doležalové Frankové. Ta v práci se souborem úspěšně navázala na vizi svých předchůdců. Soubor vedla do své náhlé smrti 18. června 2021.[16] Od 1. prosince 2021 vede soubor Magdaléna Gracerová Chrzová.[17]

Se souborem spolupracovali herec Martin Janouš, zpěvačka Jana Koubková, režisér Karel Weinlich a mnoho dalších.

Během jedné sezóny jsou zpravidla uvedeny tři až čtyři divadelní premiéry, uskuteční se několik desítek představení v Praze i na zájezdech, včetně zahraničních turné. Soubor trvale spolupracuje s různými uměleckými agenturami, dabingovými a televizními studii.

Soubor má od roku 1990 na repertoáru dětskou židovskou operu Brundibár, která vznikla za války v terezínském ghettu. Operu vydal na CD a videokazetách. S operou absolvoval množství zahraničních zájezdů.

Členové DRDS se podílejí na vysílání Českého rozhlasu. Pro jeho vysílání připravují samostatné publicistické pořady. (Káva u Dismanů, Hnízdo, Podcast Děti se ptají…)

Čerství absolventi souboru jsou sdružováni v umělecké skupině OLDstars.


Přehled inscenací od roku 1990

Přehled inscenací od roku 1990
RokAutor – UpravaTitulRežie
1990Hans Sachs – Jan BergerPřijeli komediantiZ. Fleglová
1990Karel Jaromír Erben – Gabriela HeřmanováZlatý kolovrat, VodníkG. Heřmanová
1990Hans Christian Andersen – Jan BergerPasáček vepřůZ. Fleglová
1991Václav Cibula – Zdena FleglováPražské pověstiZ. Fleglová
1991Hans Krása, Adolf HoffmeisterBrundibárZ. Fleglová
1992Jiří OrtenZdena FleglováOrtenZ. Fleglová
1992Martin JanoušRuty šuty ArizonaM. Janouš
1993Josef Čapek – Zdeněk BartošPradědeček a loupežníciZ. Bartoš
1993Victor Hugo – J. J. Stankovský – Václav Flegl(Les) Bídníci aneb Hra na bídníkyZ. Fleglová
1994Karel Hynek MáchaMájZ. Fleglová
1994Nikola HořejšŠidisanN. Hořejš
1995William Shakespeare – Zdeněk BartošShakesappeal aneb Míchaný půvabZ. Bartoš
1995František Halas, Charles Ferdinand RamuzTrojmodro (Trois bleu)P. Le Coustumer, Z. Fleglová, I. Tasson
1996Norbert FrýdKvětovaný kůňZ. Fleglová
1996SofoklésZdena FleglováAntigonaZ. Fleglová
1996Patrik Ouředník – I. VaňkováO princi ČekankoviP. Krištofová
1997Vladimír HolanZdena FleglováZdiZ. Fleglová
1998Tomáš BelkoPře o vepře aneb Vepři ve přiZ. Fleglová
1998Roark Bradford – Zdeněk BartošČernošský Pán Bůh a páni IzraelitiZ. Bartoš
1998Jarmila ČermákováSněhurka svatojánskáZ. Fleglová
1999Hans Christian Andersen – Jan BergerPasáček vepřůZ. Fleglová
2000Josef Kolář – Zdena FleglováPražské zdi (Les Murs de Prague)P. Le Coustumer, Z. Fleglová
2000Václav Hrabě – Tomáš StaněkPříliš velké srdceT. Staněk
2000Ivan WernischZdena FleglováÓ kdežpak veseloZ. Fleglová
2000lidová hra – Jan BergerSpor u JesličekZ. Fleglová
2001Oscar WildePřemysl RutJak je důležité míti FilipaJ. Bartoš
2001Jaroslav VrchlickýNoc na KarlštejněZ. Malá, T. Staněk, M. Štechová
2001Karel Hynek MáchaMájZ. Fleglová
2002Milan UhdeŠuhaj NikolaT. Staněk, T. Tobiášová
2002H. Ch. Andersen – M. Slavík – Zuzana MaláPrincezna na hráškuZ. Malá
2002A. Dumas, R. Planchon – Z. FleglováHra na mušketýryZ. Fleglová
2003Ivan Jirous – Z. FleglováMladí magoříK. Kratochvíl, A. Košťálová
2003Antoine de Saint-Exupéry – Zuzana MaláMalý princZ. Malá
2004Zdena FleglováPeaceničkyZ. Fleglová
2004William ShakespeareSen noci svatojánskéK. Kratochvíl, A. Košťálová
2005Václav Kliment KlicperaVeselohra na mostěJ. Konvalinka, T. Průchová
2006Jan SkácelPoprcháváZ. Fleglová
2006Josef LadaDmitrij DudíkMikešZ. Fleglová
2007Stephan ReissKantáta In memoriam Petr GinzStephan Reiss
2007Pavel ŠrutPříšerky a příšeřiM. S. Luhan, A. Košťálová
2008Arne BendiksenJiří JosekNezůstávej sámZ. Fleglová
2008Petr NiklLingvistické pohádkyZ. Fleglová
2008V. Hugo – J. J. Stankovský – V. Flegl – A. RutBídníciA. Rut
2008Edvard Schiffauer, Ivan BinarVrať nám, ptáku, hastrmanaZ. Fleglová
2010Slawomir Mroźek – Nina RutováPaměťN. Rutová
2010Jiří TrnkaZahradaM. Vejdělek, T. Gsöllhoferová
2010Oscar WildeStrašidlo cantervillskéT. Urbánek
2010Marcello D'OrtaJá to doufejme ňák zmáknuZ. Fleglová
2010Jakub Jan RybaČeská mše vánočníZ. Fleglová
2012William ShakespeareZkrocení zlé ženyA. Beránková
2012Terry Pratchett – Adam SnellgroveThe Fifth ElephantAdam Snellgrove
2012Bohuslav Reynek, Suzanne RenaudZrcadlená tvářZ. Fleglová
2014Jiří Suchý, Jiří Šlitr a dalšíSemafor je když...Z. Charvát, M. Podrazilová, T. Vacek
2014Louis Pergaud – Josef TučekKnoflíková válkaJosef Tuček, Magdalena Podrazilová
2014Norbert FrýdKvětovaný kůňZ. Fleglová
2015Renata PohorskáKam kane manaZ. Fleglová
2015Maurice SendakTam, kde žijí divočinyJana Franková
2015Petr NiklO žabě, starém veteránovi a ozvěněJana Franková
2016D. Hilarová, M. R. Křížková, H. Hachenburg a další – Jana Franková…a bolelo nebeJana Franková
2017William ShakespeareHamlet princ dánskýJosef Tuček, Sebastian Baalbaki
2017Ivan Martin Jirous – Jana FrankováDo velké krajiny DudéduJana Franková
2017Iva Procházková – Jana FrankováKam zmizela Rebarbora?Jana Franková
2017Josef Čapek, František Hrubín, Jan Skácel – Jana FrankováMaloval motýlími křídlyJana Franková
2018lidová tvorba – Jana FrankováČeský rokJana Franková
2018Miloš Doležal – Jana FrankováKAM ZMIZEL MŮJ STRÝC, PANE PRESIDENTE?Jana Franková
2018Guus Kuijer – Jana FrankováVšehoknihaJana Franková, Jan Hnilička
2018Ota Pavel – Jana FrankováPohádka o RaškoviJana Franková
2018Miloš Doležal – Jana FrankováPepito (ne)plivej aneb On the roadJana Franková
2019autorská inscenaceDostatečný prostorJan Hnilička
2019autorská inscenaceSumecVít Vencl
2019Michelle Cuevas – Jana FrankováZpověď Jonatána PapírníkaJana Franková
2019Jan Hanuš, Václav Renč, Klement BochořákMalá vánoční muzika (DRDS + DPS)Jana Franková
2020Daisy Mrázková – Viktorie ČermákováZpátky do lesaViktorie Čermáková
2023Magdaléna Gracerová Chrzová a kol.3DM. Gracerová Chrzová
2023Jana Franková a Miloš DoležalČigoligo, Jestřábe, aneb motýl ve tvářiAnna Doležalová
2023Jana Šrámková – Petr GojdaBratři v poliM. Gracerová Chrzová

Známí členové

Souborem za dobu jeho existence prošla řada významných osobností, například:

Odkazy

Reference

  1. Intimní divadlo / 2 – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2020-10-04]. Dostupné online. 
  2. Svobodné noviny: List Sdružení kulturních organisací. Praha: Orbis, 29.5.1945, 1(6*). s. 3.
  3. Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 26.6.1946(147). s. 5.
  4. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 22.12.1942, 37(303). s. 5.
  5. a b Náš rozhlas. Praha: Orbis, 26.05.1946, 13(22). s. 5.
  6. Pavel Kosatík: Fenomén Kohout, Paseka 2001, s. 34.
  7. Lukáš Skupa: Film pro děti mezi vědou, uměním a průmyslem. Počátky dětského žánru v české kinematografii 1945–1955 (magisterská diplomová práce), Brno 2009.
  8. Pavel Kosatík: Fenomén Kohout, Paseka, 2001, s. 55.
  9. Divadlo: list Svazu českého herectva. Praha: Českomoravský Kompas, 1945-1946, 31(1-6). s. 73-74.
  10. Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 29.12.1946, 62(299). s. 4.
  11. a b Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 29.12.1946, 62(299). s. 4.
  12. a b Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 30.8.1947, 63(202). s. 4.
  13. Pavel Kosatík: Fenomén Kohout, Paseka, 2001, s. 26.
  14. Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 26.9.1948, 28(226). s. 3.
  15. Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 21.12.1948, 28(297). s. 2.
  16. Zemřela Jana Doležalová-Franková – Divadelní noviny [online]. [cit. 2022-03-30]. Dostupné online. 
  17. Novou uměleckou vedoucí Dismanova rozhlasového dětského souboru je Magdaléna Gracerová Chrzová. Informace o Českém rozhlase [online]. 2021-12-03 [cit. 2022-03-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce