Diti

Diti, sanskrtsky दिति „ohraničená, omezená“, je hinduistická bohyně. Je zmiňována již v Rgvédu, v Atharvavédu je označována za matku daijtů a v pozdějších textech je matkou asurů-protivníků bohů, stojící v protikladu k Aditi, matce dévů-bohů.^[1][2][3]

V Rgvédu je Diti zmiňována třikrát. V jedné ze zmínek se uvádí bohové Mitra a Varuna, kteří mohou vidět ze svých vozů jak Aditi, tak Diti, což bylo interpretována učencem Sájanou tak, že Diti je zemí ve své nedělitelnosti i se všemi stvořeními na ní, jinými komentátory tak, že je veškerou viditelnou přírodou. V druhé zmínce je Agni žádán, aby poskytl diti a odvrátil aditi, což však nemusí narážet na bohyně, ale na bohatství a nouzi. Sájána tuto dvojici interpretoval jako velkorysou a lakotnou dárkyni. V poslední zmínce se uvádí, že Diti, Agni, Savitar a Bhaga jsou dárci toho, co je potřeba. V Atharvavédu je označena za matku daitjů, s nimiž se v tomto díle dosud nepojí žádné negativní konotace.^[1]

V Mahábháratě a puránách je Diti dcerou Dakši, manželkou Kašjapy a matkou tří daitjů: synů Hiranjákši a Hiranjakašipua a dcery Šimhiky. Tři jmenování daitjové jsou někdy považováni za předky všech ostatních daijtů, jindy jsou i ostatní daijové, například Bala, Vrtra, Vátapi a další také označováni za její děti. Podle Padma purány stvořil Vrtra Kašjáspa ze svých vlasů, aby utěšil Diti, jež truchlila nad Balaem, jehož zabil Indra.^[1]

Podle eposu Rámájana byla Diti zarmoucena smrtí svých synů asurů během bojů s bohy a žádala Kašjapu, aby jí dal syna, který přemůže Indru. Mudrc jí to slíbil pod podmínkou, že zůstane čistá po tisíc roků. Diti se tedy uchýlila do poustevny a věnovala se askezi, během níž jí sloužil samotný Indra – například nosil dřevo, kořínky a plody nebo třel údy unavené odříkáním. Když však zbývalo pouhých deset let do ukončení Ditiny askeze, tak bohyně usnula s nohama na svých dlouhých vlasech – tím byla znečištěna a Indra mohl vstoupit do jejího lůna a rozbil svým hromoklínem zárodek v něm na sedm kusů. Během toho zárodek konejšil slovy rudah má rudah “Neplač! Neplač!“. Když se Diti vzbudila, Indra z ní vyšel ven, projevil ji svou úctu a požádal za odpuštění. Poté s jejím souhlasem rozbil každou ze sedmi částí plodu na dalších sedm částí, a tak vzniklo devětačtyřicet Marutů, jejichž jméno se odvozovalo lidovou etymologií z Indrových slov.^[2][3]

Reference