Divadlo Orfeus
| Divadlo Orfeus | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Stát |  Česko |
| Místo | Praha |
| Budova | |
| Otevření | 1969 |
| Další informace | |
| Souřadnice | 50°4′18,97″ s. š., 14°23′20,14″ v. d. |
| Adresa | Plzeňská ulice 76, Praha |
| Oficiální web | http://www.orfeus.cz/ |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Divadlo Orfeus je malá netradiční scéna v bývalém krytu civilní obrany v Praze 5-Smíchově (Plzeňská ulice 76). Divadlo založil v roce 1969 Radim Vašinka, který je vedl až do své smrti v roce 2016. V současných prostorách sídlí od roku 1994. Uvádí méně známé a nehrané české i zahraniční autory. Na repertoáru je jak činohra, tak literární večery s recitací poezie.
Charakter divadla
Divadlo vzniklo jako typická „malá scéna“ či „divadlo malých forem“ 60. let s bezprostředním kontaktem herců s diváky v intimním a velmi skromném prostředí. Zprvu působilo ve sklepě na Malostranském náměstí, v pozdějším A studiu Rubín.
V roce 1971 bylo komunistickými úřady zakázáno a soubor příležitostně hostoval na různých místech a hrál v soukromých bytech.
Po roce 1989 opět legální divadlo si roku 1994 mohlo najmout velmi skromné prostory bývalého krytu v pražských Košířích s hledištěm pro asi 30 lidí.
Styl
Styl divadla má blízko k absurdnímu divadlu zejména francouzského typu. Vychází ale z originální poetiky, založené na syrovosti výrazu a groteskní stylizaci, i z objevné dramaturgie, která posléze proměnila soubor ve svébytné komorní divadlo.[1] Hlavní osobou byl "principál", dramaturg, režisér i herec a recitátor Radim Vašinka.
Repertoár
- Ludvík Kundera: Vzpomínky na mí(ě)sta kde jsem nikdy nebyl (premiéra: 25. října 1996)
- Guillaume Apollinaire: Zavražděný básník (premiéra: 29. dubna 1998)
- Oldřich Wenzl: Nemám se tak zle, jak jsem čekal, a tak dobře, jak jsem se obával (premiéra 26. února 1999)
- Šárka Smazalová: Čaj (premiéra 26. května 1999)
- Pierre-Henri Cami: Věno osiřelé dívky (premiéra 11. února 2000)
- Miroslav Holub: Nepotřebujeme nápovědy, řekly hrdě loutky (premiéra 20. prosince 2000)
- René d'Obaldia: Katova oběť a Dusík (premiéra 22. ledna 2002)
- René d'Obaldia: Nebožtík & Jacques Prévert: Roura k rouře pasuje (premiéra 1. listopadu 2002)
- Vrať mi moje játra (premiéra 3. prosince 2003)
- M. J. Saltykov-Ščedrin: Výhodná svatba a N. V. Gogol: Ženiši (premiéra 30. dubna 2004)
- Máme doma veverku, má červenou prdelku! (premiéra 25. března 2005)
- Roland Dubillard: Kolik kuliček je v pytlíku aneb ... (premiéra 29. března 2006)
- Roland Topor: Dítě pana Vavřince (premiéra 10. ledna 2007)
- Radu Ţuculescu: Letní zahrádka aneb Pojďme jim dát přes držku (premiéra 30. ledna 2008)
- Kozma Prutkov: Triumf ctnosti aneb Organismus se vyčerpal (premiéra 30. ledna 2009)
- Radim Vašinka: Jinošství, mužství, kreténství (premiéra 27. května 2009)
- Jacques Prévert: Není čeho se bát aneb Ten bláznivý dětský svět nedělního rána (premiéra 9. prosince 2009)
- Pierre-Henri Cami: To nejlepší z Camiho (premiéra 22. ledna 2010)
- Ondřej Vaculík: Ovčín (premiéra 9. dubna 2010)
- Radim Vašinka: Ach, Čechy krásné, Čechy mé, duše má by se ráda s touhou pnula, ale nepne se… (premiéra 1. dubna 2011)
- Budete se divit, až vám uši upadnou a oči vylezou z důlků (premiéra 1. února 2012)
- Ludvík Vaculík: Krytové kozy na trati (premiéra 30. března 2012)
- Radim Vašinka: Detektiv Tom Šark (premiéra 30. listopadu 2012)
- René de Obaldia: Mopslíkem z lásky (premiéra 6. dubna 2013)
- Je svět opravdu báječné místo k narození, kde se dají dělat legrační kousky a milostné kousky a psí kusy…a vonět ke kytkám a okukovat sochy a dokonce i myslit a líbat lidi…a tancovat a chodit plavat do řeky a na pikniky…? (premiéra 20. prosince 2013)
- Anton Pavlovič Čechov: Labutí píseň a Sławomir Mrożek: Kouzelná noc (premiéra 7. listopadu 2014)
- Méně jedlé plody rajské zahrady (premiéra 23. dubna 2015)
- Molière: Směšné preciózky (premiéra 11. června 2015)
- Pohádka z dračí sluje / Premiéra: červenec 2016
- P. H. Cami – Návrat opilcova dítěte a Zelené Karkulky / Premiéra: 27. ledna 2017
- Strejček koňská noha – Romská vyprávění / Premiéra: 17. ledna 2017
- Inka Machulková – Jako Šimi odpouštíme… / Premiéra 12. ledna 2017
- Antonín Přidal – Zpovědi a odposlechy / Premiéra: 23. března 2017
- Ivo Vodseďálek – Jalový je výklad dějin, bez mé vlastní osoby… / Premiéra: 23. května 2017
- Radu Ţuculescu – Kravinec uprostřed cesty / Premiéra: 28. listopadu 2017
- Jeden spolu domeček šnek a šnekna nemívá / Premiéra: 27. února 2018
- Stanisław Ignacy Witkiewicz - Bláznivá lokomotiva / Podzim 2018
- Dimitre Dinev - Kůže a nebe / Podzim 2018
- Děsivě strašně strašný příběh Valeriána Draka (pro děti) / Prosinec 2018
Reference
- ↑ [1]Milan Uhde o divadle na serveru goout.cz
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“