Divadlo Ungelt
Divadlo Ungelt | |
---|---|
Malá Štupartská 646/1, sídlo Divadla Ungelt | |
Základní informace | |
Stát | Česko |
Místo | Praha 1 |
Typ divadla | profesionální divadlo |
Zaměření | činohra |
Další informace | |
Souřadnice | 50°5′16,77″ s. š., 14°25′27,54″ v. d. |
Adresa | Divadlo Ungelt Malá Štupartská 646/1 Praha 1, Staré Město 110 00 Praha 1 |
Oficiální web | http://www.divadloungelt.cz |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Divadlo Ungelt je soukromá divadelní scéna v Praze na Starém Městě v Týnu s hledištěm pro necelou stovku diváků.
Historie a zaměření divadla
Divadlo Ungelt bylo otevřeno 2. října 1995. Na otevření se podílel český herec Miloš Kopecký, který při té příležitosti divadlu daroval své oblíbené otáčivé křeslo. To je umístěné v divadelním klubu, kde se nachází i mnoho dalších židlí, jež jsou dary sponzorů a známých osobností českého veřejného života. Zakladatelem, majitelem a uměleckým ředitelem je herec Milan Hein, jehož pravou rukou je provozní ředitel MgA. Jiří Pritz.
Divadlo se snaží být komorní hereckou scénou, čemuž odpovídá dramaturgie. Uváděny jsou především hry, ve kterých vystupují 2–4 postavy. Dobrou noc, mami byla první uvedenou hrou. Vystoupily v ní herečky Jana Brejchová a Květa Fialová. Divadlo se výrazněji proslavilo až hrou Bouřlivé jaro z roku 1997 v režii Ladislava Smočka, za kterou získala Alena Vránová Cenu Thálie. Kromě linie uvádění komorních činoher lze v divadle spatřit řadu jevištních talk-show pro Český rozhlas pod názvem Kdo židli má, bydlí! a Martu Kubišovou ve vlastním recitálu S nebývalou ochotou.
Sídlo divadla na adrese Malá Štupartská 1, Praha 1 – Staré Město v areálu Ungelt je unikátní mimo jiné z architektonického hlediska. Původně se jednalo o opevněný kupecký dvůr a areál odpočinku pro kupce. Již z 11. století pocházejí románské základy domu, v jehož sklepení se divadlo nachází. Tyto pozůstatky lze spatřit v divadelním klubu.
Divadlo nemá kmenový soubor. U některých herců by se však dalo Divadlo Ungelt považovat za jejich domovskou scénu. Pravidelně jsou zde k vidění:
Devět let působila v Divadle Ungelt Jana Štěpánková (představení Na útěku, ve kterém hrála spolu se Zlatou Adamovskou, se od premiéry v roce 2009 dočkalo více než 400 repríz).[1] Hana Maciuchová tu účinkovala ve dvou inscenacích: Růžové brýle (se Zuzanou Bydžovskou a Sabinou Rojkovou, premiéra 2013, přes 120 repríz) a 4000 dnů (premiéra 2017).[2]
Repertoár
Současné inscenace
Mezi tituly, které jsou zde uváděny, patří:
- 4000 dnů
- Deštivé dny
- Expres na západ
- Miss Dietrich lituje
- Pan Halpern a pan Johnson
- Pardál
- Přítelkyně
- Smrt a dívka
- Skleněný strop
- Skořápka
- Život podle Jonesových
Již neuváděné inscenace
- Bouřlivé jaro (19. 11. 1997, 200 repríz)
- Sylvie (21. 1. 1998, 233 repríz)
- Hra o manželství (11. 10. 1999 – 20. 6. 2016)
- Na ocet (18. 1. 2001, 182 repríz)
- Play Strindberg (23. 1. 2003 – 14. 6. 2012, 184 repríz)
- Řidič paní Daisy (28. 2. 2003 – 8. 6. 2010, 172 repríz)
- Láska a porozumění (6. 2. 2004 – 1. 2. 2012)
- Trůn milosrdenství (8. 4. 2005 – 25. 5. 2010, 141 repríz)
- Perla Hollywoodu a já (11. 10. 2005, 75 repríz)
- Šest tanečních hodin v šesti týdnech (19. 5. 2006 – 6. 12. 2016)
- Picasso (13. 10. 2006 – 31. 03. 2011, 209 repríz)
- Ledňáček (18. 12. 2007 – 14. 12. 2016)
- Láskou posedlí (7. 5. 2008 – 6. 5. 2011, 113 repríz)
- Na útěku (27. 11. 2009 – 3. 6. 2018)
- Origami (13. 5. 2010 – 22. 5. 2011, 35 repríz)
- Fígl (18. 12. 2010 – 23. 10. 2013, 100 repríz)
- Vzpomínky zůstanou (18. 11. 2011 – 21. 5. 2018)
- Na vaše riziko! (14. 2. 2012 – 8. 6. 2016)
- Největší démant světa (15. 3. 2012 – 21. 12. 2013)
- Sklenice vody (24. 6. 2012 – 16. 8. 2014)
- Poslední romance (8. 1. 2013 – 20. 12. 2016)
- Růžové brýle (1. 3. 2013 – 25. 4. 2018)
- Touha jménem Einodis (19. 6. 2013 – 3. 8. 2017)
- Kabaret Černá myš (29. 9. 2013 – 25. 5. 2014)
- V lese černém, hlubokém (8. 11. 2013 – 27. 11. 2015)
- Kurtizána (24. 4. 2014 – 17. 11. 2016)
- Mezi úterým a pátkem (21. 4. 2015 – 11. 5. 2018)
- Království boží na zemi (16. 6. 2015 – 8. 11. 2017)
- Princip náhody (12. 11. 2016 – 12. 12. 2017)
Ocenění spojená s divadlem
Udělené ceny
- Alena Vránová – Cena Thálie za ztvárnění postavy Gertrudy Matthews v inscenaci Bouřlivé jaro autora Arnolda Weskera z roku 1997 (režie: Ladislav Smoček)
- Marta Kubišová – Cena Thálie za účinkování v komorním muzikálu Líp se loučí v neděli autora Andrew Lloyd Webbera z roku 2001 (režie: Zdeněk Kaloč)
- Vilma Cibulková – Cena Thálie za ztvárnění postavy slečny Fischerové v inscenaci Picasso autora Jeffreyho Hatchera z roku 2006 (režie: Jiří Svoboda)
- Richard Krajčo – Cena Thálie za ztvárnění postavy Dennyho v inscenaci Deštivé dny autora Keitha Huffa z roku 2012 (režie: Janusz Klimsza)
- František Němec – za ztvárnění postavy sira Cecila v inscenaci Ledňáček autora Williama Douglase Homa získal Cenu Sazky a Společnosti Divadelních novin za nejlepší herecký výkon bez ohledu na žánr v sezóně 2007 / 2008 (režie: Ladislav Smoček)
Nominace na Cenu Thálie
- Vendula Křížová – za titulní roli v inscenaci Sylvie autora Alberta R. Gurneyho z roku 1998 (režie: Lída Engelová)
- Richard Krajčo – za ztvárnění postavy Richieho v inscenaci Láska a porozumění autora Joea Penhalla z roku 2004 (režie: Hana Burešová)
- Milan Kňažko – za ztvárnění postavy Pabla Picassa v inscenaci Picasso autora Jeffreyho Hatchera z roku 2006 (režie: Jiří Svoboda)
- František Němec – za ztvárnění postavy sira Cecila v inscenaci Ledňáček autora Williama Douglase Homea z roku 2008 (režie: Ladislav Smoček)
Širší nominace na Cenu Thálie
- David Švehlík – za ztvárnění postavy Joeyho v inscenaci Deštivé dny z roku 2012 autora Keitha Huffa (režie: Janusz Klimsza)
- Bára Štěpánová – za ztvárnění postavy madam Jenkinsové v inscenaci Krásná vzpomínka z roku 2021 autora Stephena Temperleye (režie: Martin Čičvák)
- Jiří Langmajer – za ztvárnění postavy Opičáka v inscenaci Cesta k vodopádům z roku 2022 autora Lee Blessinga (režie: Michal Dočekal)
Odkazy
Reference
- ↑ Bylo nám ctí, vzpomínají kolegové na zesnulou Janu Štěpánkovou. iDNES.cz [online]. 2018-12-21 [cit. 2022-11-07]. Dostupné online.
- ↑ UMĚLCI | Divadlo Ungelt. www.divadloungelt.cz [online]. [cit. 2022-11-07]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Divadlo Ungelt na Wikimedia Commons
- Divadlo Ungelt - stránky Divadla Ungelt
- TACE - heslo v databázi TACE
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: JiriMatejicek, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: