Divij Šaran
Divij Šaran | |
---|---|
Divij Šaran (2022) | |
Stát | Indie |
Datum narození | 2. března 1986 (36 let)[1] |
Místo narození | Dillí, Indie[1] |
Bydliště | Nové Dillí, Indie[1] |
Výška | 183 cm[1] |
Hmotnost | 78 kg[1] |
Profesionál od | 2002 |
Držení rakety | levou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 924 614 USD |
Tenisová raketa | HEAD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–0 |
Nejvyšší umístění | 438. místo (30. července 2007) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 97–83 |
Tituly | 5 ATP, 16 challengerů, 19 Futures |
Nejvyšší umístění | 36. místo (16. července 2018) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2018) |
French Open | 3. kolo (2017) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2018) |
US Open | 3. kolo (2013) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
French Open | 1. kolo (2019) |
Wimbledon | 2. kolo (2019, 2021) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 16. ledna 2023
Divij Šaran (* 2. března 1986 Dillí) je indický profesionální tenista hrající levou rukou a deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál pět deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal třicet pět titulů ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2007 na 438. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2018 na 36. místě. Na juniorském deblovém žebříčku ITF mu nejvýše patřila 5. příčka v roce 2003. V juniorské kategorii si zahrál semifinále čtyřhry na French Open 2004.[1]
V indickém daviscupovém týmu debutoval v roce 2012 baráží 1. skupiny zóny Asie a Oceánie proti Novému Zélandu, v němž vyhrál s Višnou Vardhanem čtyřhru po pětisetovém průběhu. Indové zvítězili 5:0 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil ke třem mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 3–0 ve čtyřhře.[3]
V červenci 2019 se v Manchesteru oženil s britskou tenistkou Samanthou Murrayovou. Druhý obřad následoval v listopadu téhož roku v Novém Dillí.[4][5]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2002, když na turnaji v Dillí postoupil z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry podlehl krajanu Mustafovi Ghousemu.[2] Premiérový deblový titul na challengerech si odvezl z čínského Ning-pa během září 2011. V páru s Indem Karanem Rastogim ve finále přehráli Čecha Jana Hernycha s Estoncem Jürgenem Zoppem.[1][2]
Na okruhu ATP World Tour debutoval čtyřhrou Aircel Chennai Open 2011 v Čennaí, do níž obdrželi s Višnou Vardhanem divokou kartou. V úvodním kole vypadli s italsko-srbskou dvojicí Simone Bolelli a Janko Tipsarević. Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl v deblu Hall of Fame Tennis Championships 2013, turnaji konaném v rhodeislandském Newportu. Po boku Chorvata Iva Karloviće postoupili do semifinále, v němž podlehli Američanům Timu Smyczkovi s Rhynem Williamsem.[2][1]
Premiérový titul na túře ATP vybojoval ve čtyřhře Claro Open Colombia 2013 v Bogotě. Se stabilním spoluhráčem Puravem Radžou ve finále zdolali francouzsko-nizozemský pár Édouard Roger-Vasselin a Igor Sijsling. Druhou trofej získal na mexickém Los Cabos Open 2016, kde opět s Radžou zvládli finálový duel proti izraelsko-britské formaci Jonatan Erlich a Ken Skupski. Třetí triumf přidal na antverpském European Open 2017, do něhož nastoupil po boku Američana Scotta Lipského. V závěrečném utkání soutěže porazili mexicko-chilskou dvojici Santiago González a Julio Peralta až v rozhodujícím supertiebreaku.[6][1][2]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Wimbledonu 2013, když s Radžou prošli do hlavní soutěže z kvalifikace. V úvodním kole však ztratili vedení 2–0 na sety a odešli poraženi od americko-německé dvojice Nicholas Monroe a Simon Stadler.[1][2]
Finále na okruhu ATP Tour
|
Čtyřhra 7 (5–2)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 21. července 2013 | Bogotá, Kolumbie | tvrdý | Purav Radža | Édouard Roger-Vasselin Igor Sijsling | 7–6(7–4), 7–6(7–3) |
Vítěz | 2. | 14. srpna 2016 | Los Cabos, Mexiko | tvrdý | Purav Radža | Jonatan Erlich Ken Skupski | 7–6(7–4), 7–6(7–3) |
Finalista | 1. | 8. ledna 2017 | Čennaí, Indie | tvrdý | Purav Radža | Rohan Bopanna Džívan Nedunčežijan | 3–6, 4–6 |
Vítěz | 3. | 22. října 2017 | Antverpy, Belgie | tvrdý (h) | Scott Lipsky | Santiago González Julio Peralta | 6–4, 2–6, [10–5] |
Vítěz | 4. | leden 2019 | Puné, Indie | tvrdý | Rohan Bopanna | Luke Bambridge Jonny O'Mara | 6–3, 6–4 |
Finalista | 2. | květen 2019 | Mnichov, Německo | antuka | Marcelo Demoliner | Frederik Nielsen Tim Pütz | 4–6, 2–6 |
Vítěz | 5. | září 2019 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Igor Zelenay | Matteo Berrettini Simone Bolelli | 6–3, 3–6, [10–8] |
Tituly na challengerech ATP
Legenda |
---|
Challengery (16 Č) |
Čtyřhra (16 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | září 2011 | Ning-po, Čína | tvrdý | Karan Rastogi | Jan Hernych Jürgen Zopp | 3–6, 7–6(7–3), [13–11] |
2. | květen 2012 | Pusan, Jižní Korea | tvrdý | Juki Bhambri | Hsieh Cheng-peng Lee Hsin-han | 1–6, 6–1, [10–5] |
3. | září 2012 | Bangkok, Thajsko | tvrdý | Višnu Vardhan | Lee Hsin-han Peng Hsien-yin | 6–3, 6–4 |
4. | březen 2013 | Kjóto, Japonsko | koberec | Purav Radža | Chris Guccione Matt Reid | 6–4, 7–5 |
5. | březen 2014 | Kjóto, Japonsko | koberec | Purav Radža | Sančai Ratiwatana Michael Venus | 5–7, 7–6(7–3), [10–4] |
6. | září 2014 | Šanghaj, Čína | tvrdý | Juki Bhambri | Somdev Devvarman Sanam Singh | 7–6(7–2), 6–7(4–7), [10–8] |
7. | červenec 2015 | Recanati, Itálie | tvrdý | Ken Skupski | Ilija Bozoljac Flavio Cipolla | 4–6, 7–6(7–3), [10–6] |
8. | září 2015 | Izmir, Turecko | tvrdý | Saketh Myneni | Malek Džazírí Denys Molčanov | 7–6(7–5), 4–6, [0–1]skreč |
9. | červen 2016 | Manchester, Spojené království | tráva | Purav Radža | Ken Skupski Neal Skupski | 6–3, 3–6, [11–9] |
10. | červen 2016 | Surbiton, Spojené království | tráva | Purav Radža | Ken Skupski Neal Skupski | 6–4, 7–6(7–3) |
11. | červenec 2016 | Segovia, Španělsko | tvrdý | Purav Radža | Quino Muñoz Akira Santillan | 6–3, 4–6, [10–8] |
12. | říjen 2016 | Puné, Indie | tvrdý | Purav Radža | Luca Margaroli Hugo Nys | 3–6, 6–3, [11–9] |
13. | květen 2017 | Bordeaux, Francie | antuka | Purav Radža | Santiago González Artem Sitak | 6–4, 6–4 |
14. | listopad 2017 | Bengalúrú, Indie | tvrdý | Michail Jelgin | Ivan Sabanov Matej Sabanov | 6–3, 6–0 |
15. | leden 2018 | Canberra, Austrálie | tvrdý | Jonatan Erlich | Hans Podlipnik Castillo Andrej Vasilevskij | 7–6(7–1), 6–2 |
16. | září 2019 | Ťi-nan, Čína | tvrdý | Matthew Ebden | Nam Ji-sung Song Min-kyu | 7–6(7–4), 5–7, [10–3] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Divij Sharan na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j Divij Šaran na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 4. srpna 2022
- ↑ a b c d e f Divij Šaran na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 4. srpna 2022
- ↑ Divij Šaran na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 4. srpna 2022
- ↑ Divij Sharan & Samantha Murray Hold Second Wedding Ceremony In New Delhi | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2019-11-29 [cit. 2022-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-16. (anglicky)
- ↑ CHRONICLE, Deccan. Divij Sharan ties the knot with Samantha Murray. Deccan Chronicle [online]. 2019-07-21 [cit. 2022-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-28. (anglicky)
- ↑ Lipsky en Sharan schrijven dubbeltitel van European Open op hun palmares [online]. www.nieuwsblad.be, 2017-10-22 [cit. 2017-10-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Divij Šaran na Wikimedia Commons
- Divij Šaran na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Divij Šaran na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Divij Šaran na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.