Dmitrij Bykov
| Dmitrij Bykov | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Дмитрий Львович Зильбертруд |
| Narození | 20. prosince 1967 (56 let) Moskva |
| Povolání | novinář, básník, spisovatel, literární kritik, životopisec, autor sci-fi, filmový kritik, veřejná postava, prozaik a pedagog |
| Alma mater | Fakulta žurnalistiky Lomonosovovy univerzity (do 1991) |
| Žánr | próza, poezie, publicistika a biografie |
| Témata | literatura, poezie, film a publicistika |
| Ocenění | Zlaté pero Ruska (2010) Poledne National Bestseller Prize Bolšaja kniga Silver Play Button |
| Politická příslušnost | Koordinační rada ruské opozice |
| Manžel(ka) | Irina Lukyanova |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dmitrij Lvovič Bykov (rusky Дми́трий Льво́вич Бы́ков; * 20. prosince 1967, Moskva) je ruský spisovatel, básník a novinář.
Je otevřeným kritikem ruského prezidenta Vladimira Putina. V roce 2019 byl údajně otráven ruskými tajnými službami.
Život
Vystudoval žurnalistiku na Lomonosovova univerzita v Moskvě. Vyučoval literaturu a historii sovětské literatury na moskevských středních školách. Byl profesorem na katedře světové literatury a kultury Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě. Od roku 1993 psal do časopisu Ogoňok. Do roku 2008 měl svůj pořad na rádiu Echo Moskvy.
Je autorem řady próz, esejů, sbírek poezie a také životopisů Borise Pasternaka, Bulata Okudžavy a Maxima Gorkého.
Bykov je kritikem ruského vedení včetně prezidenta Vladimira Putina. Zaujal odmítavý postoj k ruské anexi Krymu i válce na východní Ukrajině. Protestoval proti věznění ukrajinského režiséra a aktivisty Oleha Sencova.[1]
V roce 2019 byl údajně otráven ruskými tajnými službami.[2] S příznaky prudké otravy byl hospitalizován v baškirském městě Ufa. Zvracel, ztratil vědomí a pět dní zůstal v kómatu.[1] Investigativní žurnalisté z webů Bellingcat a Insider zjistili, že na jeho otravě se podíleli lidé ze stejné jednotky ruských tajných služeb, která připravila otravu opozičníka Alexeje Navalného.[3]
Reference
- ↑ a b Russian Poet Dmitry Bykov Targeted by Navalny Poisoners. Bellingcat [online]. 2021-06-09. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DZIUBA, Daryna. Bellingcat: Traviči Navalného šli i po básníkovi Bykovovi. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-06-09. Dostupné online.
- ↑ MITROFANOV, Alexandr. Kremelský recept pro otravné živly. Jed, nebo emigrace. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-06-12. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmitrij Bykov na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Rodrigo Fernández, Licence: CC BY-SA 4.0
Russian writer Dmitry Bykov at the 22 Moscow International Fair Non/fiction (March 2021)