Dmitrij Timofejevič Jazov

Dmitrij Timofejevič Jazov
Dmitrij Timofejevič Jazov, 2009
Narození8. listopadu 1924
Jazovo
Úmrtí25. února 2020 (ve věku 95 let)
Moskva
Místo pohřbeníFederální vojenský památeční hřbitov
Alma materVojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace
Moskevská vyšší vojenská velitelská škola
Frunzeho vojenská akademie
Povolánívoják, důstojník, voják, vojenský velitel a politik
OceněníŘád rudé hvězdy (1945)
medaile Za bojové zásluhy (1953)
Řád rudého praporu (1963)
Leninův řád (1971 a 1981)
Honorary decree of the Presidium of the Supreme Soviet of the Azerbaijan SSR (1973)
… více na Wikidatech
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu
Funkceministr obrany Sovětského svazu (1987–1991)
poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
PodpisDmitrij Timofejevič Jazov – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dmitrij Timofejevič Jazov (Дмитрий Тимофеевич Язов; 8. listopadu 1924,[1] Jazovo – 25. února 2020, Moskva[2][3]) byl ruský voják, důstojník, politik a jediný maršál Sovětského svazu narozený na Sibiři. Byl veteránem druhé světové války a také jediným maršálem, který nedostal titul Hrdina Sovětského svazu.

Život

Po druhé světové válce, které se aktivně účastnil, studoval na vojenských školách a stal se vojákem z povolání. V 70. letech sloužil také v Československu a v letech 1979–1980 se dokonce stal velitelem okupačních vojsk v této zemi. V osmdesátých letech sovětská vojska prohrávala v afghánské válce a v květnu 1987 se západoněmeckému mladíkovi Mathiasi Rustovi podařilo na jednomotorovém letadélku Cessna 172 proniknout celou západní radarovou clonu Sovětského svazu a přistát na Rudém náměstí. Tohoto fiaska využil Michail Gorbačov k odvolání nejvyššího vedení armády a jmenování vlastního člověka, nepříliš významného generála Dmitrije Jazova do funkce ministra obrany.[4] V roce 1990 byl jmenován maršálem SSSR. V tomto období se připojil k protigorbačovským konzervativcům, jak dokládá jeho vystoupení na neveřejném zasedání zákonodárného sboru, kde společně se šéfem KGB Krjučkovem a ministrem vnitra Pugem prohlásili, že země se v důsledku Gorbačovovy politiky řítí do katastrofy.[5] Na tuto situaci reagoval Michail Gorbačov tajnou schůzkou s Borisem Jelcinem a kazašským prezidentem Nursultanem Nazarbajevem, při níž se dohodli o odvolání sovětského premiéra Pavlova, šéfa KGB Krjučkova a ministra obrany Jazova. V místnosti však bylo namontováno odposlouchávací zařízení a Krjučkov se tak o tomto záměru dozvěděl. 5. srpna 1991 se po Gorbačovově odjezdu na krymskou dovolenou sešli sovětští konzervativci a přistoupili k přípravě převratu. Ten začal 19. srpna o pravoslavném svátku Proměnění Páně a trval tři dny. Řízení země se ujal Státní výbor v čele s viceprezidentem Gennadijem Janajevem. Členy výboru se stali Krjučkov, Pugo, Pavlov a také Dmitrij Jazov. Puč byl nakonec neúspěšný.[6] Dmitrij Jazov nebyl sice trestně stíhán[7], musel však odejít do penze.

Prezident Vladimir Putin v roce 2004 vyznamenal Dmitrije Jazova řádem, který se uděluje za „výkony v prospěšných sociálních činnostech“.[8] 27. března 2019 odsoudil soud v litevském Vilniusu Dmitrije Jazova v nepřítomnosti k deseti letům vězení za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, v souvislosti s jeho rolí ministra obrany SSSR v lednu 1991, kdy při útoku sovětských vojáků proti vilniuskému televiznímu centru zahynulo 14 lidí.[7]

Řády a vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ Нестёркин, В. Д. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-02-25]. Heslo Я́ЗОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-09. (rusky) 
  2. ↑ Умер маршал Советского Союза Дмитрий Язов [online]. ТАСС [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ Умер последний маршал СССР Дмитрий Язов [online]. Радио Свобода [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ MALIA, Martin. Sovětská tragédie. Praha: Argo, 2004. 566 s. ISBN 80-7203-566-5. S. 418. 
  5. ↑ Malia, s. 485.
  6. ↑ ZUBOV, Andrej. Dějiny Ruska 20. století – díl II. Praha: Argo, 2015. 769 s. ISBN 978-80-257-0964-1. S. 529–531. 
  7. ↑ a b Exministr obrany SSSR Jazov dostal v Litvě 10 let za útok na vilniuské televizní centrum v roce 1991. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ V Rusku zemřel maršál Jazov, pučista proti Gorbačovovi. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 

Literatura

  • MALIA, Martin, 2004. Sovětská tragédie. Praha: Argo. 566 s. ISBN 80-7203-566-5. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

SU Order of the Red Star ribbon.svg
Ribbon bar of the Order of the Red Star‎. The Soviet Union (USSR).
Order of Red Banner ribbon bar.png
Ribbon bar of the Soviet decoration "Order of the Red Banner".
SU Medal 30 Years of the Soviet Army and Navy ribbon.svg
Ribbon bar of the Jubilee Medal "30 Years of the Soviet Army and Navy". The Soviet Union (USSR).
40 years saf rib.png
Ribbon bar of the Jubilee Medal "40 Years of the Armed Forces of the USSR".
SU Medal Twenty Years of Victory in the Great Patriotic War 1941-1945 ribbon.svg
Ribbon bar of the ‎Jubilee Medal "Twenty Years of Victory in the Great Patriotic War 1941–1945". The Soviet Union (USSR).
Автограф Д. Т. Язова.svg
Signature of Dmitry Yazov, Marshal of the Soviet Union
Order gpw1 rib.png
Soviet Ribbon bar Order Of The Patriotic War (1st Class)
30 years of victory rib.png

Ribbon bar for the Soviet Award "30 Years of Victory"

Source: Drawn by User:Zscout370
50 years saf rib.png

Ribbon bar for Soviet medal "50th Anniversary of the Soviet Armed Forces"

Source: Drawn by User:Zscout370
100 lenin rib.png
100th Anniversary of Lenin's Birth medal ribbon
CombatCooperationRibbon.jpg
Ribbon bar of the Soviet medail for "Strengthening of the Brotherhood in Arms".
CombatRibbon.png
Soviet Medal For Combat Service Ribbon.
Dmitriy Yazov.jpg
(c) Kremlin.ru, CC BY 4.0
Маршал Советского Союза Дмитрий Тимофеевич Язов