Dny zrady

Dny zrady
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka227 min
Žánrdrama
Námět a scénářMiloslav Fábera
Otakar Vávra
RežieOtakar Vávra
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJiří Pleskot
Bohumil Pastorek
Gunnar Möller
Jaroslav Radimecký
Martin Gregor
Bořivoj Navrátil
HudbaZdeněk Liška
KameraJaromír Šofr
StřihAntonín Zelenka
Výroba a distribuce
Premiéra1. dubna 1973
DistribuceÚstřední půjčovna filmů
Předchozí a následující díl
Dny zradySokolovo
Dny zrady na FPČSFDKinoboxuIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dny zrady je dvoudílný československý dramatický film, který v roce 1973 natočil režisér Otakar Vávra.

Film, který si dal za úkol rekonstrukci události z roku 1938, popisuje události probíhající v období podpisu Mnichovské dohody (např. roztržky mezi henleinovci a československými vojáky na hranicích).

Film si zakládá na autenticitě, nicméně místy zkresluje dobové události (např. vyzdvihování role KSČ jako jediné skutečné obránkyně vlasti před Němci) a nelze jej brát jako hraný dokument událostí z roku 1938, vedoucích k podepsání Mnichovské dohody a odstoupení pohraničí. Vystupování klíčových osob a jejich dialogy jsou přes jejich tendenční ztvárnění autentické a souhlasící se skutečností.

Je třeba brát v úvahu rok natočení filmu a černobílé podání úlohy KSČ a SSSR na jedné straně a československé buržoazie, která je zde označena za jednoho z viníků mnichovského diktátu. Také nasazení obrněných transportérů OT-810 není reálné.

Na druhé straně je třeba ocenit velkolepou výpravu filmu spočívající ve velmi věrných a nákladných exteriérech a interiérech a herecké ztvárnění jednotlivých rolí. Také masové scény jsou jedním z poznávacích znamení filmů režiséra O. Vávry.

Expresivně jsou ztvárněny scény z pohraničí, včetně reálné události v Habartově, které líčí boj četnictva a vojáků s německými ordnery.

Zvláštnosti filmu

Překvapující je použití pravdivých, ač málo známých skutečností:

  • podezření padající na část československé vlády, která si měla vyžádat tzv. půlnoční demarši u velmocí, aby učinila prezidenta Beneše a veřejnost povolnější k ústupkům vůči Hitlerovi
  • všeobecná mobilizace československé armády v září 1938 byla vyhlášena na základě schůzky anglického a francouzského velvyslance s prezidentem Benešem, kde padla okřídlená věta „vlády Francie a Velké Británie již nadále nemohou nésti riziko, aby radili Československu nemobilizovat“[zdroj?] a snaha o objektivitu spočívající v odhodlání části představitelů Anglie a Francie pomoci ČSR, viz první lord admirality sir Duff Cooper (Josef Langmiler) a nabídka demise dvou členů francouzské vlády.

Filmová místa

Obsazení

Jiří PleskotEdvard Beneš
Bohumil PastorekKlement Gottwald
Gunnar MöllerAdolf Hitler
Jaroslav RadimeckýNeville Chamberlain
Martin GregorÉdouard Daladier
Bořivoj NavrátilSergej Sergejevič Alexandrovskij
Otakar BrousekGeorges Bonnet
Josef LangmilerDuff Cooper
Jiří Holýplk. Fiala
Günter ZschieschowKarl Hermann Frank
Alexander FredJoseph Goebbels
Rudolf JurdaHermann Göring
Čestmír ŘandaGwatkin
Werner EhrlicherKonrad Henlein
Vladimír ŠmeralMilan Hodža
Jaroslav RozsívalHorák
Jaromír HanzlíkJiří
Jiří KrampolKarel
Vítězslav JandákStanda
Svatopluk BenešNewton
Michal DočolomanskýJan Šverma
Vladimír HlavatýMaurice Gamelin

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“