Dny zrady
Dny zrady | |||
---|---|---|---|
Země původu | Československo | ||
Jazyk | čeština | ||
Délka | 227 min | ||
Žánr | drama | ||
Námět a scénář | Miloslav Fábera Otakar Vávra | ||
Režie | Otakar Vávra | ||
Obsazení a filmový štáb | |||
Hlavní role | Jiří Pleskot Bohumil Pastorek Gunnar Möller Jaroslav Radimecký Martin Gregor Bořivoj Navrátil | ||
Hudba | Zdeněk Liška | ||
Kamera | Jaromír Šofr | ||
Střih | Antonín Zelenka | ||
Výroba a distribuce | |||
Premiéra | 1. dubna 1973 | ||
Distribuce | Ústřední půjčovna filmů | ||
Předchozí a následující díl | |||
| |||
Dny zrady na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dny zrady je dvoudílný československý dramatický film, který v roce 1973 natočil režisér Otakar Vávra.
Film, který si dal za úkol rekonstrukci události z roku 1938, popisuje události probíhající v období podpisu Mnichovské dohody (např. roztržky mezi henleinovci a československými vojáky na hranicích).
Film si zakládá na autenticitě, nicméně místy zkresluje dobové události (např. vyzdvihování role KSČ jako jediné skutečné obránkyně vlasti před Němci) a nelze jej brát jako hraný dokument událostí z roku 1938, vedoucích k podepsání Mnichovské dohody a odstoupení pohraničí. Vystupování klíčových osob a jejich dialogy jsou přes jejich tendenční ztvárnění autentické a souhlasící se skutečností.
Je třeba brát v úvahu rok natočení filmu a černobílé podání úlohy KSČ a SSSR na jedné straně a československé buržoazie, která je zde označena za jednoho z viníků mnichovského diktátu. Také nasazení obrněných transportérů OT-810 není reálné.
Na druhé straně je třeba ocenit velkolepou výpravu filmu spočívající ve velmi věrných a nákladných exteriérech a interiérech a herecké ztvárnění jednotlivých rolí. Také masové scény jsou jedním z poznávacích znamení filmů režiséra O. Vávry.
Expresivně jsou ztvárněny scény z pohraničí, včetně reálné události v Habartově, které líčí boj četnictva a vojáků s německými ordnery.
Zvláštnosti filmu
Překvapující je použití pravdivých, ač málo známých skutečností:
- podezření padající na část československé vlády, která si měla vyžádat tzv. půlnoční demarši u velmocí, aby učinila prezidenta Beneše a veřejnost povolnější k ústupkům vůči Hitlerovi
- všeobecná mobilizace československé armády v září 1938 byla vyhlášena na základě schůzky anglického a francouzského velvyslance s prezidentem Benešem, kde padla okřídlená věta „vlády Francie a Velké Británie již nadále nemohou nésti riziko, aby radili Československu nemobilizovat“[zdroj?] a snaha o objektivitu spočívající v odhodlání části představitelů Anglie a Francie pomoci ČSR, viz první lord admirality sir Duff Cooper (Josef Langmiler) a nabídka demise dvou členů francouzské vlády.
Filmová místa
- Praha
- Cheb
- Liberec
- Karlovy Vary
- Abertamy
- Rokytnice v Orlických horách
- Pevnost Dobrošov
- Tvrz Hanička
- Pernink
- Červený Hrádek
Obsazení
Jiří Pleskot | Edvard Beneš |
Bohumil Pastorek | Klement Gottwald |
Gunnar Möller | Adolf Hitler |
Jaroslav Radimecký | Neville Chamberlain |
Martin Gregor | Édouard Daladier |
Bořivoj Navrátil | Sergej Sergejevič Alexandrovskij |
Otakar Brousek | Georges Bonnet |
Josef Langmiler | Duff Cooper |
Jiří Holý | plk. Fiala |
Günter Zschieschow | Karl Hermann Frank |
Alexander Fred | Joseph Goebbels |
Rudolf Jurda | Hermann Göring |
Čestmír Řanda | Gwatkin |
Werner Ehrlicher | Konrad Henlein |
Vladimír Šmeral | Milan Hodža |
Jaroslav Rozsíval | Horák |
Jaromír Hanzlík | Jiří |
Jiří Krampol | Karel |
Vítězslav Jandák | Standa |
Svatopluk Beneš | Newton |
Michal Dočolomanský | Jan Šverma |
Vladimír Hlavatý | Maurice Gamelin |
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“