Doživotí

Doživotí je výjimečný trest odnětí svobody, který si vězeň odpykává ve vězení až do konce svého života.

Doživotí je v Česku nejvyšším možným trestem (trest smrti od roku 1990 není praktikován, v roce 1991 byla přijata mezinárodní úmluva o právu každého člověka na život a v roce 2010 byl zakázán ústavně). Uložit jej lze pouze pachateli, který spáchal zvlášť závažný zločin vraždy, nebo který při spáchání zvlášť závažného zločinu obecného ohrožení, vlastizrady, teroristického útoku, teroru, genocidia, útoku proti lidskosti, použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje, válečné krutosti, perzekuce obyvatelstva nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků úmyslně způsobil smrt člověka. Za trestný čin vraždy jej však lze udělit pouze, pokud je vražda spáchána na dítěti mladším patnácti let, těhotné ženě, dvou a více osobách, opětovně, zvláště trýznivým nebo krutým způsobem, za účelem finančního zisku nebo zatajení důkazů nebo za vraždu úřední osoby nebo svědka. A jen tehdy, pokud je spáchaný zločin mimořádně závažný vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce anebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku, přičemž jeho uložení vyžaduje účinná ochrana společnosti, případně dle psychologů není naděje, že by pachatele bylo možno napravit výjimečným trestem odnětí svobody nad 20 až do 30 let. V praxi se doživotí uděluje zejména za brutální nebo vícenásobnou vraždu.^[1]

Psychologové určují, zdali je u dotyčného možná resocializace (náprava). Pokud ano, dostane dotyčný nižší trest, pokud je resocializace nulová, nebo problematická, může dostat doživotí. Někteří vězni svůj doživotní úděl neunesou a pokusí se o sebevraždu, nejčastěji oběšením (např. Kevin Dahlgren, Lumír Moric, Stanislav Večeřa) případně podřezáním (Viktor Kalivoda).

Doživotně odsouzený člověk však nemusí za mřížemi strávit celý svůj život. Po 20, ve výjimečných případech až po 30 letech (soud může při vynesení rozsudku totiž stanovit, že do této doby se nezapočítává prvních 10 let strávených ve věznici se zvýšenou ostrahou, neboť přeřadit vězně odsouzeného na doživotí do věznice s mírnějším režimem je možné nejdříve po uplynutí 10 let) od odsouzení si může požádat o podmíněné propuštění. Žádost pak projedná soud. Pokud se odsouzenec ve vězení skutečně napravil, může být propuštěn. Pokud však ani po tak dlouhé době nejeví známky nápravy či lítosti, může být jeho žádost zamítnuta.^[2] Současná praxe je taková, že podmíněné propuštění doživotně odsouzených se jeví spíše jen jako teoretická možnost, protože soudy takové žádosti většinou zamítají.

Dosud jediným podmíněně propuštěným doživotně odsouzeným je František Müller, který však nebyl k doživotí odsouzen za vraždu, ale za účast na přepadení klenotníka v Německu, při kterém fyzicky nikomu neublížil a tento trest mu byl uložen podle mnohem přísnějšího německého práva (jeho komplic, který klenotníka střelil do hlavy, byl v Česku odsouzen na 13,5 roku nepodmíněně).

V USA je doživotní trest obecně uplatňován ve velmi hojné míře. Zákony se liší stát od státu. Obecně se doživotní trest uplatňuje pro širokou škálu trestných činů, od vraždy až po krádež a přechovávání návykových látek, např. marihuany. V některých státech, např. v Kalifornii, platí tzv. three strikes laws („třikrát a dost“), kdy za třetí závažný trestný čin („felony“) je automaticky trest doživotí.

V USA je také rozšířen doživotní trest bez možnosti podmíněného propuštění. V roce 2012 si v USA trest doživotí odpykávalo 159 tis. pachatelů, z toho 49 tis. bez možnosti podmíněného propuštění.^[3] Rovněž ale mnoho nedoživotních rozsudků přesahuje dobu lidského života.

Ačkoli USA nejsou jedinou zemí na světě, která umožňuje doživotní trest pro trestné činy spáchané mladistvými, jsou jedinou zemí, která tento trest v současnosti uplatňuje. Podle údajů organizace Human Rights Watch bylo v roce 2011 v amerických věznicích 2 589 doživotních vězňů bez možnosti podmíněného propuštění, kteří trestný čin spáchali jako mladiství.^[4]

Zatímco v Česku se může doživotí pro jednoho člověka udělit jen jednou, v USA může vězeň dostat i 49 doživotních trestů. Např. americký sériový vrah Gary Ridgway si může zažádat o podmínečné propuštění až za 480 let.

Nejvyšší trest odnětí svobody v Norsku je 21 let s možností prodloužení trestu (forvaring), což byl také trest, který dostal terorista Anders Breivik.^[5]

Na Novém Zélandu je trest odnětí svobody na doživotí za vraždu automaticky povinným trestem s výjimkou případů, kdy by to bylo dle tamních zákonů „evidentně nespravedlivé“, čímž se v praxi myslí vražda se souhlasem oběti nebo vražda v důsledků předchozího zločinu poškozeného (například po dlouhodobém týrání). Nový Zéland byl označen za druhou nejbezpečnější zemi na světě, ročně zde je 45 vražd, což je třikrát méně než v Česku (ovšem při polovičním počtu obyvatel, než má Česko). Rovněž jsou zde děti trestně odpovědné za vraždu od deseti let.^[6] Na Novém Zélandu se rovněž udílí trest odnětí svobody na doživotí za únosy letadel, terorismus a obchodování s drogami ve velkém množství.

V Brazílii trest odnětí svobody na doživotí ani trest smrti není možný a jedná se o zemi s největším množstvím vražd ročně. V roce 2017 zde bylo zavražděno zhruba 65,5 tisíce lidí. I při narůstajícím počtu obyvatel počet vražd v následujících dvou letech výrazně klesal a v roce 2019 bylo obětí cca 45,5 tisíce.^[7]

Ke konci roku 2023 bylo v Česku celkem 49 doživotně odsouzených vězňů, z toho tři ženy.^[8] Doživotně odsouzení vězni jsou umístěni ve věznicích Valdice, Mírov, Karviná, Opava (jen ženy). Doživotně odsouzení muži přeřazení z režimu zvýšené ostrahy do ostrahy jsou umístěni ve věznicích Rýnovice a Horní Slavkov.

• Vrazi.cz Fenomén masových vrahů