Dobó Fülöp

Dobó Fülöp Stefan Fülöp F.S. Dobó S.F. Dobó
Osobní informace
Datum narození	18. dubna 1906
Místo narození	Hajdúdorog Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	1. října 1942 (ve věku 36 let)
Místo úmrtí	Mauthausen Německá říše Německá říše
Stát	Maďarsko Československo (profesionál)
Přezdívka	„Dobó“
Sportovní informace
Klub	Budokwai (lond. klub) Vysokoškolský sport Brno (1933) Vysokoškolský sport Praha (od 1934)
Trenéři	Gundži Koizumi (Budokwai)
Kategorie	těžká váha
Zápasnický styl	zápas řecko-římský, jiu-jitsu (judo)
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2021

István „Dobó“ Fülöp počeštěně Stefan „Dobó“ Fülöp (18. dubna 1906 – asi 1. října 1942) byl maďarský zápasník a instruktor japonského bojového umění džúdžucu židovského původu, který se výraznou měrou zasloužil o popularizaci bojových umění v meziválečném Československu.

Životopis

Narodil se v maďarské obci Hajdúdorog. Začínal s těžkou atletikou – vzpíral a zápasil. Účastnil se soutěží v populárním zápasu řecko-římském a někdy v druhé polovině dvacátých letech dvacátého století přestoupil k profesionálům. Jako profesionál užíval přezdívky Dobó asi jako poctu významnému uherskému vojáku Istvánu Dobó.

Toulkami po evropských zápasnických promocích se vyškolil v japonském bojovém umění džúdžucu (tehdy psáno jiu-jitsu) v známém londýnském klubu Budokwai. Pod vedením japonského senseie Gundži Koizumiho dosáhl na tehdejší dobu vysokého technického stupně 1. kjú.^[1] Nutno poznamenat, že zápasy řecko-římské v ringu v té době dovolovaly řadu submisivních chvatů podobných s džúdžucu – vykrucování, lámání končetin, páčení kloubů (viz grappling).

V roce 1933 se dostal jako profesionál do Brna, kde podepsal smlouvu s českým manažerem Kulhánkem a účastnil se série turnajů po českých hudebních divadlech a varieté. Jeho soupeři v ringu byly například Estonec Jaan Jaago nebo Ctibor Uxa.^[2] Zajímavostí je, že všichni zahraniční zápasníci měli statut vysokoškolského studenta v značně pokročilejším věku. Estonci Jaagovi bylo přes 40 let. Pravděpodobně šlo o právní kličku v zákoně pro pracovní povolení nebo laciné ubytování na kolejích.

Při svém pobytu v Brně začal školit japonská bojová umění na brněnské technice. Jeho žáky byly hlavně brněnští příslušníci bezpečnostních složek. Brzy si všiml komerční potenciál a před diváky začal předváděl své umění. Svá vystoupení koncipoval jako doprovodný program ke galavečerům v ringu – profesionální boxing a zápas. Ideální sparingpartnery našel v Praze, kde se cvičilo od roku 1910 podle učebnic bojové uměni jiu-jitsu jako sebeobrana ve Strakově akademii a od počátku třicátých let dvacátého století v tělovýchovném ústavu Marathon Jindřicha Plichty v Černé ulici (současná budova Evangelické teologické fakulty). Svým způsobem byl prvním diplomovaným učitelem první generace českých judistů a jujucuků jako Adolf Lebeda, František Šíma, Miloš Tůma, Karel Zrůbek a dalších.

V závěru roku 1934 se účastnil prvního mezinárodního turnaje v jiu-jitsu nazvaného Mistrovství Evropy a v těžké váze obsadil třetí místo. Neměl však československou příslušnost a ještě v závěru roku 1935 uvedl Český deník, že mluví lámanou Češtinou.^[3] Jazyková bariéra mu však nebránila v mediální propagaci sebeobrany a dokonce byl několikrát hostem v Československém rozhlase. V roce 1937 proběhla tiskem zpráva, že na předchůdci dnešní Univerziády v Paříži řídil jako rozhodčí semifinálový fotbalový zápas mezi Itálií a Maďarskem jistý Fulop. Fulop se přihlásil jako náhradník za nepřítomného rozhodčího a jako příslušnost uvedl Československou. Po zápase se však zjistilo, že měl maďarské papíry a Italové požadovali opakování zápasu kvůli zaujatosti – Maďaři vyhráli 1:0. České média tohoto fotbalového rozhodčího Fulopa spojovala s ním.^[4]

V roce 1936 patřil k zakládajícím členům Českého svazu jiu-jitsu. Do Česka začali od roku 1935 jezdit hromadně školitelé ze Spojeného království a za podpory japonského velvyslanectví v Praze i školitelé z Japonska. Vrcholem byla návštěva japonského profesora bojového umění judo Džigora Kana v Praze po olympijských hrách v Berlíně v roce 1936.

V roce 1937 vydal s pomocí Vysokoškolského nakladatelství první obsáhlejší českou publikaci sebeobrany „Základy jiu-jitsu“. V roce 1938 stále nabízel lekce sebeobrany, ale od roku 1939 se jeho jméno s nástupem vlády Protektorátu z tisku vytratilo. Kvůli židovskému původu se během okupace dostal do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl údajně zastřelen při pokusu o útěk na podzim 1942.^[5][6]

Reference