Doba plných ztrát

Doba plných ztrát ${\displaystyle T_{\Delta }}$ je doba provozu, za kterou způsobí největší odebíraný proud ${\displaystyle I_{m}}$ stejné ztráty, jako časově proměnný proud ${\displaystyle I(t)}$ ve sledovaném období ${\displaystyle T}$.

Pro Jouleovy ztráty v prvku třífázové elektrizační soustavy s rezistancí ${\displaystyle R}$ ve sledovaném období ${\displaystyle T}$ platí vztah:

${\displaystyle \Delta W=3R\int _{0}^{T}I^{2}(t)dt=3RI_{m}^{2}T_{\Delta }}$

Odtud vyjádřením ${\displaystyle T_{\Delta }}$ dostáváme:

${\displaystyle T_{\Delta }={\frac {1}{I_{m}^{2}}}\int _{0}^{T}I^{2}(t)dt}$

Protože ale většinou neznáme průběh proudu ${\displaystyle I(t)}$, ale diagram zatížení ${\displaystyle P(t)}$, můžeme za zjednodušujícího předpokladu stálého napětí a účiníku vyjádřit přibližnou velikost doby plných ztrát dle vztahu:

${\displaystyle T_{\Delta }={\frac {1}{P_{m}^{2}}}\int _{0}^{T}P^{2}(t)dt}$

Související články

• Doba využití maxima
• Účiník