Dobrý král Václav

Good King Wenceslas looked out
on the Feast of Stephen,
when the snow lay round about,
deep and crisp and even.
Brightly shone the moon that night,
though the frost was cruel,
when a poor man came in sight,
gath’ring winter fuel.

Na Štěpána dobrý král
Václav z okna hledí,
všude kam se podívá,
závěje a ledy.
Svítil měsíc a byl mráz,
pálil jako divý,
a vtom spatří chudáka,
jak tam sbírá dříví.

Náš předobrý Václav král
z okýnka se díval,
všude sníh už napadal,
celou zemi skrýval.
Měsíc bílé světlo lil,
třpytily se jívy,
z lesa muž se vynořil,
sbíral suché dříví.

o Štěpána svátku, vysoko kde sníh zavál
úvoz, pole, chatku.
Luny polil jasný třpyt
mrazem ztuhlé nivy,
starci svítil její svit,
jenž tu sbíral dříví.

když měl Štěpán svátek,
všude kolem závěj jen,
jako bílý šátek.
Měsíc zářil skrze mrak,
a vzduch byl mrazivý,
muže spatřil králův zrak,
jak tam jde na dříví.

z okna o Štěpáně,
vysoko sníh zakrýval
pole, lesy, stráně.
Měsíc světlo vysílal
na zamrzlé nivy,
chuďasa vtom zahlíd král,
jak si sbírá dříví.

na Štěpána bylo,
jak jiskřivý sníh ležel,
všady kolem bílo,
měsíc září z vysoka,
zem se mrazem svírá,
vtom král zahléd člověka,
kterak klestí sbírá.

Na svatého Štěpána
král Václav se dívá:
Bílým sněhem sypaná
cesta s polem splývá,
bledý měsíc vychází,
krutý mráz kraj svírá,
a tu poutník přichází,
chrastí cestou sbírá.

„Hither, page, and stand by me,
if you know it, telling,
yonder peasant, who is he?
Where and what his dwelling?“
„Sire, he lives a good league hence,
underneath the mountain,
right against the forest fence,
by Saint Agnes’ fountain.“

„Hola, páže,“ pravil král,
„podívej se honem.
Odkud je ten sedláček,
víš-li něco o něm?“
„Pane můj, ten sedláček
bydlí támhle kdesi
u studánky v chalupě
pod samými lesy.“

„Hola, páže, přistup blíž,
pohleď na rozcestí.
Odkud je ten neznámý,
který sbírá klestí?“
„V horách žije, pane můj,
v malé chýšce prosté,
tam, kde potok pramení,
zjara kvítí roste.“

řekni svému pánu,

kdo je onen venkovan,

v kterou bydlí stranu?“

„Anežky kde svatý zdroj

míli odtud v stáni

starých lesů tmavá chvoj

chatu jeho chrání.“

pověz svému králi,

odkud je ten chudý brach,

v jaké bydlí dáli.

„Žije, pane pod skalou,

dobrých pár mil pouti,

za studánkou prastarou,

tam v lesním zákoutí.“

zbystři oči svoje,

venkovan tam, nevidíš,

odkud je a kdo je?“

„Právě pane u svaté

Anežčiny studně,

míli odtud v lesnaté

hoře žije trudně.“

hleď, můžeš-li říci,

copak je to za muže,

dříví sbírající.“

„Chudáka já toho znám,

chýši svou má v lese,

nouze bída bydlí s ním,

zimou se v ní třese.“

„Hej, mé páže, pospěš sem,
pověz svému králi:
ten tam v plášti chatrném
zblízka je, či zdáli?“
„Ten má, pane, chýšku svou
za našimi lány,
kde u lesa pod horou
pramen svaté Anny.“

„Bring me food and bring me wine,
bring me pine logs hither,
You and I will see him dine,
when we bear them thither.“
Page and monarch, forth they went,
forth they went together,
through the cold wind’s wild lament
and the bitter weather.

„Přines maso, přines chléb
a pár polen k tomu,
zanesem to ještě dnes
sedláčkovi domů.“
A tak šli, král s pážetem,
a tak vyrazili,
i když venku vítr dul
a vyl ze vší síly.

„Přines víno, zvěřinu,
ať je všeho dosti,
v jeho chýši ubohé
budeme dnes hosti.“
Venku začal vítr vát,
spaly hradní stráže,
tiše opustili hrad
král a jeho páže.

pospěš se mnou, hochu.

Posilniž se v domě mém,

zimou zkřehlý kmochu.“

„Panoše a dobrý král

vydali se k stráni,

mrazivý kde vítr vál

zasněženou plání.

a na otop dříví,

dnes ten muž náš bude host,

hojnost ho navštíví.“

Spolu vyšli do mrazu,

panoš se svým pánem,

proti větru nárazům,

zasněženým lánem.

my to k němu zanesem

a on s námi pojí.“

Panoš s dobrým králem svým vydali se tedy,

jdouce větrem mrazivým, vánicemi, ledy.

borová polena.

V jeho chatě chci být host,

nechť vichřice sténá.“

Král i páže vyšli v dál,

vyšli bez váhání,

do větru jenž krutě vál,

po sněhové pláni.

„Dones masa, vína džbán,
dříví borového!
Dnes budeš ty i tvůj pán
večeřet u něho.“
A tak král i s pážetem
na cestu se dali,
v krutém mrazu třeskutém
sněhem putovali.

„Sire, the night is darker now,
and the wind blows stronger,
fails my heart, I know not how;
I can go no longer.“
„Mark my footsteps, my good page,
tread now in them boldly,
you shall find the winter’s rage
freeze your blood less coldly.“

„Pane můj, je hrozná tma
a je hrozná zima.
Sotva jdu, už nemůžu,
strach mě z toho jímá.“
„Vkládej nohy do mých stop
a pojď dál, můj hochu!
Za chvíli ti nebude
zima ani trochu.“

„Pane můj, noc ztemněla,
vítr sílí stále,
bojím se a umdlévám,
nemohu jít dále.“
„Vzmuž se, hochu, musíš dál,
jak ti tvůj král káže,
kráčej dál v mých šlépějích,
nic se neboj, páže.“

prudčej‘ vítr vane,

srdce divná jala moc.

„Noha vázne, pane.“

„V stopy mé vstup, bude snáz,

ubohý můj hochu,

neožehne nohu mráz,

zahřeješ se trochu.“

páže síly sbírá,

„led mě zebe na nohu,

tma mě obestírá.“

„Chlapče, do mých šlépějí

veď své kroky pádné,

to ti vrátí naději,

i když ti krev chladne.“

prudší vítr vane,

nevím ani co mně je,

nemohu dál pane.“

„Chlapče choď v mých šlépějích,

můžeš v nich jít snadno,

nebude tě mrazit sníh,

nebude ti chladno.“

měsíc již nesvítí.

„U konce jsem svojich sil,

nemohu dál jíti.“

„Stop mých pozorně si hleď,“

král k pážeti shlíží.

„Do nich vkládej svoje teď,

mráz ti neublíží.“

„Pane můj, noc houstne tmou,
srdce se mi chvěje,
klesám k zemi únavou,
padám do závěje!“
„Po mé stopě pojď jen dál,
jež ti cestu razí!
Uvidiš, že vichru pal
krev ti neumrazí.“

In his master’s steps he trod,
where the snow lay dinted;
heat was in the very sod
which the saint had printed.
Therefore, Christian men, be sure,
Wealth or rank possessing,
Ye who now will bless the poor
shall yourselves find blessing.

Vkládal nohy krok co krok
do stop po svém králi,
a kam vkročil svatý král,
tam i sněhy hřály.
Proto, věřte, křesťané,
boháči i páni,
ten, kdo cítí s chudými,
dojde požehnání.

Sněhem kráčí páže dál,
náhle vůni cítí,
všude tam, kde stanul král,
vonné roste kvítí.
Tak, mí milí křesťané,
dobrý příklad mějme,
jděme v Božích šlépějích,
lidem pomáhejme.

ejhle! div divoucí:

žhavý tam byl chladný sníh

jako sluncem žhoucí.

Křesťanský ty muži, věz,

statků máš-li dosti,

čiň jak dobrý Václav, kněz,

žehnáť Bůh štědrosti.

úžasem je jatý,

chlapci teplo line se,

tam kde šlápl svatý.

Proto vězte křesťané,

ten, kdo chudé chrání,

když se k moci dostane,

dojde požehnání.

nemrazil ho tam již sníh, neznavila dále,

pročež vězte křesťané,

kdo dbá o chudáky,

štěstí se mu dostane

za odměnu taky.

páže následuje,

nový život mu v žilách

zázračně koluje.

Křesťané by měli znát,

že i v panování

Bůh moc tomu dává rád,

kdo se k nuzným sklání.

A tak stopou páně spěl,
ač mráz v tváři pálí;
kudy světec před ním šel,
šlépěje ho hřály.
Protož, milí křesťané,
hleďme pomáhati
chudým z lásky upřímné –
Bůh nám stokrát vrátí!