Dobroměřice

Dobroměřice
	Kostel svatého Matouše
	znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Louny
Obec s rozšířenou působností	Louny; (správní obvod)
Okres	Louny
Kraj	Ústecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°22′13″ s. š., 13°47′41″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	1 439 (2024)
Rozloha	4,84 km²
Katastrální území	Dobroměřice
Nadmořská výška	185 m n. m.
PSČ	440 01
Počet domů	467 (2021)
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Pražská 53; Dobroměřice; 440 01 Louny 1 ; starosta@dobromerice.cz
Starostka	Ing. Ivana Sihlovcová
	Oficiální web: www.dobromerice.cz
	(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Dobroměřice
Další údaje
Kód obce	546861
Kód části obce	27359
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dobroměřice jsou obec v okrese Louny v Ústeckém kraji asi 1,5 kilometru severně od Loun. Žije v ní přibližně 1 400^[1] obyvatel.

Historie

Na jihovýchodním okraji vesnice, v prostoru mezi zástavbou a železniční tratí, bývala v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století provozována tzv. nová pískovna. V letech 1969–1972 v ní byla na ploše 3,9 hektaru prozkoumána polykulturní lokalita z mnoha období pravěku. Více než dvě stě zkoumaných objektů pocházelo z období kultury s nálevkovitými poháry, kultury se šňůrovou keramikou, únětické kultury, mohylových kultur nebo kultury knovízské a bylanské. Jiné nálezy pocházely z pozdní doby halštatské a doby římské. Pravěké osídlení se nacházelo v nadmořské výšce 184–186 metrů na říční terasa vzniklé v mladším Rissu a zasahovalo až za železniční trať k bezejmennému potoku.^[4]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1219.^[5] Od 1. ledna 1981 do 31. prosince 1991 byla obec součástí města Louny.^[6]

Přírodní poměry

Severně od Červeného vrchu se nachází zdroj hořké vody s obsahem vápníku (511 mg·l⁻¹), draslíku (108 mg·l⁻¹) a dalších látek. Roku 1967 byl celkový obsah rozpuštěných pevných látek 2,46 g·l⁻¹.^[7]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011^[5]^[8]
	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	305	497	579	814	812	841	1 230	1 020	1 003	957	1 133	1 269	1 292	1 377
Domy	56	60	69	91	104	138	284	317	304	309	329	408	425	443

Pamětihodnosti

V Pražské ulici stojí gotický kostel svatého Matouše ze druhé poloviny třináctého století. Dochovaná podoba s renesančními prvky však pochází ze šestnáctého století. Uvnitř se kromě raně barokního oltáře nacházejí nástěnné malby ze čtrnáctého století.^[9]
Socha svatého Václava – severovýchodní část obce
milník – severně od obce
škola čp. 5, ulice Příční
venkovská usedlost čp. 112 – ulice Pražská
Červený vrch (271 m) s Frotzelovou rozhlednou

Reference

↑ ^a ^b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
↑ SMRŽ, Zdeněk; ZÁPOTOCKÝ, Milan. Sídliště KNP v Dobroměřicích, okr. Louny. Archeologické rozhledy. 1980, roč. XXXII, s. 481–482. Dostupné online. ISSN 0323-1267.
↑ ^a ^b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 99.
↑ KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 153, 155.
↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Dobroměřice, s. 269.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dobroměřice na Wikimedia Commons
Oficiální stránky
Dobroměřice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

[f4ed3b5e0821fe76903699b9c02c99007ec9c957-1] Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].

[b955ea152acd8f8ad51223c53cc91014189c3282-2] Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].

[7e44562665dd0dcdc16b5728cad9814b00fa562f-3] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].

[rozhledy-4] SMRŽ, Zdeněk; ZÁPOTOCKÝ, Milan. Sídliště KNP v Dobroměřicích, okr. Louny. Archeologické rozhledy. 1980, roč. XXXII, s. 481–482. Dostupné online. ISSN 0323-1267.

[Obyvatele-5] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.

[6] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 99.

[kacura-7] KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 153, 155.

[sldb2011-8] Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.

[poche-9] Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Dobroměřice, s. 269.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Navigation

Navigace

Tématické portály