Dodecylsíran sodný

Dodecylsíran sodný
Strukturní vzorec

Strukturní vzorec

Obecné
Systematický názevnatrium-dodecyl-sulfát
Ostatní názvydodecylsíran sodný
Anglický názevsodium dodecyl sulfate
sodium lauryl sulfate
sodium coco-sulfate
Sumární vzorecNaC12H25SO4
Identifikace
Registrační číslo CAS151-21-3
Vlastnosti
Molární hmotnost288,38 g mol−1
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.
„Krystalová“ struktura SDS

Dodecylsíran sodný (natrium-dodecyl-sulfát, zkr. NaDS či SDS, z angl. sodium dodecyl sulfate, či SLS, sodium lauryl sulfate) je iontová povrchově aktivní látka používaná v celé řadě čisticích a hygienických prostředků. Chemicky je to sodná sůl organosulfátu, přičemž tento organosulfát má 12 uhlíků a je připojen k záporně nabité sulfátové skupině. Má díky své stavbě tzv. amfifilní charakter, který jej předurčuje k detergentním vlastnostem – dvanáctiuhlíkatý ocásek je hydrofobní, sulfátová skupina vykazuje silně hydrofilní rysy.[2]

Využití

Je vhodný k odstraňování mastných skvrn a je tedy součástí různých odmašťovačů motorů, čisticích prostředků na podlahu či k mytí aut, v nižších koncentracích se používá i v zubních pastách, šamponech a pěnách na holení. V bublinových koupelích vytváří kýženou pěnu.

Dále se SDS běžně využívá i v biochemické laboratoři. Je nezbytnou součástí některých typů elektroforézy proteinů, které se podle této látky označují jako SDS-PAGE. SDS se přidá k suspenzi proteinů, zahřeje se a dojde k jejich denaturaci. Navíc je pomocí SDS maskován individuální náboj proteinů a vznikají záporně nabité denaturované částice, jejichž náboj je přímo úměrný jejich hmotnosti.[2]

Vliv na zdraví

U citlivějších jedinců může delší vystavení SDS vyvolávat vyrážku.[3] Nemá však rakovinotvorné účinky (při aplikaci na kůži, ale ani při konzumaci)[4] a oproti starším studiím[5] se zdá, že nemá vliv ani na vznik ústních aftů.[6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium dodecyl sulfate na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Sodium dodecyl sulfate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b DENNISON, Clive. A Guide to Protein Isolation. [s.l.]: Kluwer Academic Publishers, 2002. ISBN 0-306-46868-9. 
  3. ↑ Marrakchi S, Maibach HI. Sodium lauryl sulfate-induced irritation in the human face: regional and age-related differences. Skin Pharmacol Physiol. 2006, s. 177–80. DOI 10.1159/000093112. PMID 16679819. (anglicky) 
  4. ↑ CIR publication. Final Report on the Safety Assessment of Sodium Lauryl Sulfate and Ammonium Lauryl Sulfate. International Journal of Toxicology. 1983, s. 127–181. DOI 10.3109/10915818309142005. (anglicky) 
  5. ↑ Herlofson BB, Barkvoll P. Sodium lauryl sulfate and recurrent aphthous ulcers. A preliminary study. Acta Odontol. Scand.. 1994, s. 257–9. DOI 10.3109/00016359409029036. PMID 7825393. (anglicky) 
  6. ↑ Healy CM, Paterson M, Joyston-Bechal S, Williams DM, Thornhill MH. The effect of a sodium lauryl sulfate-free dentifrice on patients with recurrent oral ulceration. Oral Dis.. 1999 Jan, s. 39–43. DOI 10.1111/j.1601-0825.1999.tb00062.x. PMID 10218040. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

SDS-2D-skeletal.svg
Sodium lauryl sulphate, also known as sodium dodecyl sulfate.
SDS-sheet-3D-balls.png

Ball-and-stick model of part of the crystal structure of sodium dodecyl sulfate, Na[C12H25SO4].

Structural data from L. A. Smith, R. B. Hammond, K. J. Roberts, D. Machin, G. McLeod (November 2000). "Determination of the crystal structure of anhydrous sodium dodecyl sulphate using a combination of synchrotron radiation powder diffraction and molecular modelling techniques". Journal of Molecular Structure 554 (2-3): 173-182. DOI:10.1016/S0022-2860(00)00666-9.