Doktor přírodních věd

Doktor přírodních věd (z lat. rerum naturalium doctor, ve zkratce RNDr. před jménem; doslovně »doktor „věcí“ přírodních«) je akademický titul udělovaný v oblasti přírodních věd. Udělován je převážně na přírodovědeckých fakultách některé z českých a slovenských vysokých škol. Podmínkou k jeho obdržení je již získaný titul magistr (Mgr.) a složení rigorózní zkoušky ze zvoleného vědního oboru, jejíž součástí je i obhájení rigorózní práce.[1] Dnes se jedná o fakultativní zkoušku zpravidla spojenou s poplatky.[2]

Titul ve zkratce RNDr. však není výsledkem doktorského studia (doktor – Ph.D., 8 v ISCED, doctor's degree), jedná se stále o magisterský stupeň vysokoškolské kvalifikace (jako magistr, 7 v ISCED, master's degree), přičemž případné doktorské studium, tzv. velký doktorát, je dosahován dalším, většinou čtyřletým studiem v doktorském studijním programu.[3][4]

Pokud to umožňuje vnitřní předpis školy, resp. příslušný rigorózní řád, může nositel titulu magistr (Mgr.) případně požádat o to, aby mu byla stejná předložená magisterská (diplomová) práce rovněž uznána i jako rigorózní práce. Rigorózum je ovšem v těchto případech v Česku finančně podmíněno – poplatky s tímto spojené jsou pak příjmem dané vysoké školy.[5][6] Rovněž absolvent příslušného doktorského studijního programu, pokud to umožňují příslušné vnitřní předpisy, může případně požádat o uznání své disertační práce jako práce rigorózní, podrobnosti většinou upravuje pokyn rektora, pokyn děkana atp.

Historie

Do roku 1953

Vznik titulu souvisí s oddělením přírodovědeckých fakult od fakult filozofických, k čemuž v Československu došlo v roce 1920.[7] Do té doby byl absolventům přírodovědných studií na filozofických fakultách přiznáván po úspěšném složení přísných zkoušek titul doktora filosofie. Kdo chtěl poté získat doktorát věd přírodních, musel obhájit vědeckou rozpravu (disertaci) z přírodovědného oboru a vykonat dvě přísné zkoušky (rigorosa), jednu z oboru disertace a druhou z filosofie biologických nebo exaktních věd či z jiného přírodovědného oboru. Tím mělo být ověřeno, že je kandidát doktorství způsobilý vědecky bádat. Hodnocení bylo obstál s vyznamenáním, obstál, nebo neobstál, přičemž zkoušky mohly být opakovány nejvýše dvakrát. Úspěšný kandidát pak byl promován doktorem přírodních věd.[8] Před dokončením procesu směřujícího k udělení doktorátu někteří adepti používali neoficiální titul RNC. – rerum naturalium candidatus., podobně jako v lékařství MUC., právu JUC. nebo inženýrství IngC.

Po roce 1953

Po reformě vysokoškolského studia z roku 1950 už nebyly od roku 1953[9] akademické tituly udělovány (pouze tzv. profesní označení) a návrat titulu doktora přírodních věd tak znamenal až další zákon o vysokých školách z roku 1966 (dle zákona doktor přírodovědy). Tehdy už ale nešlo o nejvyšší akademicko-vědecké ocenění, protože již byly zavedeny po sovětském vzoru tzv. vědecké hodnosti (CSc. a DrSc.). Titul RNDr. (dle zákona doktor přírododních věd) nicméně opět nebyl automaticky udělován po absolvování přírodovědného studia na vysoké škole, ale mohl být udělen pouze pokud absolvent opět obhájil písemnou práci a úspěšně složil rigorózní zkoušku ze zvoleného přírodovědného oboru a z jeho širšího vědního základu.[10]

Po roce 1990

Po roce 1989 byl novým vysokoškolským zákonem z roku 1990 akademický titul RNDr., tak jako ostatní fakultativní malé doktoráty, zrušen, resp. přestal být udělován.[11] Místo toho byl po absolvování školy udělován titul magistra,[12] obdobně jako v jiných zemích, kde jsou podmínky pro získání doktorátu obtížnější. Boloňský proces pak sjednotil evropské vysokoškolské vzdělávání. Pro nesouhlas s tímto stavem byl od přijetí nového vysokoškolského zákona v roce 1998, tento titul opět udělován, a to nyní po dodatečné a zpoplatněné rigorózní zkoušce – jeho udělení tak nepředchází žádné další formální studium.[1] Tento stav, kdy se uděluje jak RNDr. (doktor přírodních věd), tak Mgr. (magistr), přičemž oba označují de facto stejnou kvalifikaci (magisterskou úroveň, 7 v ISCED, master's degree), však bývá předmětem kritiky.[13]

Vyšší kvalifikaci (8 v ISCED, doctor's degree) vhodnou primárně pro vědeckou činnost je pak možno od roku 1998 dosáhnout dalším 3-4letým studiem v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.), přičemž mezi lety 1990-1998 se jednalo o tzv. „postgraduální studium“ (doktor – Dr.) a v předchozím období (od roku 1953) se pak jednalo o tzv. „vědeckou aspiranturu“ (kandidát věd – CSc.).

Reference

  1. ↑ a b § 46 odst. 5 písm. c) zákona ze dne 22. dubna 1998, č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)
  2. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 46 odst. 5. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  3. ↑ Marek Skovajsa: Velkovýroba malodoktorů v Česku, Lidové noviny, 24. října 2009
  4. ↑ Internetová jazyková příručka: Pořadí titulů [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky [cit. 2016-03-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, § 46 odst. 3. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  6. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, § 46 odst. 5. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  7. ↑ Nařízení vlády republiky Československé ze dne 24. června 1920, č. 392/1920 Sb., o rozdělení filosofických fakult obou pražských universit
  8. ↑ Nařízení vlády republiky Československé ze dne 9. června 1921, č. 214/1921 Sb., o zatímním rigorosním řádu fakult přírodovědeckých.
  9. ↑ § 36 zákona ze dne 18. května 1950, č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, a vládní nařízení ze dne 23. června 1953, č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol
  10. ↑ § 14 odst. 2 zákona ze dne 16. března 1966, č. 19/1966 Sb., o vysokých školách
  11. ↑ § 21 a § 22 zákona ze dne 4. května 1990, č. 172/1990 Sb., o vysokých školách
  12. ↑ § 18–25 a § 44 bod 3. a 4. zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  13. ↑ KVAČKOVÁ, Radka. RNDr., PhDr., MVDr... Česko v zajetí titulů. Není doktor jako doktor. idové noviny (Lidovky.cz) [online]. 2014-06-12. Dostupné online.