Dokumentární drama

Resisting enemy interrogation (1944)

Dokumentární drama (Docudrama) je žánr televize, který představuje skutečné události formou filmu. Dokumentární dramata typicky usilují o dodržování známých historických faktů a zároveň umožňují určitý stupeň dramatické licence v okrajových detailech, například tam, kde jsou mezery v historických záznamech.

Dialog může nebo nemusí zahrnovat skutečná slova lidí ze skutečného života, jak jsou zaznamenána v historických dokumentech. Producenti dokumentárních dramat někdy volí natáčení rekonstruovaných událostí na skutečných místech, kde historické události proběhly.[1]

Ve většině případů je dokumentární drama produkováno způsobem realistického divadla nebo filmu. Události jsou tak zobrazovány herci před neviditelnou "čtvrtou stěnou"; natáčecí techniky dodržují tradiční postupy mainstreamového filmu nebo televize (tj. základní záběry s výměnou záběrů pro dialog, neanachronická mise-en-scène); žádný hlasový průvodce nenaznačuje načasované akce po začátku událostí; a málo nebo žádné dokumentární záběry nejsou vloženy. Na rozdíl od mainstreamové drámy však dokumentární drama poskytuje poměrně přesnou interpretaci skutečných historických událostí. Jinými slovy, jde o dramatický výklad věcné literatury.[2][3]

Rozřazení dokumentárního dramatu:

  • dokumentární forma + dokumentární obsah = dokument
  • dokumentární forma + fiktivní obsah = mockument
  • hraná forma + dokumentární obsah = docudrama
  • fiktivní forma + fiktivní obsah = fikce[4]


Dokumentární drama kombinuje elementy dokumentu a dramatu, prezentuje fakta, která jsou navýšena o dramatické zpracování. Zatímco Mockument užívá formu dokumentu spíše v parodujícím smyslu. Příklady Mock-dokumentu jsou například „What do we do in the shadows“ (2014), "Drop Dead Gorgeous" (1999), „Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu“ (2006).[4] Dokumentární dramata je třeba odlišovat od fiktivních dramat, které využívají realitu jako historický kontext, ale netvrdí, že hlavní děj reprezentuje události, dle skutečnosti.

Historie

Shakespearova hra: Jindřich VIII.

Za počátky divadelního dokumentárního dramatu se považuje dokumentární divadlo. Jednalo se o divadelní představení, která upřednostňovala fakta nad estetickou hodnotou. K historicky prvním divadelním představením, která používala metodu dokumentu patří například (Peršané, Aischylos), (Jindřich VIII., Shakespeare), nebo také (Dantonova smrt, Georg Büchner)[5].[6]

Název "docudrama" pochází od Philipa C. Lewise, který použil tento termín v roce 1957 a následně si na slovo pořídil ochrannou známku, která ale vypršela v roce 1992. Po druhé světové válce se v Německu začalo vyvíjet divadlo faktu.[7] Ze sociálního protestního hnutí vycházela jednotka Federálního divadelního projektu WPA ve Spojených státech (vznik 30. léta 20. století) kde přijali techniku "Živý novinový zpravodaj" (Living Newspaper). Jedná se o filmový žánr, který se nejdříve vyvinul v německém divadle po druhé světové válce. Nicméně počátek dokumentárního dramatu, jakožto samostatného žánru, se datuje do 2. poloviny 20. století.

Federální divadelní projekt WPA

Živý novinový zpravodaj

Aspekty dokumentu, žurnalistiky a dramatu byli propojeny, aby představení prezentovalo politická a sociální témata. Jednalo se o krátké scény založené na skutečných událostech, či článcích v novinách. Cílem bylo zaujmout a zároveň vzdělávat publikum o tématech jako byla například chudoba, diskriminace, nebo nezaměstnání.[4]

Typy dokumentárních dramat

Podle Hoffera a Nelsona se dá tento žánr rozdělit do 9 kategorií: [3]

  1. Monologový: Události, či osobní aspekty v životě skutečného člověka založené na podložených důkazech provedeny jednou osobou.
  2. Historický: Vytvořeno podle nesoučasných, nenáboženských událostí s důrazem na události, a ne na osobnosti.
  3. Bibliografický: Programy, které zobrazují události ze života skutečných osob, ale s důrazem na osobnost subjektu.
  4. Současný: Odlišuje se od 2 a 3 typu aktuálním nebo současným významem.
  5. Náboženský: Historické náboženské postavy a témata čerpaná z náboženských spisů.
  6. Dokumentarizovaná fikce: Založeno na skutečných událostech, ale postavy jsou smyšlené.
  7. Aberativní: Spekulace o tom, co mohlo být.
  8. Částečné docudrama: Částečně zrekonstruované události skutečných lidí. Obvykle zaměřené na historické události.
  9. Fiktivní dokument: Založeno na skutečných osobách, ale události jsou smyšleny.*

Příklady

TV a filmografie

Ocenění dokumentárních dramat:

Vzhledem k tomu, že "dokumentární drama" nemá vlastní kategorii při udělování filmových, dokumentárních nebo i rozhlasových cen, dokumentárná dramata jsou často zařazována do širších, abstraktnějších kategorií při získávání ocenění (dokument, drama, adaptace, ...).[8]

  • All the president’s men (1976) - Alan J. Pakula (  BAFTA Award for Best Film Nominated  •  Academy Award for Best Production Design Nominated  •  Academy Award for Best Production Design Winning  •  National Society of Film Critics Award for Best Film Winning  •  Academy Award for Best Adapted Screenplay Winning)
  • A man escaped (1956) - Robert Bresson (BAFTA Award for Best Film Nominated  •  French Syndicate of Cinema Critics Prix Méliès Winning)
  • 12 Years a Slave (2013) - Steve McQueen (BAFTA Award for Best Film Winning  •  Independent Spirit Award for Best Film Winning  •  Toronto International Film Festival People's Choice Award Winning  •   Golden Globe Award for Best Motion Picture Drama Winning  •  Academy Award for Best Adapted Screenplay Winning)
  • Argo (2012) - Ben Affleck (Academy Award Best Picture Winning •  BAFTA Award for Best Film Winning  •   Golden Globe Award for Best Motion Picture Drama Winning)
  • 127 Hours - Danny Boyle (Golden Globe Nominated  •  Academy Award Nominated  •  Fox Searchlight Pictures  •  Academy Award Best Picture Nominated  •  BAFTA Award for Best British Film Nominated)

Reference

* (ŽÁNROVÉ ROZDĚLENÍ DO 9 KATEGORIÍ JE PŘELOŽENO S ÚPRAVAMI Z ANGLIČTINY)

  1. ↑ OGUNLEYE, Foluke. Television Docudrama as Alternative Records of History. History in Africa. 2005, roč. 32, s. 479–484. Dostupné online [cit. 2024-01-24]. ISSN 0361-5413. DOI 10.1353/hia.2005.0019. 
  2. ↑ ROSENTHAL, Alan. Why Docudrama?: Fact-Fiction on Film and TV. 2042-1869. vyd. [s.l.]: Carbondale: Southern Illinois University Press, 1999. ISBN 0809321874. 
  3. ↑ a b HOFFER, Thomas W.; NELSON, Richard Alan. Evolution of docudrama on American television networks: A content analysis, 1966–1978. Southern Speech Communication Journal. 1980-03, roč. 45, čís. 2, s. 149–163. Dostupné online [cit. 2024-01-24]. ISSN 0361-8269. DOI 10.1080/10417948009372446. 
  4. ↑ a b c Docufictions: essays on the intersection of documentary and fictional filmmaking. Příprava vydání Gary Don Rhodes, John Parris Springer. Jefferson, NC: McFarland, 2006. 294 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7864-2184-8. 
  5. ↑ LYON, John B. The Inevitability of Rhetorical Violence: Georg Buchner's "Danton's Death". Modern Language Studies. 21/1996, roč. 26, čís. 2/3, s. 99. Dostupné online [cit. 2024-02-08]. DOI 10.2307/3195451. 
  6. ↑ SHARADGEH, Samer Ziyad Al. Analysis of Docudrama Techniques and Negotiating One’s Identity in David Edgar’s Pentecost. English Language Teaching. 2018-04-03, roč. 11, čís. 5, s. 14. Dostupné online [cit. 2024-01-24]. ISSN 1916-4750. DOI 10.5539/elt.v11n514. 
  7. ↑ THEATRE OF FACT: A STUDY OF PLAYS DRAMATIZING CONTEMPORANEOUS EVENTS - ProQuest. www.proquest.com [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ The Best Docudramas of All Time. Flickchart [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce