Dokumentární inkaso

Dokumentární inkaso (angl. documentary collection) je zvláštní druh bezhotovostního inkasa, při němž banka vývozce zprostředkuje i dodání dalších obchodních dokumentů příjemci prostřednictvím jeho banky. Dokumenty, například fakturu, pojistky atd., které příjemci (dovozci) umožní dodané zboží proclít a dále s ním disponovat, banka příjemci ovšem vydá až po zaplacení pohledávky. Dokumentární inkaso se tak podobá zasílání zboží na dobírku, ovšem s tím rozdílem, že při dobírce dostává odběratel přímo zboží, kdežto při dokumentárním inkasu jen příslušné doklady.

Postup

Exportér či dodavatel, který odeslal zboží příjemci, odešle prostřednictvím své banky nejen svoji pohledávku, ale i další obchodní dokumenty, které příjemci teprve umožní s dodávkou disponovat. Jedná se především o dokumenty, které vyžaduje celní správa země určení (příjemce), například o fakturu dodavatele. Ve snaze snižovat daně a celní poplatky se totiž vývozci i dovozci často snaží hodnotu dodávky podfakturovat, tj. podvodně podhodnotit. Proto celní správy často vyžadují právě původní faktury jako svědectví o skutečně zaplacené ceně dodávky.[1] Banka dovozce mu tyto dokumenty vydá až po zaplacení dodávky (angl. documents against payment, D/P), případně přijetí směnky (angl. documents against acceptance, D/A) nebo předložení potvrzení o protidodávce.

Výhody a nevýhody

Pro dovozce je dokumentární inkaso výhodné proto, že dokládá odeslání zboží ze zahraničí a že jím může okamžitě po zaplacení disponovat. Výhoda pro vývozce je v tom, že může se zbožím disponovat až do zaplacení. Hlavní riziko pro vývozce představuje nebezpečí, že dovozce zboží odmítne. Tím vývozci vzniknou další skladovací a dopravní náklady, proti nimž se vývozci obvykle pojišťují.[2]

Odkazy

Reference

  1. M. Žák, Velká ekonomická encyklopedie, str. 575.
  2. M. Žák, Velká ekonomická encyklopedie, str. 210.

Literatura

  • ŽÁK, Milan, a kol. Velká ekonomická encyklopedie. Praha: Linde, 2002. 888 s. ISBN 80-7201-381-5. 

Související články

Externí odkazy