Dolejší Hůrky

Dolejší Hůrky
Pohled od Hradiště
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Postoloprty
Okres	Louny
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°20′33″ s. š., 13°37′36″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	34 (2021)[1]
Katastrální území	Dolejší Hůrky (1 km²)
PSČ	440 01
Počet domů	15 (2011)[2]
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Dolejší Hůrky
Další údaje
Kód části obce	84948
Kód k. ú.	684945
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolejší Hůrky jsou malá vesnice, část města Postoloprty v okrese Louny v Ústeckém kraji. Nachází se asi 5,5 kilometru západně od Postoloprt. Dolejší Hůrky jsou také název katastrálního území o rozloze 1 km².^[3]

Název

Původní název vesnice – Horka – je odvozen ze slova hórka ve významu malá hora.^[4] Tento název si lokalita podržela až do poloviny 19. století.^[5] Teprve v prvním moderním sčítáni lidu, zachycujícím stav k 31. 12. 1869, je vesnice uvedena pod názvem Dolejší Hůrky.^[6]

Pravěk

Rovinatá pole severně od vesnice jsou místem bohatých archeologických nálezů. Většinou byly získány na počátku 20. století. Nejpočetněji je zastoupeno období neolitu a eneolitu. V roce 1905 byla nalezena skupina hrobů z období kultury s vypíchanou keramikou (cca 5000–4400 př. n. l.) V jednom z nich se nacházel mramorový náramek, který se v nálezech z této doby vyskytuje velmi zřídka. Kromě toho se ve sbírkách žateckého muzea nachází množství keramických zlomků z období kultur s lineární keramikou a zvoncovitých pohárů. Kulturu se šňůrovou keramikou zastupuje kamenný sekeromlat. Mezi nálezy z Hůrek je i keramika knovízské kultury.^[7]

Historie

Problém pro studium nejstarších dějin Dolejších Hůrek představuje fakt, že asi 10 km vzdušnou čarou od sebe už ve 14. století existovaly dvě vesnice, které se jmenovaly stejně: Horka. Někdy mezi roky 1346 a 1350 řešil sudí Žateckého kraje Vilém z Egerberka spor o majetek ve vsi Horka mezi žateckým měšťanem Frenclínem a rytířem Ješkem z Dobříčan.^[8] Zápis není datovaný; formulářovou sbírku, v níž je obsažený, kladou medievisté do rozmezí let 1346–1350. S pozdějšími Dolejšími Hůrkami ztotožnil zápis Antonín Profous.^[4] Naproti tomu německá Vlastivěda žateckého okresu z počátku 20. století vztahuje spor k dnes zaniklé vesnici Hůrky u Libočan, která se rovněž ve středověkých pramenech nazývala Horka.^[9] Vzhledem k blízkosti obou Horek k Žatci i Dobříčanům a bez znalosti dalších okolností nelze rozhodnout, ke které z lokalit se zpráva vztahuje.

Na jistou půdu se dostáváme teprve v polovině 15. století. V roce 1454 totiž muselo město Žatec vrátit královské komoře mj. vesnici Horku, které se neoprávněně zmocnilo za husitských válek. O Horku u Libočan jít nemůže, protože tam měli Žatečtí majetky už dávno před tím. V Horce tehdy odvádělo platy osm poddaných. Jednalo se o osm kop grošů, třicet kuřat a 240 vajec.^[10] Horka byla od té doby součást postoloprtského panství. Neznámo kdy ale čtyři statky z Horky přešly pod panství Bitozeves, zbývající čtyři zůstaly při Postoloprtech. V roce 1556 tak patřila jedna část vesnice bratřím Janovi a Jakubovi Hruškům z Března sídlem v Bitozevsi, druhá část Janovi z Veitmile na Postoloprtech. Rozdělení trvalo až do roku 1767, kdy panství Nový Hrad koupil říšský kníže Josef Schwarzenberg.^[11]

Za třicetileté války vesnice málem zanikla. Podle berní ruly z roku 1654 bylo všech šest hospodářství pustých. Jen na novohradském dílu žil chalupník Martin Amler.^[12] Vrchnosti ale měly zájem válkou zpustošené vesnice obnovit, a tak už v polovině 18. století byly podle tereziánského katastru všechny grunty obydlené a platily berni.^[13] Na mapě prvního vojenského mapování z šedesátých let 18. století je zakreslený rybník, který se nacházel jihozápadně od dnešní železniční zastávky.^[14] V roce 1843 už byla na jeho místě pole, jak ukazuje indikační skica.^[15] Rybník zřejmě existoval mnohem dříve než v 18. století. Zřejmě byl dědictvím rybníkařské konjunktury v 16. století. Napájel ho Hůrecký potok, nazývaný německy Wiesenbach (Luční potok). Poloha rybníka je v terénu patrná i v současnosti. Od poloviny 17. století žilo v Hůrkách převážně německy mluvící obyvatelstvo. Za první republiky tvořili Němci 90 % obyvatel.^[16]

V Dolejších Hůrkách nikdy nevznikl obecní úřad. Od roku 1850 až do správní reorganizace v roce 1981 patřila vesnice pod Lišany. Poté se spolu s nimi stala místní částí Postoloprt.

Pamětihodnosti

• Statek čp. 12 na návsi má štít ve slohu selského baroka.
• Kaplička na návsi má průčelí členěné pilastry a nad nimi trojúhelníkový štít.
• V poli severně od vsi stojí výklenková kaplička, již bez plastiky světce. Podle slohové charakteristiky lze klást vznik všech tří objektů kamsi k polovině 19. století.

Obyvatelstvo

Galerie

• 
  Výklenková kaplička u vsi
• 
  Náves

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolejší Hůrky na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Dolejší Hůrky na webu ČÚZK