Dolichos (běh)

Závod dolicha znázorněný na amfoře (běžci dolicha mají ruce zaťaté do pěstí), cca 530 před Kr.

Dolichos nebo Dolichodromos (od starořecky Δόλιχος–dolichos) byla soutěžní běžecká disciplína v starověkém Řecku.[1][2][3]

Dolichos čili dlouhý běh byl ve starověkém Řecku běžeckou disciplínou Panhelénských her. V Olympii se dolichos zavedl na 15. hrách v roce 720 př. n. l.. Délka běhu byla v různých časech různá, ale nikdy neměla méně než sedm stadií (stadium měl v Olympii délku 192,27 metru, 600 stop[4]) a více než čtyřiadvacet stadií. (1356 a 4615 metrů).[1]

Na olympijských hrách se při všech bězích startovalo stejně, z postavení stojného, s mírným předklonem, s nohama v těsném založení a prsty nebo patami nohou zaklesnutými do žlábky na startovní čáře. Žlábky na startu tvořily dva souvislé pásy od jedné strany po druhou a byly přibližně tři cm hluboké. Místo závodníka na startu se určovalo losem a signál na start se dával stanoveným zatroubením.[5] Při vytrvalostním běhu měli běžci těla vzpřímené, hrudi vypnuté, kroky byly kratší a nižší, švihy paží mírnější a ruce zaťaté do pěstí. (Při běhu na krátké vzdálenosti měli dlaně otevřené). Od závodníků se požadovalo, aby běh působil esteticky, ale rozhodovala hlavně rychlost,[1] protože záleželo jen na tom, kdo doběhne první.[5]

Závodníci na olympijských hrách běhali bosí, trať měli upravenou a jak se zdá, posypanou vrstvou písku. Ve starších dobách nosili bederní roušky nebo jen pásky na ohanbí,[6] ale od 15. her, když Orsippos z Megary svůj pás při běhu na jedno stadium ztratil ( nebo ho odhodil), běžci závodili nazí.[7]

Z antického Řecka je pro posouzení výkonů při vytrvalostním běhu známo několik příkladů. Argoský běžec Argeus se po vítězství na 113. olympijských hrách v dolichu, rozběhl domů sdělit své vítězství a oznámil ho údajně ještě v ten samý den, překonal přitom vzdálenost delší než sto kilometrů a v cestě mu přitom stála i dvě horstva. Athénský státní posel Feidippidés v roce 490 př. n. l. uběhl vzdálenost mezi Aténami a Spartou, kde přišel žádat o pomoc proti Peršanům, za dva dny, překonal tak vzdálenost 230 km za dvacet hodin.[8] Když následně Athéňané, i bez pomoci Sparty zvítězili proti Peršanům v bitvě u Marathónu, aténský vojevůdce Miltiadés vyslal opět Feidippida, aby tuto radostnou zvěst oznámil Athéňanům. Vzdálenost, kterou následně proběhl měřila 42 km a po slovech "Radujte se, zvítězili jsme!", padl mrtvý na zem.[9] Na novodobých olympijských hrách se na jeho počest zavedl maratónský běh.[10]

Reference a bibliografie

  1. ↑ a b c ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. 77-043-86. S. 140. 
  2. ↑ Eusebios, Kronika 2,193.[1]
  3. ↑ LESLEY ADKINS & ROY A. ADKINS. Starověké Řecko. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-580-3. S. 438. 
  4. ↑ LESLEY ADKINS & ROY A. ADKINS. Starověké Řecko. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-580-3. S. 199. 
  5. ↑ a b LESLEY ADKINS & ROY A. ADKINS. Starověké Řecko. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-580-3. S. 141. 
  6. ↑ THUKYDIDES. Dejiny peloponézskej vojny, I. Martin: THETIS, 2010. ISBN 978-80-970115-4-3. S. 27. 
  7. ↑ ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. 77-043-86. S. 142. 
  8. ↑ ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. 77-043-86. S. 166–167. 
  9. ↑ ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 274–275. 
  10. ↑ MENGHI, Martino. Encyklopédia starovekého Grécka. Bratislava: Perfekt, 2003. ISBN 80-8046-328-X. S. 29. 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dolichos (bežecký pretek) na slovenské Wikipedii.

Média použitá na této stránce

Panathenaic amphora BM B137.jpg
Side B: foot-race with four runners. Side A with Athena to left between two columns surmounted by cocks, chiton reaching below the knees and shield with device of snake to left. From Southern Italy or Sicily.