Dolní maják Tallinn

Dolní maják Tallinn
Lokace	Tallinn, Finský záliv, Baltské moře, Estonsko
Souřadnice	59°26′13,98″ s. š., 24°47′55,02″ v. d.
První stavba	1806
Automatizován	ano
Označení/Konfigurace	Admiralty C3810 ARLHS EST-015 NGA 12796 EVA-251
Výška	18 m
Dosah	bílé 12 nm (22 km), zelené 6 nm (11 km)
Charakteristika	Oc WG 5s
Kód památky	8764

Dolní maják Tallinn (estonsky: Tallinna sihi alumine tuletorn) je maják, který stojí v Tallinnu (městská část Lasnamäe ulice Valge) v kraji Harju ve Finském zálivu v Baltském moři v Estonsku.^[1] Spolupracuje s Horním majákem Tallinn. Navádí lodi, které připlouvají z Botnického zálivu a opouštějí jej.

Maják je ve správě Estonského úřadu námořní dopravy (Veeteede Amet, EVA), kde je zapsán pod registračním číslem 251.^[2]

Dne 19. listopadu 1999 byl zařazen do seznamu kulturních památek Estonska pod číslem 8764.^[3]

Maják byl postaven v letech 1805–1806 z příkazu úřadů ruského námořnictva poblíž kasáren námořnictva u vjezdu do přístavu Tallinn. Po výstavbě horního majáku v roce 1839 na dvoupodlažní budovu přistavěli osmibokou jehlanovou věž, aby maják byl lépe vidět i ve dne a lišil se od okolních budov. V druhém patře bylo pět olejových lamp a reflektor, který vysílal světlo v úzkém sektoru. Přestože budova majáku byla nízká, světelný zdroj se nacházel na kopci ve výšce 49 m nad mořem. Vedle majáku byl postaven semafor pro komunikaci s loděmi. V roce 1873 maják vybavili Fresnelovou čočkou pořízenou v Anglii a v roce 1878 petrolejovou svítilnou. Dosvit byl 14,5 nm. V roce 1906 petrolej nahradil benzin. V roce 1909 byl zaveden telegraf a v roce 1916 telefonní spojení. Za druhé světové války byl maják vážně poškozen. V roce 1950 byla k dispozici lucerna s dosvitem 11 nm. Maják byl opraven v roce 1959.^[4]

Generální oprava a rekonstrukce byla provedena v roce 2000.^[4] V roce 2010 byly instalovány LED svítilny.^[5]

V blízkosti majáku se nachází muzeum umění Kumu.

Dvoupodlažní budova na půdorysu obdélníku vysoká 18 metrů ukončená střešní římsou a osmibokou jehlanovou věží. V severním průčelí je okno, kterým vychází světlo majáku. Úzký sektor světla navádí lodi na lodní trase mezi mělčinou Littegrund a ostrovem Aegna. Světlo je synchronizováno s horním majákem. V užívání je originální optická čočka z roku 1886, která byla vyrobena firmou Barbier & Fenestre Constructeurs. budova je červeně omítnutá s červenou věží,s větrnou korouhvičkou. ^[6][1][5]

Součástí majáku je areál, ve kterém se nachází budova služebnictva, hospodářská budova, a sklep.^[3]

zdroj^[7][5][2][8]

• výška světla 49,3 m n. m.
• dosvit 12 námořních mil
• záblesk bílého světla v intervalu 5 sekund
• sektor: bílá 154,5° azimut 165° dosah 12 nm, zelené 143°–154,5° s dosahem 6 nm

označení

• Admiralty: C3810
• ARLHS: EST-015
• NGA: 12796
• EVA 251

• 
  Finský záliv
• 
  Maják v roce 1890
• 
  Boční pohled

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Phare de Tallinnamadala na francouzské Wikipedii a Tallinnamadalan majakka na finské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolní maják Tallinn na Wikimedia Commons
• Seznam majáků Estonska estonsky
• NAVIGATSIOONIMÄRGID EESTI VETES LIST OF LIGHTS ESTONI Archivováno 6. 6. 2020 na Wayback Machine. estonsky