Dolnooharská tabule
Dolnooharská tabule | |
---|---|
Říp v Krabčické plošině | |
Nejvyšší bod | 461 m n. m. (Říp) |
Délka | 63 km |
Šířka | 35 km |
Rozloha | 1136,6 km² |
Střední výška | 229,2 m n. m. |
Nadřazená jednotka | Středočeská tabule |
Sousední jednotky | Jizerská tabule Středolabská tabule Pražská plošina Džbán Rakovnická pahorkatina Mostecká pánev České středohoří Ralská pahorkatina |
Podřazené jednotky | Hazmburská tabule Řipská tabule Terezínská kotlina. |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Dolnooharská tabule na mapě Česka | |
Horniny | slínovec, prachovec, pískovec, sedimenty, neovulkanity |
Povodí | Labe, Ohře, Vltava |
Souřadnice | 50°23′ s. š., 14°2′ v. d. |
Identifikátory | |
Kód geomorf. jednotky | VIB-1 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dolnooharská tabule (název podle řeky Ohře, která se dříve nazývala též Ohara) je geomorfologický celek ležící v západní části oblasti Středočeská tabule. Zaujímá jižní polovinu okresu Litoměřice, východ okresu Louny, severní třetinu okresu Kladno a západní pomezí okresu Mělník. Nejvyšším bodem je legendami opředená hora Říp (461 m n. m.).
Poloha a sídla
Území celku se rozkládá zhruba mezi sídly Litoměřice (na severu), Hoštka a Mělník (na severovýchodě), Kralupy nad Vltavou na jihovýchodě, Slaný (na jihu), Měcholupy na jihozápadě, Postoloprty (na západě) a Libčeves (na severozápadě). Zcela uvnitř celku se z větších měst nacházejí Louny, Lovosice, Roudnice nad Labem a převážná část Štětí a Kralup nad Vltavou. Z dalších menších sídel pak např. Libochovice, Terezín, Velvary či Zlonice.
Charakter území
Dolnooharská tabule má ráz členité pahorkatiny s výškovou členitostí 50–150 m tvořená svrchnokřídovými slínovci a písčitými slínovci, prachovci, pískovci, permokarbonskými sedimentárními horninami a třetihorními vulkanity. Vyznačuje se převážně destrukčním reliéfem, postiženým různě intenzivními neotektonickými pohyby ker, s rozsáhlými strukturně denudačními plošinami, svahy při zlomových liniích a vzácnými neovulkanickými suky. Ve východních a severovýchodních částech se uplatňuje akumulační reliéf pleistocenních říčních teras.[1]
Geomorfologické členění
Celek Dolnooharská tabule (dle značení Jaromíra Demka VIB-1) se geomorfologicky člení na tři podcelky: Hazmburská tabule (VIB-1A) na severozápadě, Řipská tabule (VIB-1B) na východě a jihovýchodě a Terezínská kotlina (VIB-1C) na severovýchodě.
Tabule sousedí s celky Středolabská tabule a Jizerská tabule na východě, Ralská pahorkatina na severovýchodě, Pražská plošina a Džbán na jihu, Rakovnická pahorkatina na jihozápadě, České středohoří na severu a severovýchodě a Mostecká pánev na západě.[1]
Kompletní geomorfologické členění Dolnooharské tabule uvádí následující tabulka:
Významné vrcholy
- Říp (461 m), Řipská tabule
- Hazmburk (429 m), Hazmburská tabule
- V Březinách (388 m), Hazmburská tabule
- Draha (355 m), Hazmburská tabule
- Na Drahách (348 m), Řipská tabule
- Bytiny (338 m), Hazmburská tabule
- Ovčí vrch (317 m), Hazmburská tabule
- Řipec (313 m), Řipská tabule
- Baba (306 m), Hazmburská tabule
- Mrchový kopec (211 m), Terezínská kotlina
Fotogalerie
Vrch Hazmburk
Hazmburská tabule a Slatina z Hazmburku, v dáli Říp
Zlonice v Řipské tabuli
Lovosice a Labe z vrchu Lovoš
Jez na Ohři v Terezíně
Jez na Ohři v Lounech a Jiráskův mlýn
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolnooharská tabule na Wikimedia Commons
- Geomorfologická mapa na Mapy.nature.cz (J. Demek et al. 2006)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: PatrikPaprika, Licence: CC BY-SA 3.0
Jez na řece Ohři v Terezíně (okres Litoměřice).
Autor: Alex.art.bear, Licence: CC BY-SA 3.0
Pohled z hradu Házmburk na Slatinu, v dáli hora Říp
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění. Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 3.0
Pohled z kopce Lovoš do různých světových stran. Kopec Lovoš tvoří dominantu Lovosic a stojí na rozhraní mezi Českým Středohořím (které je viděné na sever z Lovoše) a Polabím, (které se nachází na jihu). Zde samotné město Lovosice
Autor: Lehotsky, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Poloha geomorfologického celku Dolnooharská tabule v rámci České republiky.
- Hercynský systém
- Hercynská pohoří
- I Česká vysočina
-
I6 (VI)
-
I6B (VIB)
- I6B-1 (VIB-1)
-
I6B (VIB)
-
I6 (VI)
- I Česká vysočina
- Hercynská pohoří
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění. Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 3.0
Obec Ctiněves v okresu Litoměřice
Autor: Nador, Licence: CC BY-SA 4.0
Jez na řece Ohři v Lounech a Jiráskův mlýn.