Doly Severní dráhy Ferdinandovy

Společnost Severní dráha Ferdinandova (SDF) provozovala do roku 1945 kamenouhelné doly v Ostravsko-karvinském revíru. Z 16 původních dolů SDF v ostravském revíru jsou všechny jámy nefunkční. Zachovány jsou převážně fragmenty památkově chráněných částí jako těžní věže (např. Jindřich, Alexander) či budovy (Jiří). Nejzachovalejší památkou je areál Dolu Michal, který byl v roce 1995 prohlášen národní kulturní památkou.

Historie

Roku 1836 byla ustanovena akciová společnost Výhradně privilegovaná Severní dráha císaře Ferdinanda (k. k. ausschliesslich privilegierte Kaiser Ferdinands-Nordbahn),^{[pozn. 1]} která měla vystavět železnici z Vídně do Bochně. Tím se stala levným dopravním prostředkem pro přepravu zboží a nerostných surovin a významně ovlivnila průmyslový rozvoj oblastí na Moravě, Slezsku a Haliči.^[1]

Když železnice dosáhla na Ostravsko, rozhodlo vedení společnosti zahájit těžbu černého kamenného uhlí. Byly založeny Kamenouhelné doly c. k. privilegované dráhy císaře Ferdinand.^[2] V roce 1855 tato společnost odkoupila doly bratří Kleinů v Ostravě-Přívoze (důl František) a Ostravě-Hrušově (doly Albert a Hubert). V roce 1856 odkoupila státní doly C. k. kutací a vrtebné komise^{[pozn. 2]} (např. důl č. X v Moravské Ostravě, důl č. V ve Slezské Ostravě, důl Michael^{[pozn. 3]} v Michálkovicích)^{[pozn. 4]} a zahájila samostatnou činnost ve vyhledávání vhodných míst pro těžbu uhlí a založení nových jam a dolů.^{[3][pozn. 5]} Mezi nově založenými doly byly například jámy Jan (1869) a Josef (1879) ve Slezské Ostravě.

Po uplynutí padesátiletého privilegia byla vydána v roce 1886 nová koncese a společnost byla přejmenována na C. k. privilegovanou Severní dráhu císaře Ferdinanda, pod její správu náleží správa dolů v Ostravsko-karvinském revíru – kamenouhelné doly C. k. privilegované Severní dráhy císaře Ferdinanda.

V roce 1906 došlo k zestátnění veřejné železnice, ale důlní majetek včetně báňské dráhy zůstal společnosti kamenouhelné doly C. k. privilegované Severní dráhy císaře Ferdinanda. Během první světové války (1911–1917) dochází k modernizaci důlních podniků, elektrifikaci a centralizaci těžby. Příkladem za všechny je důl Michael, kdy důl je kompletně přestavěn do nové podoby, plně elektrifikován a podzemními překopy je na jámu Michael dopravováno uhlí s dolů Jan a Josef ve Slezské Ostravě a dolu Petr a Pavel v Michálkovicích, tyto jámy se stávají pomocnými. Spojením dobývacích polí vzniká nové dobývací pole o rozloze 411 ha 41 a 51,4 m² (tj. 84 jednoduchých důlních měr a 12 přebytků)^[4] a Důl Michael.

V roce 1921 rozhodnutím akcionářů dochází ke změně názvu na Severní dráha Ferdinandova (SDF) a společnost SDF mění původní název dolu Michael na český Michal. Společnost SDF přenesla své sídlo do Československa. V Moravské Ostravě v Husově ulici 7 stojí bývalý administrativní dům těžební společnosti SDF. Dům byl postaven firmou Rozhon, fasádu navrhl architekt Pavel Janák v letech 1920–1921 ve stylu rondokubismu.^{[pozn. 6]}

V období 1938 až 1940 byla postavena budova pro generální ředitelství kamenouhelných dolů SDF podle projektu architekta Karla Kotase (1894–1973). V průčelí budovy je reliéf alegorie Stvoření uhlí od sochaře Jana Laudy (1898–1959).

Po obsazení Československa německými vojsky (1939) byla na společnost uvalena nucená správa a její vedení se dostalo do vlivu státního koncernu Hermann Göring Werke. V období druhé světové války (1942) do správy SDF byly zařazeny státní doly Oskar v Heřmanicích, Evžen v Petřvaldě a Václav v Porubě (Orlová).^[3]

Ukončením 2. světové války dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. z 19. května 1945 byl majetek SDF postaven pod národní správu a na základě dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. z 28. října 1945 v roce 1945 znárodněn a začleněn do národního podniku Ostravsko – karvinské doly.^[3] Byly to doly: František v Přívoze, Hubert v Hrušově, Zárubek ve Slezské Ostravě, Michal v Michálkovicích, Evžen v Petřvaldě a Václav v Porubě u Orlové. A také elektrárna František v Přívoze, koksovny František v Přívoze a Václav v Porubě (Orlová).

Těžba uhlí

Ředitelská konference^[5] uvádí, že do roku 1929 SDF měla propůjčený důlní majetek o celkové výměře 2 079,6 ha. Mimo to byla majitelkou kutného pole o výměře 1 077 ha v Dolních a Horních Žibřidovicích, Malých Kunčicích a Pruchné na polské straně hranice. V roce 1925 odkoupila od Jana Larische-Mönnicha kutné pole v Pudlově, Bohumíně,^{[pozn. 7]} Novém Bohumíně a Kopytově o výměře 1 430 ha.

Propůjčený důlní majetek SDF v OKR tvořil 3 od sebe oddělená důlní pole:^[5]

a) Severní pole o rozloze 1 160 ha s doly Hubert v Hrušově, František v Přívoze s dolem Jiří v Moravské Ostravě a Jindřich v Moravské Ostravě.

Důl František dobýval uhlí ze slojového pásma spodních hrušovských a petřkovických vrstev ostravského souvrství. V roce 1929 dobýváno 14 slojí o mocnosti 50 - 200 cm, úklon 20 - 30°.

V důlním poli jam Jindřich, Jiří, Albert se uhlí těžilo ze slojového pásma hrušovských vrstev ostravského souvrství. V dobývacím poli dolu Hubert se uhlí těžilo ze slojového pásma spodních hrušovských a petřkovických vrstev ostravského souvrství. V roce 1929 bylo dobýváno: Důl Jiří 11 slojí 60 - 160 cm, úklon 0 - 90°. Důl Hubert 15 slojí 40 - 180 cm, úklon 6 - 90°. Důl Jindřich 6 slojí o mocnosti 50 - 100 cm (místy i 300 cm), úklon 0 - 90°

b) Jižní pole o rozloze 508 ha s doly Zárubek a Alexander.

V důlním poli dolu Zárubek a Alexander bylo černé uhlí dobýváno ze slojového pásma především jakloveckých a svrchních hrušovských vrstev (důl Zárubek ještě vrstvy porubské) ostravského souvrství. V roce 1929 bylo dobýváno 16 slojí o mocnosti 40 - 240 cm , úklon 0 - 30°.

c) Východní pole o rozloze 411 ha s dolem Michal.

V důlním poli dolu Michal bylo černé uhlí těženo ze slojového pásma jakloveckých vrstev ostravského souvrství (jámy Ferdinand, Petr a Pavel, Jan, Josef) a hrušovské vrstvy (dobývací pole jámy Oskar) ostravského souvrství. V roce 1929 bylo dobýváno 17 slojí o mocnosti 50 - 200 cm.

Kolonie Severní dráhy Ferdinandovy

Důlní společnost SDF budovala pro své zaměstnance jednotné domy sdružené v koloniích. Od roku 1867 až do 30. let 20. století projektoval s malými odchylkami dělnické domy architekt Rudolf Sauer. Záměr jednotných domů v kolonii kolem jam SDF měl demonstrovat příslušnost ke své důlní společnosti.

Vybudovány byly kolonie Zárubecká, Vilémská - tyto kolonie jsou zbourány, Jakubská (částečně zbourána), Josefská (zbylo 12 domů) a Jánská (částečně zbourána, zbylo 10 domů)^{[6][pozn. 8]} ve Slezské Ostravě. Michalská (zbourána), Ferdinandova, Peterská (U Pumpy) v Michálkovicích, Alexandr^{[pozn. 9]} v Kunčičkách a Hubert^{[pozn. 10]} v Hrušově.^{[pozn. 11]}

Své kolonie měla jáma František v Přívoze a koksovna František v Přívoze. Pro důl Zárubek v Kunčičkách byla postavena Jubilejní kolonie, v Moravské Ostravě u jam Jiří (Jiřská kolonie - zbourány poslední 2 domy 1964) a jámy Jindřich (Jindřišská kolonie- zánik v 1957) a kolonie U Dubu (likvidace v 1938).

Ústřední záchranná stanice pro doly Severní dráhy Ferdinandovy na závodě Zárubku ve Slezské Ostravě

Ústřední záchranná stanice pro doly Severní dráhy Ferdinandovy na závodě Zárubek ve Slezské Ostravě vznikla v roce 1911. Záchranné dýchací přístroje byly umístěny na jámě Vilém ve Slezské Ostravě a následně byly přístroje přemístěny do místnosti v šachetní budově jámy Hermenelgild. Na jámě Vilém byla zřízená cvičební místnost pro všestranný výcvik záchranářů. Byla tam vybudována svážná o úklonu 21°, kde záchranáři ručním rumpálem dopravovali vůz v dýchacích přístrojích třicetkrát nahoru a dolů po dobu dvouhodinového cvičení. Pro lezecký výcvik tam byly vybudovány žebříky a 5 metrový kolmý šibík (slepá jáma) o úklonu 45°. V cvičební místnosti bylo možné dosáhnout teploty kolem 50 °C s nedýchatelným ovzduším.

Záchranná stanice byla vybavena dýchacími přístroji: 10 přístrojů Dragër model 1910/11, 5 přístrojů Audos MR3 1924, 5 přístrojů Dragër S.S. 1 pro narážeče, 5 přístrojů M.S.A. (filtrace vzduchu), 2 přístroje Dragër –Tübben a dva oživovací přístroje Pulmotor, 1 Inhabad a 1 záchranný vůz.  Ústřední záchranná stanice pro doly Severní dráhy Ferdinandovy byla zrušena ke dni 1. 11. 1946.^[7]

Seznam jam, které byly ve vlastnictví nebo správě Severní dráhy Ferdinandovy

Ostravský revír

Karvinský revír

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Uhelné hornictví v OKR, Ostrava, 2003.
• Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2., Ostrava, 2002.
• Ředitelská konference, Kamenouhelné doly Ostravsko-karvinského revíru, Ostrava, 1928, díl IV, s.57 až 78, 398 až 425.
• Ředitelská konference, Kamenouhelné doly Ostravsko-karvinského revíru, Ostrava, 1929, díl I, s.57 až 78, 398 až 425.