Domek Prokopa Diviše
Domek Prokopa Diviše | |
---|---|
Účel stavby | |
obytný dům; muzeum žambereckého rodáka Prokopa Diviše | |
Základní informace | |
Sloh | venkovská architektura |
Výstavba | 1. třetina 19. století |
Materiály | dřevo, kámen |
Technické parametry | |
Počet podlaží | 1 |
Poloha | |
Adresa | Žamberk, Česko |
Ulice | Betlém číslo popisné 326 |
Nadmořská výška | 400 m n. m. |
Souřadnice | 50°5′41,07″ s. š., 16°26′45,65″ v. d. |
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Domek Prokopa Diviše | |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 26340/6-4166 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Údajný rodný[1][2] domek Prokopa Diviše[p. 1] se nachází v katastru obce Helvíkovice, která svou zástavbou zcela navazuje na město Žamberk a vytváří tak jeho západní předměstí (aglomerace Žamberk-Dlouhoňovice-Helvíkovice). Tradiční venkovské roubené přízemní stavení (původně usedlost z 18. až 19. století)[2] se šindelovou střechou se nachází na okraji Žamberka, na levém břehu Divoké Orlice[3] u helvíkovického mostu.[1][p. 2] Do státního seznamu chráněných památek byl dům zapsán 16. května 1964.[2][5][p. 3]
Popis domku
Drobná přízemní roubená budova s krytým zápražím pochází nejdříve z první třetiny 19. století (nebo spíše až ze 2. poloviny 19. století) a nese známky pozdějších úprav.[6] Trojdílný roubený dům (roubenice) je cenný z hlediska historie a vývoje lidové architektury.[3] Jedná se o typický dům tzv. komoro–chlévního typu[p. 4] s dvoutraktovým uspořádáním světnice a světničky.[3][p. 5]
Jedná se o objekt se třemi okenními osami orientovaný štítem směrem k místní komunikaci.[11][6][2] Štít je pokryt vertikálně kladenými prkny, která jsou přelištována.[6][p. 6] V zadním štítě (lomenici) se nacházejí dveře vedoucí na půdu.[11][2] Celá střešní konstrukce spočívá na podstávce (obvazu).[11][2] Sedlová střecha objektu je krytá tmavě šedým šindelem.[11][2] Okna budovy jsou dvoukřídlá, šestitabulková[2] a byla v průběhu existence objektu zvětšena.[6] Vnější boční strana domku v místech, kde se uvnitř nachází obytná místnost, je vybavena tzv. besídkou.[11][2] Ta je ve spodní části zakrytá svislým bedněním.[11][2] Celý objekt je obílený vápnem.[11][2] Kromě velké světnice je v domku ještě komora.[6] Stropy místností jsou trámové.[6]
Na vesnickém objektu samém stojí za povšimnutí stavebně–technické řešení zhlaví dřevěných trámů (tedy volně vyčnívajících čel, resp. konců trámů), které jsou roubené na nárožích domku a v úrovni příček.[3] Dalším zajímavým prvkem lidového stavitelství je použití jednoduché podstávky (jednoduchých obvazů) bez zavětrovacích prvků (tzv. pásků) i bez záporek.[3] Tento typ dřevěné konstrukce sloužil k rozložení tíhy střechy tak, aby její hmotnost nespočívala staticky na nárožích, kde jsou spoje roubených příček, ale aby se tíha celého krovu rovnoměrně rozložila na obvodové roubené stěny domku.[3] Tepelná izolace roubenky byla realizována výmazy mezi trámy (pomocí mechu nebo slaměných provazců) a pokrytím vnitřních i vnějších stěn stavby hliněnou mazanicí (hliněná mazanice aplikovaná nejen mezi trámy stěn působila zároveň protipožárně).[3]
- Řešení zhlaví dřevěných trámů (tedy volně vyčnívajících čel, respektive konců trámů), které jsou roubené na nárožích domku a v úrovni příček
- Řešení zhlaví dřevěných trámů (tedy volně vyčnívajících čel, respektive konců trámů), které jsou roubené na nárožích domku a v úrovni příček
- Použití jednoduché podstávky (jednoduchých obvazů) bez zavětrovacích prvků (takzvaných pásků) i bez záporek
Kopie bleskosvodu
V těsné blízkosti roubeného domku se nachází majestátní kopie původního Divišova uzemněného bleskosvodu.[12] Ocelový stožár nese ve výšce 11 metrů nad zemí Divišův „meteorologický stroj“ (konstrukce o rozměrech: 2,75 m šířka a 3,15 m výška).[12]
Stručná historie objektu
Domek Prokopa Diviše v letech 1918 až 1939 značně zchátral.[12] Během druhé světové války v roce 1941 měl být dokonce zbourán.[12] Ze soukromých rukou byl objekt počátkem 60. let 20. století vykoupen. Kulturní památkou byl prohlášen 16. května 1964.[12][5] Po sametové revoluci v 90. letech 20. století (po předchozích nesrovnalostech s původní majitelkou) celý objekt odkoupilo město Žamberk.[12]
Využití objektu
Roubený dům se šindelovou střechou a s maketou uzemněného bleskosvodu je spravován Městským muzeem Žamberk jako doklad lidové architektury, ale především jako domek Prokopa Diviše.[2] Uvnitř stavení se nachází malá expozice věnovaná žambereckému rodákovi a vynálezci uzemněného bleskosvodu Prokopu Divišovi.[2] Součástí vnitřní expozice jsou i repliky přístrojů, se kterými Prokop Diviš prováděl pokusy.[12] (například leydenská láhev).[13] Poměrně malá světnice uvnitř roubenice demonstruje, jak žili venkované v 18. a 19. století, a přibližně navozuje atmosféru doby, kdy se Prokop Diviš narodil. (Je zde základní vybavení světnice poplatné době a sociálnímu statusu chudé rodiny: stůl, selské židle, postel, truhly a kolébka.[13]) Další část expozice je věnovaná významným okamžikům jeho života coby českého přírodovědce, filozofa, hudebníka, teologa[3] a řeholníka (kněze).[2][p. 7]
Městské muzeum Žamberk
Domek Prokopa Diviše je přístupný veřejnosti s průvodcem od května do září. V Městském muzeu Žamberk je vystavena maketa tohoto objektu i maketa zemního bleskosvodu. V žambereckém městském muzeu (v budově Kateřinského špitálu) je část exponátů věnovaných Divišovi[p. 8] a je tam též k dispozici řada dalších informací o jeho životě a práci.[13] Na počest Prokopa Diviše je pojmenováno místní žamberecké divadlo a „spolek divadelních ochotníků Diviš“.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Prokop Diviš (vlastním jménem Václav Divíšek) se sice narodil v Helvíkovicích u Žamberka dne 26. března 1698, ale stavení, označované jako jeho rodný domek, nepochází ze 17. století, protože tomu neodpovídá výška stropů.[3] Stávající roubená chalupa vznikla asi v první třetině 19. století.[3]
- ↑ Objekt se nachází v Pardubickém kraji, v okrese Ústí nad Orlicí, na adrese: 564 01 Žamberk, Betlém číslo popisné 326, Čs. armády, před helvikovickým mostem.[1][4]
- ↑ Kulturní památka rejstříkové číslo: ÚSKP 26340/6-4166;[2] katalogové číslo: 1000137510.[1]
- ↑ V kolonizačních a předkolonizačních vsích střední Evropy vrcholného středověku zobecněl tzv. trojdílný dům.[7] Ze starého slovanského typu domu vycházela koncepce tzv. trojdílného komorového typu domu.[7] Trojdílný komorový dům měl půdorys tvořený světnicí (jizbou), síní a komorou, která byla přístupná dveřmi ze síně.[8] Komorové domy se vyskytovaly v Čechách a na Moravě od poloviny 13. století a byly charakteristické pro rovinné zemědělské oblasti, kde byla jejich potřeba vynucena vytvořením skladovacího prostoru v rámci domu.[8] Kromě komorového typu se v severních Čechách vyskytoval ještě tzv. chlévní typ domu (jizba, síň a na místě komory chlév přístupný jak ze síně, tak i ze dvora).[7] Dům chlévního typu byl charakteristický spíše v lokalitách osídlených německy mluvícím obyvatelstvem.[8] Tento typ domu se občas vyskytoval v českých vesnicích horního Pojizeří a Podkrkonoší.[7] Chlévní typy domů převažovaly v pohraničí, jejich výskyt byl ovlivněn německou kolonizací a dále do středu Čech jejich množství postupně rychle sláblo.[7] Vnitřní vodorovná chodba u domů komoro-chlévního typu spojovala síň s chlévem.[9]
- ↑ V objektu se zachovalo i torzo dýmníkové kuchyně.[3] Dýmník je zařízení ve tvaru nálevky obrácené širší stranou dolů. Je zavěšené ze stropu nad ohništěm a slouží k zachycování a odvádění dýmu z místnosti.[10]
- ↑ Svisle bedněná lomenice s olištováním, podlomení.[11][2]
- ↑ Jedná se například o tyto dokumenty:[13]
- kopie záznamu o narození Prokopa Diviše;
- doklad z roku 1726 o jeho vysvěcení na kněze a jeho jmenování profesorem teologie a filosofie;
- titulní list Divišovy disertační práce (obhájil ji v roce 1933 v Salcburku), na jejímž základě získal titul doktora teologie;
- jediný barevný portrét Václava Prokopa Diviše od Jana Lukáše Krackera;
- titulní list Divišova spisu „Magia naturalis“ („Teorie meteorologické elektřiny“) pojednávajícím o výsledcích jeho experimentů.[13]
- ↑ V expozici věnované technickým dovednostem Prokopa Diviše se vyskytují například následující unikátní předměty, jejich repliky či popisy:[13]
- detail hlavice bleskosvodu;
- leydenská láhev;
- třecí elektrika Jesse Ramsdenova (1735–1800) typu se skleněným kotoučem ze třetí čtvrtiny 18. století;
- dobový nákres léčení pacientů elektrickou energií;
- zmínky o Divišově hudebním „elektrofonickém“ nástroji „Denis d'or“, který pro rozezvučení strun využíval elektřinu z leydenských láhví;
- doklady o nejstarších názorech na podstatu bouřek.[13]
Reference
- ↑ a b c d Venkovský dům [online]. web: Památkový katalog cz [cit. 2022-07-12]. Kulturní památka rejstříkové číslo ÚSKP 26340/6-4166; katalogové číslo: 1000137510. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Venkovský dům [online]. web: Památkový katalog cz [cit. 2022-07-12]. Katalogové číslo: 1000137510; Kraj: Pardubický kraj; Okres: Ústí nad Orlicí; Obec: Žamberk; Adresa: Betlém č.p. 326. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k SLEZÁKOVÁ, Jitka; BRÁZDOVÁ, Tereza. Domek Prokopa Diviše [online]. web: Padrubice rozhlas cz, 2015-07-21 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Rodný dům Prokopa Diviše [online]. web: Mapy cz [cit. 2022-07-12]. Adresa: Betlém 326, 564 01 Žamberk, ČR; GPS souřadnice: 50.0947419N, 16.4460150E. Dostupné online.
- ↑ a b Rodný dům Prokopa Diviše (právní ochrana) [online]. web: Památkový katalog cz [cit. 2022-07-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f FALTUSOVÁ, T.; BÖHM, Jan Ev. Rodný domek Prokopa Diviše (vynálezce bleskosvodu) [online]. web: Národní památkový ústav, Metainformační systém, Centrální část, 1961 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e ŠILHÁNEK, Tomáš. Vývoj severočeského tradičního domu. Plzeň, 2015 [cit. 2022-07-13]. 133 s. diplomová. Západočeská univerzita v Plzni; Fakulta filozofická; Katedra archeologie; Studijní program Archeologie; Studijní obor Archeologie. Vedoucí práce Doc. PhDr. Pavel Vařeka, Ph.D.. s. 13 (kapitola: 15. století; Dispozice domů). Dostupné online.
- ↑ a b c Komorový typ domu (Komorový dům v lidové architektuře) [online]. web: Lidová architektura cz (encyklopedie architektury a stavitelství) [cit. 2022-07-13]. Dostupné online.
- ↑ Hesla začínající písmenem CH (Chlévní typ domu; Chodba) [online]. web: Lidová architektura cz (encyklopedie architektury a stavitelství) [cit. 2022-07-13]. Dostupné online.
- ↑ VAŘEKA, Josef; FROLEC, Václav. Lidová architektura: encyklopedie. 2. přepracované; v nakladatelství Grada se jedná o 1.. vyd. Praha: Grada, 2007. 427 s. ISBN 978-80-247-1204-8. OCLC 186963804 S. 65.
- ↑ a b c d e f g h MADAJ; MICHL, Lukáš. Žamberk, venkovský dům - rodný dům Prokopa Diviše. Evidenční list kulturní památky - původní. [online]. web: Národní památkový ústav, Metainformační systém, Centrální část, 1964, rev. 1988 [cit. 2022-07-12]. Žamberk, Helvíkovice, Okres: Ústí nad Orlicí, Kraj: Východočeský. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g KUBÍKOVÁ, Hana. Rodný dům Prokopa Diviše [online]. web: Hrady cz, 2006-05-03 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Co nabízí stálá expozice v domku Prokopa Diviše? [online]. web: Pardubický deník cz, 2007-08-05 [cit. 2022-07-12]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rodný dům Prokopa Diviše na Wikimedia Commons
- PYKALOVÁ, Zuzana; STRÁNSKÁ-VAŘEKOVÁ, Zuzana. Přehled fotografií rodného domku Prokopa Diviše v Žamberku [online]. web: MIS (Metainformačním systému) NPÚ (Národního památkového ústavu), 2000, rev. 2013 [cit. 2022-07-12]. 16.05.1964 – 30.11.2015; 2000; 2013. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Stavebně-technický detail rodného domku Prokopa Diviše v Žamberku. Řešení zhlaví dřevěných trámů (tedy volně vyčnívajících čel, respektive konců trámů), které jsou roubeny na nárožích domku a v úrovni příček.
Autor:
- Employees of MMŽbk
House of Prokop Diviš - interior.
Autor:
- Employees of MMŽbk
House of Prokop Diviš - interior.
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Stavebně-technický detail rodného domku Prokopa Diviše v Žamberku. Řešení zhlaví dřevěných trámů (tedy volně vyčnívajících čel, respektive konců trámů), které jsou roubeny na nárožích domku a v úrovni příček.
Drawing of a Leyden jar from a 1913 physics book. A Leyden jar is an antique piece of physics apparatus that can store electric charge; it was the first form of capacitor. It consists of a glass jar coated on the inside and outside with metal foil. The foils stop well short of the mouth of the jar so that the charge can't arc between the foils through the mouth. A brass rod electrode pierces the wooden stopper and extends into the jar, and from it hangs a metal chain which makes contact with the inner foil. The jar is charged by grounding the outside foil and applying electricity from an electrostatic machine to the electrode.
Autor: Bohemianroots, Licence: CC BY-SA 3.0
Divišovo divadlo v Žamberku
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Stavebně-technický detail rodného domku Prokopa Diviše v Žamberku. Použití jednoduché podstávky (jednoduchých obvazů) bez zavětrovacích prvků (takzvaných pásků) i bez záporek.
Autor: Palickap, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Bohemianroots, cropped by User:Snek01, Licence: CC BY-SA 3.0
meteorologický stroj Prokopa Diviše.
Autor: Albane46, Licence: CC BY-SA 3.0
Electric machine, Ramsden type, 1766