Dominic Lobalu

Dominic Lobalu
Osobní informace
Narození16. srpna 1998 (26 let)
Chukudum
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství Evropy v atletice
zlatoŘím 2024běh na 10 000
bronzŘím 2024běh na 5 000 m

Dominic Lokinyomo Lobalu (* 16. srpna 1998, Chukudum) je běžec specializující se na běh na střední a dlouhé vzdálenosti. Narodil se v nynějším Jižním Súdánu, žije a trénuje ve Švýcarsku, je apatrida.[1]

Začátek života

Narodil se v roce 1998 v malém městě Chukudum v tehdejším Súdánu v jeho jihozápadní části, asi 25 km od hranic s Ugandou a Keňou (dnes je město v Jižním Súdánu). Pochází z etnické skupiny Didingů. V devíti letech přišel v druhé súdánské občanské válce o oba rodiče, poté vyrůstal v sirotčinci. V roce 2007 za pomoci italské neziskové organizace uprchl do sousední Keni, kde žil nejprve ve městě Juja nedaleko Nairobi. Zde chodil do školy a se spolužáky hrál fotbal.[2]

V 15 letech dostal nabídku od běžeckého tréninkového centra Tegly Loroupe v Ngongu v Keni, které provozovala pro uprchlíky s podporou Světové atletiky a které jim umožňovalo rozvíjet atletické dovednosti a případně se zapojit do soutěží na světové úrovni pod hlavičkou Atletického uprchlického tymu. Nabídku přijal.

Běžecká kariéra

V profesionální soutěži se poprvé objevil v dubnu 2017 ve štafetové soutěži v bahamském Nassau, kde běžel ve štafetě na 4 × 800 metrů. V závodě skončila štafeta s velkým rozdílem poslední.[3] Nedlouho před svými 19. narozeninami startoval na mistrovství světa v atletice 2017, kde běžel běh na 1500 metrů, v němž skončil předposlední, když poslední závodník upadl.[4] Na mistrovství Afriky v atletice v roce 2018 nigerijské Asabě startoval v běhu na 5000 metrů, kde skončil již na desátém místě v polovině startovního pole.[5] Ve všech závodech startoval pod hlavičkou Atletického uprchlického týmu.

V květnu 2019 se v rámci Ženevského maratonu ve švýcarské Ženevě účastnil běhu na 10 000 m, který vyhrál.[6] Po sporu s vedením týmu o finanční odměnu s kolegou z týmu, kterým byl jihosúdánský uprchlík Gatkuoth Puok Thiep, opustili hotel a nenastoupili na zpáteční let.[7] Hotel opustili pouze s oblečením a doklady, neměli peníze, kontakty ani neuměli německy či francouzsky. Později uvedl, že finanční spor byl poslední kapkou poté, co se v týmu cítil jako osoba druhé kategorie. V tréninkovém centru měli zajištěnou stravu a ubytování ve čtyřlůžkových pokojích, jinak dostávali jen kapesné 5 tis. keňských šilinků (asi 900 Kč) a nedostávali ani finanční odměny z vyhraných závodů. Podobným způsobem tým opustilo dalších pět atletů.[8]

Oba atleti následně požádali o azyl ve švýcarském uprchlickém centru. Imigrační úředník ho propojil s učitelem a běžeckým trenérem Markusem Hagmannem ze St. Gallenu. Lobalu tak mohl pokračovat v tréninku běhu a závodění.[7] V závodech startuje za Švýcarsko, švýcarské (ani jiné) občanství však nemá a získat ho může nejdříve v roce 2032,[4] status uprchlíka nezískal.[9] To mu nebránilo soutěžit ve většině soutěží s výjimkou olympiád a mistrovství světa, kde je občanství vyžadováno a útěkem z uprchlického týmu ztratil možnost za něj startovat.[7] Bez pasu však obtížně cestuje mimo Evropský hospodářský prostor.

V letech 2019 až 2021 startoval na lokálních soutěžích ve Švýcarsku, když jako žadatel o azyl nemohl opustit zemi.[7] Na mezinárodní soutěži se objevil v roce 2022 na mítinku Diamantové ligy ve švédském Stockholmu, kde startoval v běhu na 3000 metrů, který překvapivě vyhrál.[10] V roce 2023 vyhrál na stejné trati na mítinku v Záhřebu a svým časem vylepšil rekord závodu.[11] Žádost Švýcarské atletické federace o jeho start na Mistrovství světa v atletice 2023 Světová atletika zamítla.[9] V roce 2024 se zúčastnil Mistrovství Evropy v atletice 2024, kde startoval ve dvou závodech. V běhu na 5000 metrů získal bronzovou medaili a v běhu na 10 000 metrů pak zlatou. Mezinárodní olympijský výbor mu v červnu 2024 povolil start Letní olympijské hrách v Paříži pod hlavičkou uprchlického týmu v běhu na 5000 metrů.[12]

Ve filmu

Byl o něm natočen dokument The Right to Race.[13][14][7]

Reference

  1. BLOOM, Ben. ‘I’m born to suffer’: refugee athlete Dominic Lobalu on race to find a home. The Observer. 2023-06-18. Dostupné online [cit. 2024-07-27]. ISSN 0029-7712. (anglicky) 
  2. Lokinyomo: ‘I want to be the first refugee to get a medal’. worldathletics.org [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. 
  3. 4x800 Metres Relay Result. worldathletics.org [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b PLŠKOVÁ, Markéta. Bronz pro Švýcarsko, ale bez občanství. Jsem zvyklý trpět, směje se uprchlík. iDNES.cz [online]. 2024-06-09 [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. 
  5. African Championships. worldathletics.org [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. 
  6. Dominic Lokinyomo LOBALU. worldathletics.org [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. 
  7. a b c d e HUBER, Martin Fritz. The Fastest Man Without a Country [online]. 2023-06-20 [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. WALT, Vivienne. Why Athletes Are Running Away From the Olympic Refugee Team. TIME [online]. 2021-07-08 [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b LÉMAN, Bleu. Dominic Lobalu: World Athletics prend son temps. www.lemanbleu.ch [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. Dominic Lobalu claims first Diamond League win for On [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Český atletický svaz. Úspěšní čeští běžci v Záhřebu. Atletika.cz [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. 
  12. New European champion runner for Switzerland invited by IOC to rejoin Olympic refugee team for Paris. AP News [online]. 2024-06-13 [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. The Right to Race – Dominic Lokinyomo Lobalu’s journey to the Olympics. On Shop [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. 
  14. BULLOCK, Richard. The Right to Race. [s.l.]: Hungry Man Dostupné online. IMDb ID: tt30015667 event-location: Switzerland. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
EC 2024 - 10 000 m M (cropped).jpg
Autor: Erik van Leeuwen, Licence: GFDL
2024 European Athletics Championships - 10 000 M, Dominic Lobalu, Yann Schrub