Dominik Koepfer

Dominik Koepfer
Dominik Koepfer na French Open 2021
Dominik Koepfer na French Open 2021
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození29. dubna 1994 (29 let)[1]
Místo narozeníFurtwangen, Německo[1]
BydlištěTampa, Florida
Spojené státy americké[1]
Výška180 cm[1]
Hmotnost79 kg[1]
Profesionál od2016
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 972 992 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů44–54
Tituly0 ATP, 5 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění49. místo (4. března 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021, 2022)
French Open3. kolo (2021)
Wimbledon3. kolo (2021)
US Open4. kolo (2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry3. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů21–16
Tituly0 ATP, 1 challenger, 1 Futures
Nejvyšší umístění92. místo (14. února 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2024)
French Open2. kolo (2021)
Wimbledon2. kolo (2021)
US Open2. kolo (2021)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240321a21. března 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dominik Koepfer (* 29. dubna 1994 Furtwangen) je německý profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devět titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2024 na 49. místě a ve čtyřhře v únoru 2022 na 92. místě. Trénují ho Rhyne Williams a Billy Heiser.[1]

V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2020 düsseldorfskou kvalifikací proti Bělorusku, v níž za rozhodnutého stavu vyhrál závěrečnou dvouhru nad Daniilem Ostapenkem. Němci zvítězili 4:1 na zápasy. V daném ročníku si zahrál i finálový turnaj a ve světovém semifinále nestačil na Rusa Andreje Rubljova. Německo prohrálo 1:2 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 3–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Německo reprezentoval na o rok odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde ve třetím kole mužské dvouhry vypadl s pozdějším bronzovým medailistou Pablem Carreñem Bustou ze Španělska.

Na Tulanově univerzitě v louisianském New Orleans hrál univerzitní tenis za tým Green Wave.[4]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2012, když na turnaji v Überlingenu zasáhl s krajanem Fabianem Heinrichem do čtyřhry. Ve čtvrtfinále podlehli německému páru Pascal Meis a Yannick Zürn.[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl ze zářijového Columbus Challenger 2017, kde ve finále čtyřhry s Denisem Kudlou porazili britsko-irskou dvojici Luke Bambridge a David O'Hare. Singlovou trofej přidal na červnovém challengeru Ilkley Trophy 2019 po finálovém vítězství nad Rakušanem Dennisem Novakem až v tiebreaku rozhodující sady.[1][2]

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na letním Winston-Salem Open 2017. Do hlavní soutěže postoupil jako šťastný poražený z kvalifikace. Na úvod dvouhry však uhrál jen tři gemy na Argentince Horacia Zeballose. Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl o rok později opět na srpnovém Winston-Salem Open 2018 po vyřazení Američana Tennyse Sandgrena. Poté podlehl Japonci Taru Danielovi, když nezvládl zkrácené hry obou setů.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2019, do něhož obdržel divokou kartu jako šampion challengeru z Ilkley.[5] Z předchozích tři kvalifikací majorů nepostoupil do hlavní soutěže. Ve wimbledonské dvouhře nejdříve přehrál Srba Filipa Krajinoviće, ale poté nestačil na Argentince Diega Schwartzmana. Do premiérového osmifinále se probojoval na US Open 2019, v němž podlehl ruské světové pětce Daniilu Medveděvovi.[1][2]

Člena první světové desítky poprvé porazil ve druhém kole římského Internazionali BNL d'Italia 2020, když jako kvalifikant přehrál devátého v pořadí Gaëla Monfilse. Po výhře nad Lorenzem Musettim jej v osmifinále zastavil nejvýše nasazený pozdější vítěz Novak Djoković.[1]

Finále na okruhu ATP Tour

Čtyřhra: 1 (0–1)

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–1)
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.5. srpna 2023Los Cabos, MexikotvrdýAustrálie Andrew HarrisMexiko Santiago González
Francie Édouard Roger-Vasselin
4–6, 5–7

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (5–6 D; 1–0 Č)
Futures (4–1 D; 1–3 Č)

Dvouhra: 16 (9–7)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.říjen 2016Harlingen, Spojené státytvrdýSpojené království Luke Bambridge6–4, 6–4
Finalista1.leden 2017Weston, Spojené státyantukaBolívie Hugo Dellien2–6, 5–7
Vítěz2.únor 2017Orlando, Spojené státyantukaUSA Tommy Paul4–6, 6–3, 7–5
Vítěz3.červenec 2017Champaign, Spojené státytvrdýNový Zéland Jose Statham6–7(7–5), 6–2, 7–5
Finalista1.únor 2018San Francisco, Spojené státytvrdý (h)Čínská Tchaj-pej Jason Jung4–6, 6–2, 6–7(5–7)
Vítěz4.březen 2018Sherbrooke, Kanadatvrdý (h)USA Michael Redlicki6–7(3–7), 7–5, 6–2
Vítěz1.červen 2018Ilkley, Spojené královstvítrávaRakousko Dennis Novak6–3, 3–6, 7–6(7–5)
Finalista2.srpen 2019Aptos, Spojené státytvrdýUSA Steve Johnson4–6, 6–7(4–7)
Finalista3.září 2022Cary, Spojené státytvrdýUSA Michael Mmoh5–7, 3–6
Vítěz2.listopad 2022Calgary, Kanadatvrdý (h)Austrálie Aleksandar Vukic6–2, 6–4
Vítěz3.duben 2023Ciudad de México, MexikoantukaArgentina Thiago Agustín Tirante2–6, 6–4, 6–2
Finalista4.duben 2023San Luis Potosí, MexikoantukaChile Tomás Barrios Vera6–7(6–8), 5–7
Finalista5.květen 2023Praha, ČeskoantukaČesko Jakub Menšík4–6, 3–6
Vítěz4.květen 2023Turín, ItálieantukaItálie Federico Gaio6–7(5–7), 6–2, 6–0
Finalista6.listopad 2023Calgary, Kanadatvrdý (h)Kanada Liam Draxl4–6, 3–6
Vítěz5.leden 2024Canberra, AustrálietvrdýČesko Jakub Menšík6–3, 6–2

Čtyřhra (2 tituly)

č.datumturnajpovrchspoluhráčporažení finalistévýsledek
1.srpen 2016Champaign, Spojené státytvrdýUSA Jared HiltzikUSA Tim Kopinski
USA Alex Lawson
3–6, 6–3, [11–9]
1.září 2017Columbus, Spojené státytvrdý (h)USA Denis KudlaSpojené království Luke Bambridge
Irsko David O'Hare
7–6(8–6), 7–6(7–3)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dominik Koepfer na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j Dominik Koepfer na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240321a21. března 2024
  2. a b c d e Dominik Koepfer na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240321a21. března 2024
  3. Dominik Koepfer na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240321a21. března 2024
  4. Dominik Koepfer - 2015-16 Men's Tennis Roster - TulaneGreenWave.com - Tulane Athletics [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Koepfer Earns Wimbledon Wild Card With Ilkley Title [online]. 24-06-2019. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Bolivia.svg

Bolivijská vlajka

Flag of Bolivia*
country Template:I18n/Republic of Bolivia
used by Bolivia
from 1851
until Present
created by Government of Bolivia
format 15:22
shape rectangular
colours červená, žlutá, zelená

flag has 3 horizontal stripes

other characteristics A horizontal tricolor of red, yellow and green.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Ireland.svg
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.