Dominik Pecka
| ThDr. h. c. Dominik Pecka | |
|---|---|
 Profesor P. Dominik Pecka na maturitním tablu gymnázia Husovice v roce 1952. Šlo o poslední rok, kdy byla jeho fotografie ještě umístěna na maturitním table – třída si to odhlasovala. | |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 4. srpna 1895 |
| Místo narození | Čejkovice  Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 1. května 1981 (ve věku 85 let) |
| Místo úmrtí | Moravec  Československo |
| Povolání | spisovatel, katolický kněz, filozof, kněz, teolog, učitel, publicista, redaktor, překladatel a středoškolský učitel |
| Řády a ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 2. třídy in memoriam (1996) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dominik Pecka (4. srpna 1895, Čejkovice[1] – 1. května 1981, Moravec) byl český římskokatolický kněz (vysvěcený v Brně roku 1918), od roku 1926 gymnaziální profesor, autor řady studií z oblasti sociologie, antropologie a teologie. Byl také činný v oblasti krásné literatury a působil jako redaktor časopisů Úsvit a Jitro. Byl perzekvován komunistickým režimem (vězněn v letech 1954–1955 a 1959–1960).
Život
Studoval nejprve na gymnáziu v Kyjově (v letech 1906–1907), poté v kněžském semináři v Brně (1907–1912). Maturoval v roce 1914 na gymnáziu na Starém Brně. Po maturitě pokračoval ve studiu v kněžském semináři v Brně. Kněžské svěcení přijal 5. července 1918. Po svěcení působil v letech 1918 až 1926 postupně jako kaplan v Tuřanech, Loděnicích a Zábrdovicích.
Na doporučení představených se rozhodl pro pedagogickou službu. V roce 1926 získal po složení předepsaných zkoušek profesorskou způsobilost pro gymnázia. Vyučoval náboženství, filosofii, němčinu a francouzštinu. Jeho působištěm bylo v letech 1926 až 1941 české gymnázium v Jihlavě. Po jeho zrušení učil na gymnáziu v Brně – Králově Poli (1941–1946) a v Brně-Husovicích (1946–1953). V letech 1949–1950 působil také jako docent sociologie na Teologickém ústavu v Brně.
V květnu 1954 byl zatčen a odsouzen na dva a půl roku odnětí svobody. Po propuštění na amnestii v květnu 1955 se vrátil do Brna, kde pak působil jako zpovědník Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka. V roce 1958 byl však znovu zatčen a pro „maření dozoru nad církvemi“ odsouzen na čtrnáct měsíců vězení. Po propuštění v únoru 1960 odešel do brněnského kapucínského kláštera.
V roce 1969 byl částečně rehabilitován; téhož roku mu Cyrilometodějská teologická fakulta udělila čestný doktorát. Poslední rok života prožil v kněžském domově v Moravci.
Dílo
- Oheň na zemi, 1931
- Skryté paprsky, 1932
- Listy otce synovi, 1932
- Listy matky dceři, 1932
- Tajemství života. Aforismy, 1932, 4. vyd. 1948
- Svatí a lidé, 1933
- Smysl života, 1936
- Tvář člověka, 1939
- Cesta k pravdě. Základní otázky náboženské, 1940, 3. vyd. 1969
- Ze zápisníku starého profesora, 1940
- Umění stárnouti za školou, 1943
- Assunta, 1944
- Umění žíti. Katolická mravouka, 1947
- Škola a život, 1947
- Moderní člověk a křesťanství, 1948
- Člověk a dějiny, 1969
- Člověk a technika, 1969
- Úvod do filosofie, 1969
- Člověk. Filosofická antropologie I–III, Řím 1970–71
- Z deníku marnosti, 1993
- Starý profesor se hlásí o slovo, 1995
- Starý profesor vzpomíná, 1996
- Moudrost pana profesora Dominika Pecky, Cesta, 2018
Odkazy
Reference
Literatura
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 116.
- HUSÁK, Petr. Osobnost Dominika Pecky. Vývoj pojetí kněžství v prostředí českého katolicismu ve 20. století. Brno: CDK, 2012. ISBN 978-80-7325-276-2.
- OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 835–837.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 528.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 535.
Externí odkazy
Osoba Dominik Pecka ve Wikicitátech
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominik Pecka na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dominik Pecka
- Peckova biografie ve Slovníku českých filosofů na webu brněnské univerzity
- Dominik Pecka ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Dominik Pecka na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 6. 6. 2020 na Wayback Machine.
- iEncyklopedie: Dominik Pecka
- Fotografie Archivováno 11. 4. 2011 na Wayback Machine. na stránkách nakladatelství Atlantis.
- Dominik Pecka v Encyklopedii dějin města Brna
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy – Česká republika (od roku 1994).
Autor:
Photo was taken in the 1950's by a private person that cannot be traced any more. Very probably he/she has died already.
Original photo is in private archive of Květoslav Šipr who gave his explicit consent for the photo to be publicly released., Licence: CC BY-SA 4.0Profesor P. Dominik Pecka na maturitním tablu gymnázia Husovice v roce 1952. Šlo o poslední rok, kdy byla jeho fotografie ještě umístěna na maturitním table - třída si to odhlasovala.