Dominik Tatarka

Dominik Tatarka
(c) Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Narození	14. března 1913 Plevník-Drienové Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. května 1989 (ve věku 76 let) Bratislava Československo Československo
Povolání	spisovatel a publicista
Alma mater	Univerzita Karlova
Ocenění	Cena Jaroslava Seiferta (1986) Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třída, in memoriam (1991)
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Dominik Tatarka (14. března 1913 Plevník-Drienové, Uhersko – 10. května 1989 Bratislava) byl slovenský spisovatel a publicista.

Gymnázium začal studovat v Nitře, ale odmaturoval roku 1934 v Trenčíně. Poté studoval na UK v Praze (1934–1938) a na Sorbonně v Paříži (1938 – 4 měsíce ).

Od 1939 do 1944 vyučoval na střední škole v Žilině a v Martině. Aktivně se zúčastnil Slovenského národního povstání. Po skončení války pracoval jako úředník a redaktor v různých denících, v letech 1949–1951 byl tajemníkem a ústředním tajemníkem Svazu československých spisovatelů, v letech 1951–1952 byl redaktorem deníku Pravda. V roce 1969 vrátil legitimaci KSČ, protože nebránila suverenitu Československa, poté byl vyloučen ze všech organizací a od roku 1970 pracoval v manuálních profesích a stal se zakázaným autorem. Od tohoto vystoupení byl pod stálým dozorem StB. Od roku 1971 byl v invalidním důchodu. Roku 1977 jako první Slovák podepsal Chartu 77 (celkově Chartu 77 podepsalo 7 Slováků). Láska mezi D. Tatarkou a disidentkou Evou Štolbovou je popsána v její knize Lamento.^[1][2]

Roku 1986 mu Nadace Charty 77 ve Stockholmu udělila Cenu Jaroslava Seiferta.

V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy (in memoriam).^[3]

Při příležitosti 100. výročí jeho narození v r. 2013 vydala Slovenská pošta poštovní známku s portrétem Dominika Tatarky od akademického malíře Dušana Grečnera.^[4]

• V úzkosti hľadania, (1942, česky r. 1965). Tatarka od počátku po celou svou tvorbu vnášel do svých knih vlastní život. Vracel se ustavičně k několika základním okamžikům svého života a ty transponoval jako základní lidské situace. Je to sbírka novel, které čerpají z autorových životních prožitků z doby na přelomu 30. a 40. let. Základním motivem je zde motiv lidského neporozumění. Jsou to vlastně variace na téma lidské osamělosti, odcizení, nemožnosti komunikace a navázání trvalých mezilidských vztahů.
• Panna zázračnica, (1944, česky r. 1968). Zachytil splývání skutečností s fantazií – atmosféru nástupu avantgardních směrů v Bratislavě. Je to příběh skupiny mladých bohémů, kteří v průběhu války neustále hledají své vyjádření v umění i v životě a jejich inspirací, láskou a přítelkyní je krásná dívka Anabella. Z této „panny zázračnice“ si každý udělal svým způsobem svůj osobní idol i zdůvodnění své tvůrčí posedlosti.
• Farská republika, (1948, česky r. 1949). Základem románu byly jeho zážitky z Žiliny, kde za 2. světové války učil na gymnáziu. Byl obklopen tragickými osudy Židů, kteří byli později deportování. Většina z nich tušila, jaký osud je čeká a snažila se mu uniknout získáním amerického pasu od slovenských navrátilců. Farskou republikou označil období klerofašistického Slovenského štátu.
• Ľudia a skutky, (1950)
• Prvý a druhý úder, (1950)
• Radostník, (1954)
• Družné letá, (1955)
• Človek na cestách, (1957)
• Rozhovory bez konca, (1959)
• Prútené kreslá, (1962)
• Démon súhlasu, (1963), časopisecky již r. 1956. Tatarka zobrazil s groteskním zveličením tragický osud umělce, který se za výhody upíše ke spolupráci s totalitním režimem. V této próze podal nejkritičtější analýzu stalinizmu v té době, pronikavou kritiku vládnoucího monopolu jedné strany a praktik komunistické diktatury. Otevřeně vyřkl pravdu o sovětizaci slovenské společnosti po r. 1948.
• Proti démonom, (1968)
• Písačky, (1979), Kolín nad Rýnem
• Sám proti noci, (1984), Řím
• Listy do večnosti, (1986), Toronto
• Navrávačky, (1988), Kolín nad Rýnem
• V ne čase, (1997)
• Písačky pre milovanú Lutéciu, (1999), Praha

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominik Tatarka na Wikimedia Commons
• Osoba Dominik Tatarka ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dominik Tatarka