Páni z Donína

Páni (pukrabata) z Donína
(Burggrafen von Dohna)
Rodový erb pánů z Donína
ZeměČeské královstvíČeské království České království
TitulyHrabata a purkrabata
ZakladateléJindřich z Rotova
Rok založení13. století
Větve roduSaská, česká, slezsko-lužická, pruská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Páni, či purkrabí z Donína, či jen Donínové (německy Grafen und Burggrafen von Dohna) jsou stará německá panská rodina, jež odvozovala svůj franský původ a službu na dvoře císaře Karla Velikého, odkud odešla do Saska. Měla čtyři rodové větvě: saskou, českou, slezskou a pruskou. Saská větev zdomácněla na českém území a dostala název podle hradu Donín (Dohna) ve stejnojmenném městě, kde funkci purkrabího v letech 11521180 vykonával zakladatel rodu Jindřich z Rotova. Dosud žijí příslušníci větve pruské.[1]

Historie

Jindřich z Rotova se stal prvním purkrabím v letech 11521180, hodnost purkrabího se poté dědičně přenášela z jednoho člena na druhého, a proto rodina začala užívat tohoto nezvyklého přídomku. Hrad začal střídat majitele (čeští panovníci s německými císaři). Po ztrátě hradu následkem Donínské pře roku 1402 přesídlili do Čech. Drželi zde Okoř, Lochovice, Bílý Újezdec (dnešní osada obce Ledce), Tuchoraz, Dražice, Benátky nad Jizerou, kde Bedřich z Donína (14681574) dal postavit na místě zříceniny gotického hradu renesanční zámek. V Čechách vlastnil rod z Donína na začátku 17. století zámek Lemberk, který ovšem po bitvě na Bílé hoře opustil.[2] Rod se rozdělil do dvou větví, které však obě v první polovině 17. století vymírají. Vladislav a Ota se účastnili stavovského povstání a po porážce museli emigrovat do zahraničí, kde oba bez potomků zemřeli. Slezská větev také vymřela, zůstávají pouze příslušníci původní pruské linie.

Purkrabí z Donína na Grabštejně

Méně známá je slezsko-lužická větev rodu, kterou založil Jindřich III. z Donína. Jindřich III. strávil 40 let svého aktivního života na cestách mezi dvory svých lenních pánů: českého krále Václava I. a později Přemysla Otakara II., míšeňského markraběte Jindřicha Jasného a míšeňského biskupa, mezi něž lenní práva nad Donínem střídavě přecházela. Napětí a neshody mezi Jindřichem Jasným a Jindřichem z Donína vyústily až do popravy Jindřichova syna Oty a odchodu rodiny do Čech, do Žitavska. Zde vybudovali hrad Grabštejn (Grafenstein) a stáli u založení kláštera Marienthal.

Představitelé v českých zemích

Hrad Dohna (Donín) po přestavbě z 19. století
Erb pánů z Donína podle Siebmachera

Erb

Ve znaku mají dva skřížené jelení parohy v modrém poli, v klenotu korunovaný helm, z něhož vyrůstá korunovaná panna štítonoška se dvěma jeleními parohy v rukou.

Příbuzenstvo

Pokrevně se spojili s Šternberky, Vartemberky, Valdštejny, Trčky, Kolovraty či pány ze Stráže.

Odkazy

Reference

  1. a b MAŠEK, I, 2008, s. 190
  2. MYSLIVEČEK, Milan. Velký erbovník svazek 1. Plzeň: Nakladatelství Fraus, 2005. 391 s. ISBN 80-7238-520-8. Heslo z Donína, s. 173. 

Literatura

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Donína, s. 44. 
  • MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách,m na Moravě a Ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. 1. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3. Kapitola z Donína, s. 190. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Dohna Burg (01) 2006-10-19.jpg
Autor: Norbert Kaiser, Licence: CC BY-SA 3.0
Dohna: Blick auf die Burg
Dohna-Wappen.jpg
Wappen der Familie Dohna
  • Bearbeitung: HvRandow
Dohna-Scheibler317ps.jpg

Scheibler'sches Wappenbuch , älterer Teil

Meißner

Dohna