Gaetano Donizetti

Gaetano Donizetti
Gaetano Donizetti
Základní informace
Rodné jméno	Domenico Gaetano Maria Donizetti
Narození	29. listopadu 1797 Bergamo, Itálie
Úmrtí	8. dubna 1848 (ve věku 50 let) Bergamo, Itálie
Příčina úmrtí	meningitida
Místo pohřbení	Grave of Gaetano Donizetti
Žánry	opera, mše a kantáta
Povolání	hudební skladatel
Významná díla	Nápoj lásky Lucie z Lammermooru Don Pasquale Dcera pluku Marie Stuartovna
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie Řád zlaté ostruhy
Příbuzní	Giuseppe Donizetti (sourozenec)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Domenico Gaetano Maria Donizetti (29. listopadu 1797, Bergamo, Itálie – 8. dubna 1848, Bergamo) byl italský operní skladatel. Jeho nejslavnější díla jsou opery Nápoj lásky (1832) a Lucie z Lammermooru (1835). Operní scény celého světa uvádějí velmi často jeho další díla, např. Anna Bolena (1830), Roberto Devereux (1837) nebo Don Pasquale (1843). Donizetti byl spolu s Vincenzem Bellinim a Gioacchinem Rossinim vůdčí osobností operního skladatelského stylu belcanto, pěstovaného především v Itálii.

Narodil se v Bergamu v roce 1797 ve velmi chudé rodině s pěti dětmi jako nejmladší z těch, které přežily útlé dětství. V rodině nebyla žádná hudební tradice. Zpočátku bydlela celá rodina ve čtvrti Borgo Canale ve dvou tmavých sklepních místnostech. Když otec Andrea Donizetti dostal místo hlídače městské zastavárny, mohla se rodina v roce 1808 přestěhovat do domu, kde otec pracoval. Gaetanova matka Domenica a sestry Maria Roselinda (* 1790) a Maria Antonia (* 1795) vydělávaly skromné peníze jako švadleny. Gaetano měl dva starší bratry, Giuseppe se narodil v roce 1788 a Francesco v roce 1792.

Gaetanův hudební talent se záhy projevil. Jeho prvním učitelem hudby byl Johann Simon Mayr, maestro di capella bergamské baziliky a úspěšný operní skladatel. Donizetti byl zpěvákem v chlapeckém sboru a v roce 1806 byl jedním z prvních žáků, kteří se zapsali do školy Lezioni Caritatevoli (založené v Bergamu právě Simonem Mayrem), kde obdržel stipendium. Tato škola byla založena z charitativních důvodů, aby pomohla mladým talentovaným žákům, kteří byli bez finančních prostředků. Donizetti zde získal důkladné znalosti kompozičních prvků fugy a kontrapunktu.

Pozoruhodné je, že jeho starší bratr Giuseppe Donizetti se v roce 1828 stal generálním instruktorem hudby u dvora osmanského sultána Mahmuta II. (1808-1839).

Ještě během Donizettiho mládí v Bergamu začala jeho kariéra operního skladatele. Nejprve napsal několik menších skladeb pod dohledem Paola Zancy a vzápětí napsal svou čtvrtou operu Zoraida di Granata. Tato práce přímo ohromila Domenica Barbaiu, prominentního divadelního impresária. Donizetti obdržel smlouvu pro slavný operní dům v Neapoli. Psal a skládal také pro operní divadla v Římě a Miláně (Teatro alla Scala) a dosáhl značného úspěchu na všech těchto operních scénách. Téměř každá z jeho oper měla úspěch u publika, ale pro hudební kritiky byla některá díla nepříliš zajímavá. Donizetti však dosud nebyl dobře znám v zahraničí, ale to jen do roku 1830, kdy měla jeho první tzv. tudorovská opera Anna Bolena premiéru v Miláně. Touto operou se téměř okamžitě stal slavným po celé Evropě. Další opera Nápoj lásky (L'elisir d'amore), komedie vytvořená v roce 1832, následovala záhy. Je to jedno z mistrovských děl komické opery, podobně jako jedna z jeho posledních oper Don Pasquale, napsaná v roce 1843.

Po úspěchu opery Lucrezia Borgia (1833) se Donizettiho reputace upevnila. Poté Donizetti následoval příkladů Rossiniho a Belliniho a usadil se načas v Paříži. Zde však jeho další dílo Marino Falerio v porovnání s Belliniho slavnou operou Puritáni víceméně propadla a Donizetti se vrátil do Neapole. Tři roky po Nápoji lásky, tedy v roce 1835, zde vytvořil operu Lucia di Lammermoor, své nejslavnější dílo z oboru tragické opery a jedno z nejskvělejších děl ve stylu belcanta vůbec. Svými kvalitami dosahuje úrovně slavné opery Vincenza Belliniho Norma. Jak Donizettiho sláva rostla, rostly i jeho závazky, neboť měl smlouvy jak v Itálii, tak i ve Francii. V roce 1838 se znovu přesunul do Paříže, a to po zásahu italské cenzury proti uvedení další jeho opery Poliuto. Tato opera byla jednoduše zakázána s odůvodněním, že prý dílo s tak vážným náboženským obsahem nelze uvádět v divadle. V Paříži pak napsal operu Dcera pluku (La fille du régiment) na francouzské libreto, která se stala dalším velkým úspěchem.

Donizetti je nejznámější svými operními díly, ale věnoval se i dalším hudebním formám, ve kterých vytvořil řadu pozoruhodných děl. Byla to hudba církevní, poměrně hodně smyčcových kvartet a několik děl orchestrálních.

Donizettiho styl obohatil tradici belcanta, kterou začali a zpopularizovali Gioacchino Rossini a Vincenzo Bellini. Tito tři skladatelé jsou obecně uznáváni jako zakladatelé tohoto stylu, jehož vrchol byl na počátku 19. století. Během jeho života a ještě dosti dlouho po smrti se Donizettiho práce těšily značné popularitě, ale začátkem 20. století byly téměř úplně zastíněny vážnými mistrovskými díly Richarda Wagnera, Giuseppe Verdiho a Giacoma Pucciniho. Dost k tomu přispělo i to, že díla z období belcanta jsou technicky velmi náročná na pěveckou techniku. Zpěváků, kteří belcanto perfektně ovládali, bylo tehdy poskrovnu, a tak díla všech tří skladatelů (Rossiniho, Donizettiho a Belliniho) téměř zapadla na dobu skoro 60 let. Nicméně zhruba od roku 1950 zájem o belcanto opět vrostl a Donizettiho opery Lucie z Lammermooru, Dcera pluku, Don Pasquale a Nápoj lásky byly převzaty mnoha operními scénami do standardního repertoáru.

Celkově vytvořil Donizetti 71 oper.^[1] Z tohoto počtu partitur je několik ztracených, mj. dvě rané opery z roku 1837. Donizetti složil mnoho oper na historická témata. S oblibou se věnoval osudům nešťastných žen. Nejméně sedm z jeho děl se odehrává ve středověké nebo renesanční Anglii či Skotsku. Jsou to Emilia di Liverpool (1824), Il castello di Kenilworth (1829), Anna Bolena (1830), Rosmonda d´Inghilterra (1834), Maria Stuarda (1835), Lucia di Lammermoor (1835) a Roberto Devereux (1837). Poslední z těchto oper pojednává o osudu Roberta Devereux, 2. hraběte z Essexu, popraveného po nezdařeném povstání v roce 1601. Podle libreta byl posledním milencem anglické královny Alžběty I., která prožívá velkou duševní krizi poté, co podepsala jeho rozsudek smrti.

Donizettiho postihly kruté osudové rány. Jeho manželka Virginia Vasselli mu porodila tři syny, ale žádný z nich nepřežil. Během jediného roku zemřeli jak jeho rodiče (1836), tak i jeho manželka při epidemii cholery (1837). V roce 1843 se u Donizettiho objevily příznaky pokročilé syfilidy, které se dále prohlubovaly natolik, že musel být uzavřen do ústavu pro duševně choré. V roce 1845 byl přáteli převezen do Ivry-sur-Seine u Paříže, kde byla mnohem lepší ústavní péče. Po návštěvách přátel, zvláště Giuseppe Verdiho, byl převezen zpět do rodného Bergama, kde po dvou letech totálního duševního rozkladu a utrpení v dubnu roku 1848 zemřel.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gaetano Donizetti na Wikimedia Commons
• Osoba Gaetano Donizetti ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gaetano Donizetti
• Gaetano Donizetti v databázi Archivu Národního divadla
• Gaetano Donizetti na projektu Musopen

• Heslo „Gaetano Donizetti“. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1893. ISBN 80-7185-057-8. Svazek VII. S. 836.
• HOSTOMSKÁ, Anna. Opera : průvodce operní tvorbou. 10.., doplněné vyd. Praha: NS Svoboda, 1999. ISBN 80-205-0578-4. S. 85–91. 
• STEINER-ISENMANN, Robert. Gaetano Donizetti. Sein Leben und seine Opern. Bern: Hallwag, 1982. ISBN 3-444-10272-0. (německy) 
• WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 128–129.