Donna Vekićová

Donna Vekićová
Donna Vekićová na French Open 2022
Donna Vekićová na French Open 2022
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Datum narození28. června 1996 (27 let)
Místo narozeníOsijek, Chorvatsko
BydlištěLondýn, Spojené království[1]
Výška179 cm
Profesionál odzáří 2012
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek6 775 891 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů337–248
Tituly4 WTA, 5 ITF
Nejvyšší umístění19. místo (4. listopadu 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2023)
French Open4. kolo (2019)
Wimbledon4. kolo (2018)
US Openčtvrtfinále (2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry3. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů15–34
Tituly0 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění171. místo (20. srpna 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2015, 2018)
French Open2. kolo (2018)
Wimbledon1. kolo (2014, 2016, 2017, 2018, 2023)
US Open3. kolo (2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2014)
Wimbledon2. kolo (2013)
Týmové soutěže
Hopman Cupvítězka (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230925a25. září 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Donna Vekićová (nepřechýleně Vekić, * 28. června 1996 Osijek) je chorvatská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour čtyři turnaje ve dvouhře. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2019 na 19. místě a ve čtyřhře v srpnu 2018 na 171. místě. Trénuje ji Nick Horvat. Dříve tuto roli plnili Němec Torben Beltz a Sam Sumyk.

V chorvatském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2012 utkáním základního bloku 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Polsku, v němž prohrála dvouhru s Urszulou Radwańskou a po boku Mijaćikové také čtyřhru.[2] Do listopadu 2023 v soutěži nastoupila k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 13–7 ve dvouhře a 3–1 ve čtyřhře.

Chorvatsko reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. V ženské dvouhře zdolala Caroline Garciaovovou a třetí nasazenou Arynu Sabalenkovou, než ji vyřadila turnajová patnáctka Jelena Rybakinová.

Do antukového French Open 2019 byl jejím partnerem švýcarský tenista Stan Wawrinka.[3]

Tenisová kariéra

V roce 2011 se stala juniorskou mistryní Chorvatska.[4][5]

Při premiéře v hlavní soutěži turnaje WTA Tour se na uzbeckém Tashkent Open 2012 probojovala do finále dvouhry. Stala se tak nejmladší účastnicí boje o titul na tomto ženském okruhu za předešlých šest let. V posledním zápase turnaje však podlehla Rumunce Irině-Camelii Beguové po dvousetovém průběhu.[6]

Jako poražená finalistka Citi Open 2018

Na premiérovém grandslamu v hlavní soutěži – Australian Open 2013, zaznamenala debutovou výhru, když v prvním kole porazila Andreu Hlaváčkovou, aby následně byla nad její síly turnajová desítka a bývalá světová jednička Caroline Wozniacká z Dánska. Na antukovém French Open nestačila v první fázi na Američanku Mallory Burdetteovou. Na navazující travnaté události AEGON Classic prošla do druhého finále v kariéře. Ve druhém kole vyřadila osmou nasazenou Urszulu Radwańskou, poté rumunskou turnajovou trojku Soranu Cîrsteaovou a v semifinále vítězku turnaje z roku 2009 Magdalénu Rybárikovou. Z finále odešla poražena od Slovenky Daniely Hantuchové ve dvou setech.[7] Ve Wimbledonu nenašla v otevíracím duelu recept na Češku Petru Cetkovskou. Na posledním majoru roku US Open si poradila s kolumbijskou hráčkou Marianou Duqueovou Mariñovou. Ve druhé fázi ji vyřadila favorizovaná Rumunka Simona Halepová.

Na úvod sezóny se pokles formy projevil prohrami v prvních kolech druhého ročníku Shenzhen Open, grandslamu Australian Open, a to v ženské dvouhře, čtyřhře i smíšené soutěži, a následné události Pattaya Open. Po obdržení divoké karty na kalifornském Indian Wells Masters vyřadila polskou kvalifikantku Olivii Rogowskou, aby poté skončila na raketě světové dvanáctky Dominiky Cibulkové. Na floridském Miami Masters zvládla kvalifikační klání proti Alle Kudrjavcevové a Johanně Larssonové. V prvním kole hlavní soutěž zdolala další kvalifikantku a japonskou veteránku Kimiko Dateovou Krummovou. Ve druhém zápasu přešla přes 28. nasazenou Rusku Světlanu Kuzněcovovou. Ve třetím kole ji však stopku vystavila hráčka elitní desítky Petra Kvitová.

Forhend na Birmingham Classic 2022

Na mexickém Monterrey Open postoupila přes Španělku Garbiñe Muguruzaovou díky dvěma zvládnutým tiebreakům.[8] Ve druhém kole ji zastavila další zástupkyně českého tenisu Karolína Plíšková. Na dubnovém Malaysian Open v Kuala Lumpur se dočkala prvního titulu na okruhu WTA Tour, když ve finále přehrála světovou desítku Dominiku Cibulkovou. O vítězce rozhodla až zkrácená hra třetího dějství. Zároveň poprvé porazila hráčku figurující v době utkání mezi desítkou nejlepších hráček.[9] Na cestě do finále zůstaly na její raketě Čan Jung-žan, Kristýna Plíšková a Čang Šuaj.

Druhý kariérní titul získala na travnatém Nottingham Open 2017. Ve finále zdolala britskou světovou osmičku Johannu Kontaovou, když dohnala ztrátu ztraceného servisu v rozhodující sadě ze stavu 1–3.[10] V úvodním kole Wimbledonu 2018 vyřadila americkou světovou čtyřku Sloane Stephensovou, jíž povolila uhrát pouze čtyři hry. Následně postoupila premiérově do druhého týdne, než jí v osmifinále zastavila Němka Julia Görgesová.

První finále mimo nejnižší kategorii turnajů International zaznamenala na St. Petersburg Ladies Trophy 2019. Ve čtvrtfinále porazila světovou dvojku a čerstvou finalistku Australian Open Petru Kvitovou. Ve finále byla nad její síly Nizozemka Kiki Bertensová.[11]Na první grandslamové čtvrtfinále dosáhla na US Open 2019, do nějž postoupila po výhrách nad Richèl Hogenkampovou, Kaiou Kanepiovou, Julií Putincevovou a Julií Görgesovou, proti níž se zvládla vypořádat s rekordními 21 esy Němky a odvrátit mečbol.[12]. Mezi poslední osmičkou nestačila na Belindu Bencicovou.

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0–3 D)
International / WTA 250 (4–5 D)

Dvouhra: 12 (4–8)

StavČ.DatumTurnajPovrchSoupeřka ve fináleVýsledek
Finalistka1.15. září 2012Taškent, UzbekistántvrdýRumunsko Irina-Camelia Beguová4–6, 4–6
Finalistka2.16. června 2013Birmingham, Spojené královstvítrávaSlovensko Daniela Hantuchová6–7(5–7), 4–6
Vítězka1.20. dubna 2014Kuala Lumpur, MalajsietvrdýSlovensko Dominika Cibulková5–7, 7–5, 7–6(7–4)
Finalistka3.3. října 2015Taškent, UzbekistántvrdýJaponsko Nao Hibinová2–6, 2–6
Vítězka2.18. června 2017Nottingham, Spojené královstvítrávaSpojené království Johanna Kontaová2–6, 7–6(7–3), 7–5
Finalistka4.5. srpna 2018Washington, D.C., Spojené státytvrdýRusko Světlana Kuzněcovová6–4, 6–7(7–9), 2–6
Finalistka5.3. února 2019Petrohrad, Ruskotvrdý (h)Nizozemsko Kiki Bertensová6–7(2–7), 4–6
Finalistka6.16. června 2019Nottingham, Spojené královstvítrávaFrancie Caroline Garciaová6–2, 6–7(4–7), 6–7(4–7)
Vítězka3.31. října 2021Courmayeur, Itálietvrdý (h)Dánsko Clara Tausonová7–6(7–3), 6–2
Finalistka7.16. října 2022San Diego, Spojené státytvrdýPolsko Iga Świąteková3–6, 6–3, 0–6
Vítězka4.5. března 2023Monterrey, MexikotvrdýFrancie Caroline Garciaová6–4, 3–6, 7–5
Finalistka8.25. června 2023Berlín, NěmeckotrávaČesko Petra Kvitová2–6, 6–7(6–8)

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 13 (5–8)

StavČ.DatumTurnajPovrchSoupeřka ve fináleVýsledek
Finalistka1.18. dubna 2011Hvar, ChorvatskoantukaBosna a Hercegovina Ema Burgićová5–7, 6–7(2–7)
Vítězka1.25. července 2011Chiswick, Spojené královstvítvrdýAustrálie Bojana Bobusicová3–6, 6–3, 6–3
Finalistka2.15. srpna 2011Westende, BelgietvrdýČína Lu Ťia-ťing4–6, 6–7(4–7)
Finalistka3.17. října 2011Lagos, NigérietvrdýUkrajina Elina Svitolinová4–6, 3–6
Finalistka4.24. října 2011Lagos, NigérietvrdýBelgie Tamaryn Hendlerová4–6, 5–7
Vítězka2.19. března 2012Bengalúr, IndietvrdýChile Andrea Kochová Benvenutová6–2, 6–4
Finalistka5.16. dubna 2012Namangan, UzbekistántvrdýRusko Olga Pučkovová6–3, 3–6, 2–6
Vítězka3.14. května 2012Fergana, UzbekistántvrdýUkrajina Nadija Kičenoková6–2, 6–2
Finalistka6.16. července 2012Campos do Jordão, BrazílietvrdýArgentina María Irigoyenová5–7, 0–6
Finalistka7.23. července 2012Wrexham, Spojené královstvítvrdýNěmecko Carina Witthöftová2–6, 7–6(7–4), 2–6
Vítězka4.22. dubna 2013Istanbul, TureckotvrdýRusko Jelizaveta Kuličkovová6–4, 7–6(7–4)
Finalistka8.24. září 2016Petrohrad, Ruskotvrdý (h)Rusko Natalja Vichljancevová1–6, 2–6
Vítězka5.23. října 2016Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýŠpanělsko Sara Sorribesová Tormová6–2, 6–7(7–9), 6–3.

Čtyřhra: 1 (1–0)

StavČ.DatumTurnajPovrchSpoluhráčkaSoupeřky ve fináleVýsledek
Vítězka1.15. srpna 2011Westende, BelgietvrdýSpojené království Alexandra WalkerováBelgie Anouk Delefortrieová
Belgie Deborah Kerfsová
6–4, 6–3

Finále soutěží družstev: 1 (1–0)

Stavč.datumsoutěžpovrchspoluhráčisoupeři ve finálevýsledek
Vítězka1.23. července 2023Hopman Cup 2023
Nice, Francie
antukaChorvatsko Borna ĆorićŠvýcarsko Céline Naefová
Švýcarsko Leandro Riedi
2–0

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Donna Vekić na anglické Wikipedii.

  1. Vekić's breakthrough week in Tashkent. WTA. 14-09-2012. Dostupné online [cit. 14-09-2012]. (anglicky) 
  2. Za kraj još jedna pobjeda [online]. [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-04-2012. (Croatian) 
  3. GATTO, LUIGI. Donna Vekic speaks out on relationships after splitting with Stan Wawrinka [online]. Tennis World USA, 2019-08-22 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Donna Vekić i Mate Delić najbolji [online]. [cit. 2011-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-25. (chorvatsky) 
  5. Delić i Vekić prvaci Hrvatske. Slobodna Dalmacija. 6 May 2011. Dostupné online [cit. 7 November 2011]. (chorvatsky) 
  6. Vekić's breakthrough week in Tashkent [online]. 14-09-2012 [cit. 2012-09-14]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  7. Hantuchová conquers Birmingham [online]. 16 June 2013 [cit. 2013-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Muguruza se despide de Monterrey [online]. 1-4-2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné online. (Spanish) 
  9. Donna Vekic earns first WTA title [online]. 20-04-2014 [cit. 2014-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ZABLOUDIL, Luboš. Vekičová v Nottinghamu udolala i Kontaovou a slaví druhý triumf [online]. Tenisportal.cz, 2017-06-18 [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  11. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bertensová vyhrála turnaj v Petrohradu a získala 8. titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-02-03 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  12. ODDO, Chris. Breaking down the 2019 US Open quarterfinals, by the numbers [online]. USTA, 2019-09-02 [cit. 2019-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Donna Vekic (43876453581).jpg
Autor: Keith Allison from Hanover, MD, USA, Licence: CC BY-SA 2.0
2018 Citi Open Tennis Finals