Dopis Güjük chána papeži Inocenci IV.

Dopis Güjük chána papeži Inocenci IV. je dopis, kterým mongolský chán Güjük odpověděl papeži Inocenci IV. na nabídku navázání mírových vztahů. Dopis adresoval chán v roce 1246 jako odpověď na papežův dopis (Cum non solum), který mu přineslo diplomatické poselstvo vedené Giovanni Carpini.

Podle pojímání diplomacie na mongolském dvoře pochopila Güjükova strana vyslání poselstva kapitulaci a v odpovědi formuloval velmi kategorický požadavek na mír (který byl u Mongolů synonymem podrobení): „Musíš říci s upřímným srdcem: «Budeme vašimi poddanými; my ti dáme svou sílu.» Musíte osobně přijít se svými králi, všichni společně bez výjimky, abyste nám prokázali službu a složili nám člověčenství. Teprve pak uznáme Vaši podřízenost. A pokud nebudete následovat Boží příkaz a půjdete proti našim rozkazům, budeme vás pokládat za našeho nepřítele.“

Historický kontext

Diplomaticky aktivní papež Inocenc IV. se po zprávě jistého Rusa o Mongolech pokusil navázat spojenectví. Mongolové jednak představovali vzdálené nebezpečí na východě, takže by se spojenectvím vyřešil problém do budoucna. Zároveň součástí zprostředkovaných zpráv byly i informace, že mezi Mongoly jsou i křesťané (nestoriáni), takže snad nemuselo být vyloučené přesvědčení na svoji víru. Kvůli tomu byla zorganizována náročná diplomatická mise františkána Giovanni Carpiniho, který z Lyonu vyrazil v roce 1245 a na dvoře velkého chána byl přijat v roce 1246, s odpovědí se vrátil následujícího roku. Tyto snahy nakonec vyšly na prázdno, nicméně diplomatické snahy přinesly první přímé doklady o Mongolech do křesťanského světa. Jednak Carpini sepsal podrobnou zprávu o cestě Ystoria Mongalorum a vlastní Güjükův dopis byla první písemně doložitelná zpráva od chánů evropskému světu.^[1]

Dochování a edice

Dopis se dochoval ve Vatikánském apoštolském archivu, tento originál je psán persky a středoturkisky, arabským písmem a otisky velké chánské pečeti. Ve Vatikánu po delší době, kdy nebyl jeho osud znám, ho nalezl v roce 1920 Cyril Korolevskij (Jean Charon), následně tento dopis vydal v překladu francouzský orientalista Henri Massé a Paul Pelliot včetně přepisu originálu.^[2]

Reference

Literatura

• Dawson, Christopher (ed). The Mongol mission : narratives and letters of the Franciscan missionaries in Mongolia and China in the thirteenth and fourteenth centuries. 1955, s. 85–86 (překlad dopisu do angličtiny). On-line: https://open.bu.edu/handle/2144/585 .