Doris Grozdanovičová

Doris Grozdanovičová
Rodné jménoSchimmerling
Narození7. dubna 1926
Jihlava,[1] Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. srpna 2019 (ve věku 93 let)
TerezínPraha,[2] ČeskoČesko Česko
BydlištěJihlava, Brno, Terezín, Kostelec nad Orlicí, Brno, Praha – Střešovice
ZeměČeskoslovensko, Česko
Vzdělánímaturita na gymnáziu, Masarykova univerzita v Brně[2]
Alma materMasarykova univerzita v Brně
Povolánínakladatelská redaktorka, překladatelka z němčiny a angličtiny[1]
Zaměstnavateléčeskoslovenské ministerstvo zahraničí, nakladatelství Československý spisovatel[2]
Dětisyn (* 1959)[3]
Příbuzníbratr: Hanuš Schimmerling[2] (* 1921)[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Doris Grozdanovičová (7. dubna 1926, Jihlava21. srpna 2019, TerezínPraha) byla nakladatelská redaktorka a překladatelka z němčiny a angličtiny.[1]

Život

Mládí a studia

Doris Grozdanovičová se narodila v Jihlavě 7. dubna 1926 do asimilované nenáboženské[4] židovské rodiny jako Doris Schimmerlingová. Její otec pracoval jako úředník v bance, později pak v pojišťovně, její matka byla v domácnosti.[4] V šesti letech (začátkem 30. let 20. století)[4] se s rodiči a starším bratrem Hanušem Schimmerlingem (* 1921)[3] přestěhovala do Brna.[2] V Brně navštěvovala obecnou školu,[4] poté byla přijata ke středoškolskému studiu na české klasické gymnázium,[4] ale odtud byla z rasových důvodů (kvůli židovskému původu) v tercii[3] ještě před maturitou vyloučena.[4] Směla ale ještě necelý další rok (1940–1941)[3] studovat na židovském gymnáziu v Brně a to až do jeho zrušení v roce 1941.[2] Původně rodiče plánovali, že ji spolu s jejím bratrem pošlou do Anglie k tetě (ta tam ještě včas emigrovala z Vídně),[3] ale to se nestalo.[2]

V Terezíně (1942–1945)

Dne 28. ledna 1942 byla s rodiči a bratrem deportována (transportem „U“)[3] do terezínského ghetta.[2][4] Tady pracovala v zemědělství, na poli, v zahradě,[3] později pásla husy a nakonec stádo ovcí.[2] V říjnu roku 1944 byl její bratr Hanuš a tatínek deportováni do KT Osvětim.[2] Maminka a babička v Terezíně obě zahynuly.[2] Babička zahynula čtrnáct dní po příjezdu do Terezína a byla pohřbena v hromadném hrobě. V roce 1944 onemocněla i její maminka a zanedlouho zemřela také.[3] Doris Schimmerlingová zůstala v Terezíně sama až do osvobození tábora (květen 1945) na konci druhé světové války.[4]

Po druhé světové válce (1945–1950)

Český četník Josef Urban se Doris Schimmerlingové ujal [p. 1] a ona s ním odjela k jeho rodině do Kostelce nad Orlicí, kde ji v létě roku 1945 vypátral její přeživší bratr Hanuš.[4] Ještě v Kostelci nad Orlicí vstoupila Doris do KSČ.[3] Sourozenci Schimmerlingovi se spolu ještě v září 1945[3] odstěhovali do Brna,[2] kde získali byt po vyhnaných Němcích a také se zde setkali se služebnou, kterou měli před druhou světovou válkou a jenž jim předala i část majetku, který jim za války opatrovala.[3] Zameškané čtyři roky studia na gymnáziu si doplnila jednoročním intenzivním studiem a po složení maturitní zkoušky se přihlásila na Masarykovu univerzitu v Brně (obory filozofie a anglický jazyk).[2] Během svých vysokoškolských studií v letech 1946 až 1950[4] odjela v roce 1947 na tři měsíce trvající stipendijní pobyt do Dánska.[2]

V Praze (po roce 1950)

Profesní život

V roce 1950 dokončila vysokoškolská studia a přestěhovala se do Prahy.[2] Tady pracovala rok v tiskovém oddělení ministerstva zahraničí (překládala německý a anglický tisk).[2] V 50. letech 20. století musela z této pozice odejít, od roku 1951 pracovala dva roky v korektorně tiskárny[3] a pak nastoupila do nakladatelství Československý spisovatel jako redaktorka.[2] [p. 2] V nakladatelství pracovala až do odchodu do penze v roce 1985.[4]

Osobní život

V roce 1959 se Doris Grozdanovičové narodil syn.[3][4] Se svým manželem se rozvedla o tři roky později (1962).[3][4] Syna vychovávala sama, často cestoval za tetou do Anglie a po studiích se rozhodl zůstat v Anglii.[3] [p. 3]

Další aktivity

Byla aktivní členkou Terezínské iniciativy (TI) [p. 4] a výkonnou redaktorkou jejího časopisu.[2] Často jezdila na besedy se studenty do škol v Česku i do zahraničí, pravidelně přednášela také v Terezíně.[4] Zemřela náhle dne 21. srpna 2019 na své cestě z besedy v Terezíně domů do Prahy do Střešovic, kde bydlela.[2][4]

Odkazy

Poznámky

  1. Josef Urban měl dceru, která by byla stejně stará jako Doris, ale zemřela před třemi lety na zápal mozkových blan.[3]
  2. V nakladatelství Československý spisovatel se Doris Gorazdovičová potkala i s tak významnými autory, jako byli František Kožík, Vladimír Neff nebo Eduard Petiška.[3]
  3. Po sametové revoluci v roce 1989 se syn Doris Grozdanovičové vrátil do Československa a od té doby žije střídavě v Anglii a v Praze.[3] V Anglii se oženil, vzal si Indku a má s ní dvě děti.[3]
  4. Terezínskou iniciativu založil její bratr Hanuš Schimmerling

Reference

  1. a b c Grozdanovičová, Doris (1926-2019); (Narozena 7. dubna 1926 v Jihlavě. Nakladatelská redaktorka, překladatelka z angličtiny a němčiny. Zemřela 21. srpna 2019 při cestě z besedy v Terezíně do Prahy) [online]. databáze autorit (Národní knihovna Česká republika) [cit. 2020-02-26]. Autoritní záznam NK ČR; Identifikační číslo: jk01032747. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s BALAJKA, Petr. Zemřela Doris Grozdanovičová (7. 4. 1926 – 21. 8. 2019). Obecní noviny. 9. 2019, roč. 17, čís. 1, s. 19. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t MÜLLEROVÁ, Vendula, Mgr. Doris Grozdanovičová (* 1926 – †︎2019) [online]. Paměť národa; Instituce: Post Bellum, 2014-12-02 [cit. 2020-02-26]. Projekt: Příběhy našich sousedů; natáčeli: Nátálie Kramcha, Kateřina Kohoutková, Kateřina Chmelová, Barbora Bajerová a Klára Škochová; místo: Základní škola Hanspaulka.. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o Doris Grozdanovičová (* 1926 – †︎2019) [online]. Paměť národa, 2014-12-02 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“