Dorsetská kultura

Mapa maximálního rozšíření kultury

Dorsetská kultura je archeologická kultura, která existovala v Arktidě před příchodem Inuitů. Jejími předchůdci byli lidé saqqaqské kultury.

Historie

Příslušníci této skupiny přišli do oblasti Nunavutu okolo roku 500 př. n. l. ze Sibiře. Raná fáze kultury trvala do přelomu letopočtu, střední dorset do 5. století a pak nastalo pozdní období, kdy se kultura rozšířila až do Grónska a na Labrador. Předpokládá se, že celková populace nepřesáhla čtyři tisíce lidí. Skraelingové, které popisují vikingové ve svých ságách o cestě přes Atlantik, mohli patřit právě k tomuto kulturnímu okruhu. Středověké klimatické optimum vedlo k úpadku a do roku 1500 toto etnikum v jeho životním prostoru nahradila pokročilejší kultura Thule.[1] Inuité označovali své předchůdce výrazem Tuniit a popisovali je jako lidi velmi urostlé a silné, avšak bázlivé a nepříliš inteligentní.

Na základě shod v materiální kultuře byla za poslední potomky dorsetské kultury považována izolovaná populace Sadlermiutů, která se na ostrovech v Hudsonově zálivu udržela až do počátku dvacátého století, kdy vymřela na nemoci zavlečené Evropany. Testy mitochondriální DNA však tento předpoklad nepotvrdily.[2]

Způsob života

Na rozdíl od Inuitů nelovili příslušníci dorsetské kultury kytovce ani lední medvědy, živili se převážně mroži a tuleni.[3] Byli kočovnými lovci a sběrači, neznali luk a šípy, používali převážně harpuny s kamennými hroty. Neměli psy a saně tahali sami. V létě stavěli polozemní dlouhé domy, v zimě žili v iglú. Zpracovávali mastek, z něhož vyráběli lampy qulliq plněné tulením tukem. Vytvářeli umělecky cenné sošky z mamutoviny. O pokročilém šamanismu svědčí petroglyfy v Qajartaliku na Ungavském poloostrově, které byly navrženy na zařazení mezi Světové dědictví.[4]

Kultura je pojmenována podle osady Cape Dorset (v roce 2020 přejmenované na Kinngait) na pobřeží Hudsonova průlivu, kde v roce 1925 nalezl Diamond Jenness první artefakty.[5] Al Purdy věnoval tomuto ztracenému lidu báseň Lament for the Dorsets.

Galerie

  • Soška ledního medvěda

    Soška ledního medvěda

  • Pozůstatky dlouhého domu

    Pozůstatky dlouhého domu

  • Hrot harpuny

    Hrot harpuny

Reference

  1. ↑ Disappearance of Dorset Culture. Canadian Museum of History [online]. [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ Genes show mysterious Paleo-Eskimos survived 4,000 years until sudden demise. Washington Post [online]. 2014-08-28 [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ Arctic Archaeology & Prehistoric Artifacts. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ Qajartalik, Nunavut. Parks Canada [online]. 2018-01-23 [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ Dorset Culture. Canadian Encyclopedia [online]. [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ours nageant (Musée du quai Branly) (3034045389).jpg
Autor: dalbera from Paris, France, Licence: CC BY 2.0

Ours nageant Culture du Dorset moyen Site d'Alamek, région d'Iglulik, Canada Ivoire sculpté Canadian museum of civilization, Gatineau

dans l'exposition Upside down, Les Arctiques Musée du Quai Branly

www.quaibranly.fr/fr/programmation/expositions/a-l-affich...
Dorset longhouse.jpg
Autor: Brendan Griebel/KHS, Licence: CC BY-SA 3.0
Dorset Longhouse
Dorset Parallel.svg
Autor: Noahedits, Licence: CC BY-SA 4.0
SVG graphic of Dorset Parallel type harpoon head.

The style of harpoon head (carved from antler or ivory) was used through the Early, Middle and Late Dorset (700 BCE to 1000 CE). Its use included the hunting of walrus as well as small and medium marine mammals.

Sources:

Harpoon heads, 600 BC–AD 1300, Canada[1]
The modus operandi of walrus exploitation during the Palaeoeskimo period at the Tayara site, Arctic Canada[2]
Ancient Harpoon Heads of Nunavut [3]
The Dorset-Thule Succession in Arctic North America: Assessing Claims for Culture Contact[4]
Late Dorset (max extent).svg
Autor: Noahedits, Licence: CC BY-SA 4.0
Maximum extent of the Late Dorset Culture

Tento soubor byl odvozen z: Carte administrative du Canada.svg

Sources:

Friesen, T. Max. “Hearth Rows, Hierarchies and Arctic Hunter-Gatherers: The Construction of Equality in the Late Dorset Period.” World Archaeology, vol. 39, no. 2, 2007, pp. 194–214. JSTOR, www.jstor.org/stable/40026653. Accessed 19 Feb. 2020.[1]
Friesen, T. Max, et al. “Climate Variability of the Common Era (AD 1–2000) in the Eastern North American Arctic: Impacts on Human Migrations.” Quaternary International, 2019, doi:10.1016/j.quaint.2019.06.002.