Douglas DC-6

DC-6
Douglas DC-6B společnosti Western Airlines v říjnu 1956
Douglas DC-6B společnosti Western Airlines v říjnu 1956
Určenídopravní letoun
PůvodSpojené státy americké
VýrobceDouglas Aircraft
První let15. února 1946
Zařazenobřezen 1947 (American Airlines a United Airlines)
CharakterNěkolik ve službě
UživatelUSAF
United States Navy Sabena
Výroba1946–1958
Vyrobeno kusů704 ks
Vyvinuto z typuDouglas DC-4
Další vývojDouglas DC-7
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Douglas DC-6 je americký čtyřmotorový pístový dopravní letoun, který v letech 1946-58 vyráběla společnost Douglas Aircraft. Jeho vývoj začal za druhé světové války a původně se z něj měl stát vojenský transportní letoun, ale po válce byl přepracován na dopravní a měl konkurovat stroji Lockheed Constellation. Od roku 1952 ho používala Pan Am na přelety z Evropy do Ameriky. Bylo vyrobeno více než 700 letounů a mnoho z nich stále létá jako nákladní, vojenské a požární hlídkové letouny.

Ve službách amerického letectva byl DC-6 známý jako C-118 Liftmaster a jako R6D před rokem 1962 u námořnictva, poté byly všechny varianty přeznačeny také na C-118.

Vznik a vývoj

DC-6 v doprovodu letounu F4U Corsair

V letech 1942 a 1944 začaly ve firmě Douglas plánovat poválečnou výrobu civilních letadel. Silnou konkurencí jim byly rychlé a přetlakovou kabinou vybaveny stroje Lockheed Constellation, které byly dosud vyráběny v omezeném počtu pro vojenské letectvo. Douglas se také rozhodl zkonstruovat dopravní letadlo s přetlakovou kabinou s ještě větší kapacitou. Největší motivací vývoje byl zájem společnosti United Air Lines, která v září 1944 objednala 20 strojů, přestože neviděla víc než hlavní výkresy.

Douglas se plně věnoval konstrukci a stavbě nového stroje až v době kdy se snížil nápor na válečnou výrobu. Zpočátku vyvíjel svůj DC-6 pod vojenským označením XC-112A. Konstrukce mohla pokračovat rychlým tempem, protože celý nosný systém byl po mírném zesílení převzat z letadla C-54 Skymaster. Byl postaven nový trup s delší a prostornější přetlakovou kabinou a také přetlakovým kokpitem pro posádku.

Základní počet cestujících na dlouhých trasách byl 52, na kratších mohl nést až 68 osob. Motory byly osmnáctiválcové Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp CA-15, s výkonem 1 543 kW, které poháněly vrtule Hamilton Standard s praporovou a reverzní polohou pro zkrácení přistání. Významnou novinkou byly účinné dvouštěrbinové vztlakové klapky na křídle.

Služba

Zprávy o DC-6
Vojenská verze Douglas C-118A Liftmaster, USAF

První stroj DC-6 vzlétl ještě s vojenským označením XC-112A (výr. č. 36326, sér. č. 45-0873) dne 15. února 1946 a od července 1946 začaly dodávky civilním zákazníkům. Dodáno bylo celkem 175 ks a jako první je nasadily United Air Lines v dubnu 1947. DC-6 byly rovnocennými soupeři letadel L-049 Constellation, a jejich příchod na americké kontinentální a transatlantické trasy vyvolal prudký konkurenční boj mezi výrobci letadel a jejich uživateli.

Lockheed Constellation letěl mezi New Yorkem a Los Angeles 11 hodin s jedním mezipřistáním a DC-6 měl stejné parametry. U obou strojů však nastala krize; DC-6 dostal zákaz létání od listopadu 1947 do března 1948 po sérii nehod, při nichž zahynulo 143 lidí. Po odstranění závad byla ale doprava obnovena, ale Lockheed mezitím vyráběl vylepšené modely L-649 a L-749. Posledním vyrobeným DC-6 (výr. č. 43152/161, imatrikulace I-LIKE) byl dodán Linee Aeree Italiane 28. května 1952. Firma Douglas odpověděla novými modifikacemi DC-6, kterými byly DC-6A Liftmaster, určený pro nákladní dopravu s trupem bez oken delším o 1,5 m. Kabina o objemu 141,5 m³ s jeřábem a navijákem mohla odvézt až 13 tun nákladu. První stroj (výr. č. 43296/200) vzlétl 29. září 1949.

Nejprve jej v dubnu 1951 nasadila společnost Slick Airways a později následovaly další společnosti. Největší úspěch však přinesla firmě Douglas verze DC-6B zalétaná 2. února 1951 (výr. č. 43257/174, N37547), která je považována za nejekonomičtější z amerických dopravních letadel s pístovými motory. V roce 1958 tvořily provozní náklady DC-6B jen 0,83 centu na cestujícího a kilometr, zatímco Constallation vykazoval náklady 1,08 centu a modernější pístové typy měly ještě vyšší provozní náklady.

DC-6B měl velmi úsporné motory R-2800 CB-17 s výkonem 1 837 kW, které používaly palivo s oktanovým číslem 115 až 130, s dobou mezi jednotlivými revizemi až 3 000 hodin. Trup byl protáhlý na 32,2 m. Byl v něm vytvořen prostor pro 54 osob při letech nad Atlantikem, 64 u kontinentálních letů a od roku 1952 pro 82 cestujících v turistické třídě u letů přes Atlantik. Maximální počet cestujících byl 92.

United Air Lines zavedly své první DC-6B v dubnu 1951 a pak už rychle následovaly další letecké společnosti, například SAS, Alitalia a Canadian Pacific Air Lines. Douglas je vyráběl až do listopadu 1958 po dodání dvou kusů letecké společnosti JAT (YU-AFA a YU-AFB) a celkem bylo postaveno 286 ks. Dalších 77 ks bylo ve verzi DC-6A z nichž byla většina přestavěna na DC-6C pro smíšenou přepravu osob a nákladu.

Varianty

DC-6 v Denveru, září 1966
  • XC-112
  • DC-6
  • DC-6A
  • DC-6B
  • DC-6C
  • VC-118
  • C-118A
  • VC-118A
  • C-118B
  • VC-118B
  • R6D-1
  • R6D-1Z

Civilní uživatelé

DC-6B (45563/1034, N996DM ex YU-AFA) organizace The Flying Bulls
DC-6 za letu
Brazílie Brazílie
  • Lóide Aéreo Nacional
  • Panair do Brasil
  • Real Transportes Aéreos
  • Varig
ŘeckoŘecko Řecko
  • Olympic Airways
NamibieNamibie Namibie
  • Namibia Commercial Aviation NCA
Nizozemsko Nizozemsko
  • KLM
Nový Zéland Nový Zéland
  • TEAL
Spojené království Spojené království
  • Air Atlantique, dnes West Atlantic; bývalý nákladní dopravce se sídlem v Coventry
USA USA
  • Everts Air Fuel
  • Everts Air Cargo

Specifikace (DC-6B)

Zdroj:Airliners.net[1]

Siluety Douglasu DC-6
Siluety Douglasu DC-6

Technické údaje

  • Osádka: 3 (kapitán, druhý pilot, inženýr)
  • Kapacita: 54-102 cestujících
  • Rozpětí: 35,81 m
  • Délka: 32,18 m
  • Výška: 8,66 m
  • Nosná plocha: 135,9 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 25 110 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 48 500 kg
  • Pohonná jednotka:hvězdicový motor Pratt & Whitney R-2800-CB-17 o každý 2 500 hp (1 700 kW) se vstřikováním vody
  • Vrtule: Hamilton Standard 43E60 "Hydromatic"

Výkony

  • Cestovní rychlost: 507 km/h
  • Dostup: 7 600 m
  • Stoupavost: 5,44 m/s
  • Dolet: 4 800 km

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Douglas DC-6 na slovenské Wikipedii.

  1. "The Douglas DC-6." airliners.net. Retrieved: March 20, 2006.

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Namibia.svg
Flag of Namibia
Douglas DC-6 AP.JPG
Autor: Soldan15, Licence: CC BY-SA 4.0
Douglas DC-6
1946-02-21 New Airliner.ogv
New Airliner, 1946/02/21 (1946). Douglas DC-6 luxury airliner tested in Long Beach, interior views for 56 passengers, converted into sleeping compartments for 26 passengers, at 20,000 ft.
Douglas C-118A Liftmaster (DC-6A), USA - Air Force AN0764136.jpg
Autor:
Mike Freer - Touchdown-aviation
, Licence: GFDL 1.2
Western Airlines DC-6.tif
Douglas DC-6B N93117 delivered to Western Airlines on October 9, 1956
6609-UAL-DC-6-NorthRampStapletonDEN.jpg
(c) EditorASC at en.wikipedia, CC BY-SA 3.0
United Airlines DC-6, N37514, fleet code 5414, parked on the northwest ramp of the old Stapleton Airport, in Denver, CO, in September, 1966. Taken with 35mm Ektachrome film.
Douglas DC-6B 3-view silhouette.jpg
Douglas DC-6B silhouette. The 1952 edition of the Observer's Book of Aircraft used 34 Crown Copyright silhouettes provided by the Controller of H.M. Stationery. An acknowledgements section on page 5 of the book identifies them by page. This image is one of those and since the publication date is pre-1957 is in the public domain.
DC-6.jpg
Weather Bureau DC-6 N6540C in flight