Douglas DC-7

DC-7
United Air Lines Douglas DC-7 N6316C (4589820053).jpg
Určenídopravní/transportní letoun
VýrobceDouglas Aircraft
První let18. května 1953
Zařazeno29. listopadu 1953
UživatelAmerican Airlines (dříve)
United Airlines (dříve)
Eastern Air Lines (dříve)
Pan Am (dříve)
Výroba1953-1958
Vyrobeno kusů338 ks[1]
Vyvinuto z typuDouglas DC-6
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Douglas DC-7 byl americký dopravní letoun vyráběný v letech 19531958 společností Douglas Aircraft. Byl to poslední velký letoun s pístovým motorem vyráběný společností Douglas. Vyvinut byl v době, kdy do služby vstupoval první proudový dopravní letoun de Havilland Comet a jen pár let předtím, než vzlétl proudový letoun Douglas DC-8. Stejně jako ostatní vrtulová letadla společnosti Douglas zůstávají některé z nich v současné době v provozu, i když v výrazně nižším počtu než mnohem úspěšnější typy DC-3 nebo DC-6.

Vznik a vývoj

Douglas DC-7 v barvách společnosti Delta Air Lines

V konkurenčním boji mezi firmou Lockheed a Douglas o přízeň velkých leteckých společností, se podařilo v roce 1950 dostat firmě Lockheed značně dopředu. Uvedl na trh prodlouženou verzi Lockheed Constellation L-1049, který byl schopen nést až 92 cestujících. V dalším vývoji použil motory Wright R-3350-DA3 "Turbo Compound" s výkonem 2389 kW. Dopravní letadlo L-1049C, které bylo v září 1953 s těmito motory nasazeno na linky TWA začalo být nebezpečím pro další konkurenceschopnost firmy Douglas.

Douglas a dopravní společnost American Airways zvýšily pozornost již v době zkoušek prvních konkurenčních strojů L-1049, zatím bez sloučených motorů. Douglasovi bylo jasné, že bude muset znovu prodloužit trup svých letadel a využít znovu jedinečný nosný systém stroje DC-4, samozřejmě po výrazném zesílení a použití silnějších materiálů. Nový Douglas DC-7 byl zalétán 18. května 1953 a v podstatě představoval prodlouženou verzi stroje Douglas DC-6B. Interiér mohl pojmout 66 až 95 cestujících (v úpravě coach); to vše znamenalo, že vzletová hmotnost oproti DC-6B vzrostla o 7 tun. Dosavadní motory R-2800 však na takovou hmotnost nestačily, proto Douglas musel také sáhnout po motorech Wright R-3350-18DA1 s výkonem 2389 kW. Tyto motory umožnily DC-7 dosáhnout větší rychlosti než měl Super Constellation L-1049G, přičemž v doletu za ním zaostával jen nepatrně.

Služba

Douglas DC-7C společnosti Caledonian Airways na letišti v Manchesteru, 24. červenec 1964

V listopadu 1953 nastoupily DC-7 v barvách společnosti American Airlines na trati New YorkLos Angeles a poprvé v dějinách transkontinentální americké dopravy ji byly schopny přeletět oběma směry bez mezipřistání, přičemž nejlepší letový čas byl 8,25 hodiny. DC-7 přebrala také společnost United Airlines a celá produkce zanedlouho tvořila 120 ks. DC-7 byly v polovině 50. let chloubou významných leteckých společností.

Největší dolet DC-7 byl 7130 km. Firmě Douglas se ho podařilo jednoduchým trikem prodloužit až na 8 000 km a to tak, že u další verze DC-7B z roku 1955 instalovala do zadních částí motorových gondol přídavné palivové nádrže. Zásoba se tak zvětšila z 20 760 l na 24 000 l, a zároveň se zvýšil obchodní náklad z 9,3 t na 10,3 t. Aby stroj přesto dokázal vzlétnout, byly instalovány výkonnější motory Wright R-3350-18DA4 o výkonu 2 499 kW. Strojů DC-7B bylo postaveno 95 kusů.

DC-7 a DC-7B znamenaly výrazné zlepšení dopravy na transatlantických tratích. Nebyly však provozně ekonomické a navíc se v nich cestující necítili dobře. Hladina hluku v kabině byla značně vysoká, okolo 76 dB, lidé trpěli silnými vibracemi, které se navzdory snahám konstruktérům nepodařilo odstranit. Bylo zřejmé, že technické možnosti pístových motorů se blíží svému konci a ani úprava "Turbo Compound" jim neprodloužila život. Nové stroje s proudovými nebo turbovrtulovými motory rychle nahrazovaly ve velkých leteckých společnostech doposud používané DC-7 a DC-7B. Ty pak dosloužily hlavně jako nákladní, v úpravě DC-7F, s velkými dveřmi a vyztuženou podlahou.

Varianty

  • DC-7
  • DC-7B
  • DC-7C
  • DC-7D (nepostavený)

Uživatelé

Letecké společnosti

Douglas DC-7 Tanker 66
Douglas DC-7C (G-AOIC) od společnosti BOAC startuje z letiště Manchester, duben 1958

K dnes už historickým uživatelům letadel DC-7 patří: Aeroméxico, Alitalia, American Airlines, BOAC, Braniff International Airways, Caledonian Airways, Delta Air Lines, Eastern Air Lines, Japan Airlines, KLM, National Airlines, Northwest Orient, Panair do Brasil, Pan American World Airways, Sabena, SAS, South African Airways, Swissair, THY, TAI a United Airlines.

Vojenští uživatelé

Letecké společnosti a počet letadel

Letecká společnostDC-7DC-7BDC-7CPoznámky
Alitalia006
American Airlines34240
British Overseas Airways Corporation0010
Braniff International Airways007
Continental Air Lines050
Delta Air Lines10100
Eastern Air Lines0490
Japan Air Lines004
KLM0015
Mexicana de Aviación004
National Airlines440
Northwest Orient0014
Pan American-Grace Airways060
Pan American World Airways0627
Panair do Brasil002
Sabena00103 letadla byla pronajata
Scandinavian Airlines System0014
South African Airways040
Swissair005
Transports Aériens Intercontinentaux004
United Air Lines5700
Douglas Aircraft020Projekt byl zrušen ještě před dodaním
010Prototyp DC-7B byl dodán společnosti Delta Air Lines
001Prototyp DC-7C byl dodán společnosti Panair do Brasil
Spolu105111122Celkem bylo vyrobeno 338 letadel

Specifikace (DC-7)

(c) Photograph by D Ramey Logan, CC BY 4.0
Kokpit DC-7
DC-7 s modernější avionikou v kokpitu

Technické údaje

  • Posádka: 3 anebo 4
  • Kapacita: 99 nebo až 105 cestujících
  • Délka: 37 m
  • Rozpětí: 42 m
  • Výška: 10,50 m
  • Nosná plocha: 152 m²
  • Hmotnost prázdného letadla: 33 005 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 65 000 kg
  • Pohonná jednotka: 4 × hvězdicový motor Wright R-3350-18EA1, každý o výkonu 2 535 kW

Výkony

  • Maximální rychlost: 653 km/h
  • Cestovní rychlost: 570 km/h
  • Dolet: 7 410 km (DC-7) / 9 070 km (DC-7C)
  • Dostup: 7 600 m
  • Stoupavost: 318 m/min
  • Plošné zatížení: 427,6 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 160 W/kg

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Douglas DC-7 na slovenské Wikipedii.

  1. Boeing: Historical Snapshot: DC-7 Transport [online]. [cit. 2018-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Rhodesia (1968–1979).svg
Flag of Rhodesia (11 November 1968 – 31 May 1979) and of Zimbabwe Rhodesia (1 June 1979 – 1 September 1979).
BOAC DC-7C Taking-off from Manchester.jpg
Autor: RuthAS, Licence: CC BY 3.0
BOAC Douglas DC-7C taking off from Manchester on a non-stop flight to New York
Butler-dc7-N6353C-071102-fox-tanker66-01-16.jpg
Autor: Alan Radecki Akradecki, Licence: CC BY-SA 4.0
Douglas DC-7 cockpit. This aircraft is operated as an airtanker by Butler Aviation
Douglas DC-7 cockpit photo D Ramey Logan.jpg
(c) Photograph by D Ramey Logan, CC BY 4.0
Douglas DC-7 cockpit photo D Ramey Logan
Butler-dc7-N6353C-071029-fox-tanker66-04-16.jpg
Autor: Akradecki, Licence: CC BY-SA 3.0
Butler Aircraft Services DC-7 Tanker 66 takes off from Fox Field, Lancaster, California, during the October 2007 Southern California Wildfires.
Douglas DC-7C Caledonian Aws 1964.jpg
Autor: RuthAS, Licence: CC BY-SA 3.0
Douglas DC-7C of Caledonian Airways at Manchester