Douglas Haig

Douglas Haig
Fotografie během první světové války
Narození	19. června 1861 Edinburgh, Spojené království
Úmrtí	29. ledna 1928 Londýn, Spojené království
Místo pohřbení	Opatství Dryburgh
Choť	Dorothy Maud Vivian (od 1905)
Děti	Irene Astor, Baroness Astor of Hever George Haig, 2nd Earl Haig Lady Alexandra Haig Lady Victoria Haig
Rodiče	John Haig a Rachel Mackerras Veitch
Příbuzní	George Ogilvy Haig[1] a Henrietta Frances Haig[1] (sourozenci) John Astor, 3rd Baron Astor of Hever[2], Bridget Mary Astor[2], Elizabeth Louise Astor[2], Sarah Astor[2] a Philip Douglas Paul Astor[2] (vnoučata)
Vojenská kariéra
Hodnost	polní maršál (1917), generál (1915), generálporučík (1910), generálmajor (1904)
Doba služby	1884–1920
Sloužil	Spojené království Velké Británie a Irska
Složka	Britská armáda
Války	Mahdího povstání Druhá búrská válka První světová válka
Vyznamenání	Řád bodláku Řád lázně Řád Za zásluhy Královský řád Viktoriin Řád Indické říše
multimediální obsah na Commons

Douglas Haig, 1. hrabě Haig (anglicky Douglas Haig, 1st Earl Haig, 1st Viscount Dawick, 1st Baron Haig of Bemersyde) (19. června 1861 Edinburgh – 29. ledna 1928 Londýn), byl britský vojevůdce. Od roku 1885 sloužil v britské armádě, několik let působil v Indii, jako nižší důstojník se vyznamenal v koloniálních válkách v Africe (Mahdího povstání, druhá búrská válka). Za první světové války se proslavil jako jeden z předních vojevůdců Trojdohody a byl vrchním velitelem britské armády na západní frontě (bitva na Sommě). V roce 1917 dosáhl nejvyšší hodnosti polního maršála a v roce 1919 byl povýšen na hraběte. Zatímco za svého života měl obrovskou popularitu jako jeden z představitelů vítězných mocností první světové války, až po jeho smrti se začala objevovat kritická hodnocení jeho válečných aktivit spojených především s obrovskými ztrátami na životech.

Pocházel ze skotské podnikatelské rodiny, narodil se v Edinburghu jako nejmladší syn Johna Richarda Haiga (1802–1878), bohatého obchodníka ve výrobě alkoholu. Douglas studoval nejprve v Edinburghu a na střední škole Clifton College v Bristolu, poté s bratrem navštívil USA. V letech 1880–1883 studoval ekonomii, historii a francouzštinu na oxfordské univerzitě, závěrečnou zkoušku ale nesložil. Nakonec získal vojenskou průpravu na Královské vojenské akademii v Sandhurstu. Do aktivní vojenské služby vstoupil v roce 1885 jako poručík k 7. pluku husarů. Již za studií vynikal v pólu a jako reprezentant britské armády byl v roce 1886 znovu vyslán do USA. Od roku 1886 sloužil v Indii, kde brzy zaujal svými schopnostmi, v roce 1891 byl již kapitánem a s doporučením svých nadřízených si později doplnil vzdělání na důstojnické škole v Camberley. V roce 1898 se v Africe zúčastnil závěrečné fáze bojů proti Mahdího povstání, byl povýšen na majora a získal první z řady vyznamenání (Chedivova súdánská medaile.

Po návratu do Anglie a marné naději na post na ministerstvu války byl znovu vyslán do Afriky a vyznamenal se v druhé búrské válce, získal Řád lázně (1900) a byl povýšen na podplukovníka (1901). V hodnosti plukovníka v letech 1902–1904 zastával funkci pobočníka krále Eduarda VII., následně byl generálním inspektorem jezdectva v Indii (1903–1906) a v roce 1904 byl povýšen do hodnosti generálmajora. V letech 1907–1909 byl šéfem odboru vojenského vzdělávání na ministerstvu války, poté se znovu vrátil do Indie, kde byl náčelníkem generálního štábu (1909–1911). V roce 1910 byl povýšen na generálporučíka a po návratu do Anglie byl velitelem vojenského tábora v Aldershotu, souběžně také generálním pobočníkem krále Jiřího V. (1912–1914).

Po vypuknutí první světové války byl pověřen organizací a mobilizací britského expedičního vojka (známého pod zkratkou BEF – Britisth Expeditionary Force). Jako velitel 1. armádního sboru byl začleněn do 1. armády pod vrchním velením maršála Frenche. V říjnu a listopadu 1914 se mu podařilo uhájit spojenecké pozice v bitvě u Yper. Během roku 1915 se mu ani za cenu těžkých ztrát nepodařilo prorazit německé obranné linie, mezitím se dostával do častých kompetenčních sporu s maršálem Frenchem. Za významného Haigova přispění byl French nakonec odvolán a Haig v nové hodnosti generála převzal vrchní velení 1. armády. Shromáždil obrovské pozemní síly určené k tažení na Sommě. I když zpočátku nebyl příznivcem nových technologií a zdůrazňoval zastaralé druhy zbraní (například jezdectvo), nakonec uznal výzam letectva a začal s ním spolupracovat.

Několikaměsíční bitva na Sommě znamenala pro britskou armádu obrovské početní ztráty bez výraznějšího posunu ve válce. Haig mimo jiné disponoval špatnými informacemi o síle německé armády, proto také posílal do útoku stále další vojáky. Celkové ztráty činily 420 000 britských vojáků, přičemž frontovou linii se podařilo posunout o pouhých 12 kilometrů. Haig díky tomu získal přezdívku řezník Haig (Butcher Haig). K datu 1. ledna 1917 byl povýšen do nejvyšší hodnosti polního maršála a v koordinaci s Francouzi pokračoval v dalších bojích na západní frontě (třetí bitva u Yper). Teprve v závěrečné fázi války se Britům podařilo dosáhnout výraznějších úspěchů během stodenní ofenzívy, kdy zajali 190 000 německých vojáků.

Po válce zůstával populární osobností, angažoval se v charitě, pomáhal vysloužilým vojákům, slavnostně odhaloval válečné pomníky a pronášel stovky projevů. Mimo jiné navštívil jižní Afriku a Kanadu. Zemřel na následky infarktu 28. ledna 1928 v Londýně, 3. února mu byl uspořádán státní pohřeb.

V roce 1919 získal titul hraběte (earl) a stal se členem Sněmovny lordů, současně obdržel národní dar ve výši 100 000 liber a poděkování obou komor parlamentu. Do šlechtického stavu s nárokem na titul Sir byl povýšen již v roce 1909 jako nositel rytířského kříže Viktoriina řádu. V roce 1917 jako první osobnost nešlechtického původu získal starobylý skotský Bodlákový řád. Řadu vyznamenání získal během války i v následujících letech od spojeneckých států. V krátkém období 1919–1920 obdržel čestný doktorát na pěti britských univerzitách (Oxford, Aberdeen, Glasgow, Leeds, Edinburgh), v osmi městech získal čestné občanství.

	rytíř Bodlákového řádu (KT)	31.7.1917
	velkokříž Řádu lázně (GCB)	3.6.1915
	Řád Za zásluhy (Velká Británie) (OM)	3.6.1919
	velkokříž Viktoriina řádu (GCVO)	15.8.1916
	rytíř komandéř Řádu Indické říše (KCIE)	12.12.1911
	velkokříž Řádu čestné legie (Francie)	24.2.1916
	velkokříž Leopoldova řádu (Belgie)	24.2.1916
	velkokříž Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)	14.9.1916
	Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá hora)	31.10.1916
	Řád sv. Jiří (Rusko)	1.6.1917
	Řád hvězdy Karadjordjevićů vojenské třídy (Srbsko)	10.9.1918
	Řád vycházejícího slunce (Japonsko)	9.11.1918
	Řád Michala Chrabrého I. třídy (Rumunsko)	20.9.1919
	Croix de Guerre (Francie)	21.4.1917
	Válečný kříž (Belgie)	11.3.1918

V roce 1905 se oženil s Dorothy Vivian (1879–1939), dcerou Husseye Viviana, 3. barona Viviana (1834–1893), který byl diplomatem, mimo jiné vyslancem ve Švýcarsku, Dánsku, Belgii a velvyslancem v Itálii. Dorothy byla dvorní dámou královny Viktorie, později královny Alexandry. Z jejich manželství se narodily čtyři děti, z toho jediný syn.

• 1. Alexandra Henrietta (1907–1997), I. ∞ 1941 Clarence Howard-Johnston (1903–1996), kontradmirál Royal Navy (rozvod 1954), II. ∞ 1954 Hugh Trevor-Roper, baron Dacre (1914–2003), britský historik, profesor oxfordské univerzity

• 2. Victoria Doris (1908–1993), ∞ 1929 Claud Montagu-Douglas-Scott (1906–1971), plukovník

• 3. George Alexander Haig, 2. hrabě Haig (1918–2009), člen Sněmovny lordů, absolvent oxfordské univerzity, účastník druhé světové války (od 1941 v německém zajetí), později aktivní v charitě, I. ∞ 1956 Adrienne Morley (1930–2010), rozvod 1981, II. ∞ 1981 Geroloma Lopez y Royo

• 4. ∞ Irene Violet (1919–2001), 1945 Gavin Astor, 2. baron Astor (1918–1984), podnikatel, člen milionářské rodiny Astorů

Současným představitelem rodu je Alexander Douglas Haig, 3. hrabě Haig (*1961).

• HEATHCOTE, Tony: The British Field Marshals, 1736-1997: A Biographical Dictionary; Londýn, 2002 dostupné online

• Douglas Haig in: Encyclopedia Britannica dostupné online
• Douglas Haig na webu thepeerage dostupné online
• Generál Haig za první světové války dostupné online
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Douglas Haig na Wikimedia Commons
• Imperial War Museums: Why WW1 British soldiers were NOT 'Lions led by donkeys' na YouTube (anglicky)