Držovice

Držovice
Kostel na návsi
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Prostějov
Obec s rozšířenou působností	Prostějov (správní obvod)
Okres	Prostějov
Kraj	Olomoucký
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°29′28″ s. š., 17°8′3″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	1 555 (2023)[1]
Rozloha	7,54 km²[2]
Katastrální území	Držovice na Moravě
Nadmořská výška	125 m n. m.
PSČ	796 07
Počet domů	493 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	2
Kontakt
Adresa obecního úřadu	SNP 71/37 796 07 Držovice obec.drzovice@seznam.cz
Starosta	Jaroslav Studený
Oficiální web: www.drzovice.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Držovice
Další údaje
Kód obce	558419
Kód části obce	32786
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Držovice (německy Držowitz) se nachází v okrese Prostějov v Olomouckém kraji, v severovýchodním sousedství města Prostějov na bývalé císařské silnici do Olomouce. Žije zde přibližně 1 600^[1] obyvatel.

Název

Jméno vesnice bylo odvozeno od osobního jména Drž(a), což byla domácká podoba některého jména začínajícího na Drž- (např. Držislav, Držkraj apod.). Zprvu se jednalo o pojmenování obyvatel vsi, Držovici, které znamenalo "Držovi lidé".^[4]

Historie

Historii obce Držovice zapisovali písaři, učitelé a kronikáři Vojtěch Smrček, Karel Kyselý, Michal Petrák a Kašpar Bár do roku 1972. V roce 2007 se kroniky ujala Mgr. Eliška Freharová, která doplnila údaje z let 1972–2006, která v roce 2017 na svou funkci rezignovala. Kronikářkou byla poté březnu 2018 zvolena pí Hana Weinerová, DiS. Kroniky a kniha jsou uloženy v prostějovském archivu.

Středověk

První zmínka o Držovicích pochází z roku 1141 na soupisu obcí patřících olomouckému biskupství, které tu vlastnilo pozemky o rozloze dvou popluží. Původní název byl Dirsouicih, který podle legendy vznikl po tragickém činu v nedalekých Vrahovicích, kdy pachatel prchal směrem na západ do osady, kde byl později zadržen, a kdy osada získala své jméno Držovice. Výklad jazykovědce Františka Kopečného však uvádí, že název pochází od slova Drž, což znamená lidé, kteří k němu patřili (jinak též ves držovných lidí). Roku 1365 vlastní Držovice blíže neznámý Budislav. V roce 1368 Oneš z Držovic prodal Lovkovi z Prus společně s Markvartem a Adamem z Dobromilic poplužní dvůr, dva lány polí, dvě chalupy a půl krčmy, čímž se jeho majetek, tvrz (zanikla po husitských válkách kolem roku 1466), mlýn, les, rybník a ovocné zahrady, ještě rozrostl. V roce 1398 dědictví po Lobkovi (už) z Držovic koupil Ješek Puška z Kunštátu. Na konci 15. století získal velkou část držovic Jan Heralt z Kunštátu (majitel Plumlova, čímž se obec přiblížila Plumlovskému panství. Ten vybudoval na louce Trávník a na pastvišti rybník (podnikáním se ale silně zadlužil). Roku 1492 se stala držitelkou obce Johanka z Kravař a Plumlova, která obci dala právo odúmrti. V roce 1571 získala obec od tehdejšího majitele Vratislava z Pernštejna právo užívat vlastní znak a pečeť, která se však nedochovala. Historický znak spolu s nově vzniklou vlajkou užívají Držovice od roku 2009 po obnovení samostatnosti oddělení od Prostějova 1. července 2006.

Novověk

V té době tu někdejší majitel, kanovník Racek z Trpenovic, vařil pivo a Štěpán ze Seloutek a Jíchové pěstoval vinnou révu. Písemné doklady z roku 1590 jsou bohaté na informace nejen o obchodních transakcích, ale také o velikosti obce či o složení obyvatelstva. Žili tu dva držitelé velkých gruntů, 37 sedláků, 16 zahradníků, tři podsedníci a jeden chalupník. Hodně se využívaly oba mlýny a obě krčmy, kde se utužovaly sousedské vztahy. Držovice byly v tomto roce největší obcí Plumlovského panství, což ukazuje, že byly současně i bohatou lokalitou a výhodným obchodním zbožím, na kterém se dalo bohatnout. Potvrzením bylo odkoupení hejtmanem Markrabství moravského Joachim Haugvic z Biskupic roku 1599, kdy tak došlo ke spojení s Vrahovicemi a Kralicemi a vytvoření kralického panství, které se udrželo až do roku 1848. Toto uskupení pouze měnilo majitele. Po smrti Joachima jej zdědil syn Karel, který ho v roce 1637 prodal Juliovi hraběti ze Salm-Neuburka, roku 1725 se vlastníkem stal tajný rada a dvorní vicekancléř Jan Bedřich svobodný pán (později hrabě) ze Seilernů. Kralický velkostatek se v roce 1834 skládal z pozemků na území dnešních Kralic, Vrahovic, Sajlerova, části Vrbátek a Držovic. Žilo zde 2336 obyvatel. Prosperovala zde nejen rostlinná, ale i živočišná výroba, zejména koně, hovězí dobytek, vepři, husy, kozy a docházelo i k zušlechťování dobytka dovozem býků ze Švýcar. Řemeslníků bylo velice málo, pouze nejnezbytnější (kováři, krejčí, etc.), žil zde ranhojič a čtyři porodní asistentky. Držovský dvůr byl víceméně samostatný až do rozpadu v roce 1923 díky pozemkové reformě. Majitel-velkostatkář Josef Seilern-Aspang nabídl své pozemky o výměře 80 ha dobrovolně k parcelaci a dělení mezi cca 50 rolníků je označováno jako jeden z prvních aktů poválečné pozemkové reformy v ČSR.

Konflikty

Poloha obce u starodávné zemské obchodní tepny mezi Olomoucí a Prostějovem, jejíž význam byl umocněn vybudováním císařské silnice, měla své klady i zápory. V době válek tudy táhla všechna vojska putující našimi zeměmi. Během třicetileté války se zde v roce 1642 objevovali Švédové rozložení u Olomouce a podle záznamů roku 1656 bylo celkem z 58 domů pouze 19 obydlených. Obec se vzpamatovávala jen velmi pomalu, v letech 1657–1678 se podařilo nově obsadit 22 gruntů a i 30 let po válce jich pustých zůstalo ještě 17. V polovině 18. století navíc muselo všech 29 držovských sedláků a 27 chalupníků vykonávat třídenní robotu se třemi koňmi, respektive dvou denní „pěší robotu“ každý týden. Tato povinnost se nevztahovala na dva domkáře a 14 podruhů. Navíc musely být ročně vrchnosti odevzdány naturálie ve formě příze a peněžní částkou. V roce 1742 byla obec vypleněna Prusy. Roku 1758 se zde pruské vojsko usadilo a vybudovalo pekárnu, která zásobovala oddíly v celém okolí. Tehdy došlo u Držovic srážky Prusů s císařskými oddíly, kdy zvítězili Prusové. Roku 1805 se obcí prohnaly armády Rusů a Rakušanů nastupující do bitvy u Slavkova. Později se v místní krčmě (dnes U Romže) konalo francouzsko-rusko-rakouské jednání o rozmístění vojsk a demarkační linie.

Do první světové války narukovala většina mužů, z nichž se 23 nikdy nevrátilo. Podzim roku 1938 byl bouřlivý díky přesunům armády ČSR v rámci mobilizace, aby se 15. března 1939 táhla od Prostějova až pod kopec Floriánek kolona tanků a vojenských automobilů nacistické okupace. Roku 1940 došlo k zatýkání občanů pro ilegální poslech rádia. Pomník padlých obětí první a druhé světové války (z roku 1928) připomíná hrdinství a statečnost těch, kteří se s národní porobou nesmířili. Obyvatelé byli roku 1945 nasazeni ke kopání zákopů, na jaře se nad obcí odehrály letecké bitvy a po útěku německých, maďarských i slovenských vojáků došlo ráno 9. května 1945 k osvobození Rumuny a vzápětí Rudou armádou. Oběti na životech pokračovali i během totalitního režimu.

Významná data

• 1141 – 1. zmínka o vsi jako majetku Držovných lidí
• 1398 – majitelem Ješek Puška z Kunštátu, postaven mlýn (nedochoval se)
• 1408 – zápis o tvrzi (neznámo, kde stála)
• 1492 – nejznámější majitelka Johanka z Kravař a Plumlova
• 1571 – 1. znak Držovic a pečeti od Vratislava z Pernštejna
• 1599 – majitel Joachim Haugvic z Biskupic spojil obec s Vrahovicemi a Kralicemi
• 1708 – na kopci postavena kaple sv. Floriána
• 1728 – stavěla se císařská silnice (dnešní Olomoucká)
• 1873 – založena Rolnická záložna
• 1875 – založen čtenářsko-pěvecký spolek Svornost (19. března)
• 1876 – ve Vrahovicích otevřen společný hřbitov Vrahovic a Držovic (do roku 1947)
• 1892 – založen Sbor dobrovolných hasičů (7. května)
• 1900 – postavena silnice do Smržic a Vrahovic
• 1914 – založen Sokol
• 1918 – oslava samostatnosti ČSR, vysazena lípa svobody na návsi č. 33 (29. října)
• 1919 – 1. volby v ČSR, starosta Vincenc Pluskal (ČSSD), vysvěcena kaple ve vesnici (postavena 1914–1916)
• 1931 – 1. autobusový spoj do Olomouce
• 1940–1941 – zatýkání, věznění a umučení několika občanů německými okupanty
• 1945 – osvobození Rumuny a Rudou armádou (9. května)
• 1947 – 1., neúspěšný, pokus připojit obec k Prostějovu
• 1950 – Držovice připojeny k Prostějovu, první okružní autobus ČSAD (Prostějov-Držovice-Vrahovice-Trpinky-Prostějov)
• 1954–1975 – samostatnost obce
• 1976–2006 – Držovice součástí Prostějova
• 2007 – samostatnost obce (1. července), vznik místních novin
• 2008 – udělení vlajky obci Parlamentem ČR, první náročné investice
• 2010 – schválení nového územního plánu obce

Obyvatelstvo

Struktura

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.^[5]

Obecní správa a politika

Zastupitelstvo obce

Finanční výbor

Kontrolní komise

Členství ve sdruženích a občanské iniciativy

Iniciativa občanů stála také za přebudováním zvonice v kostel v letech 1914–1916, jejím vysvěcením v roce 1919 a zavěšením zvonů v témže roce a v roce 1926, kdy se využili peníze sbírané od roku 1901 Jednotou pro vystavení kaple a peníze od rolnické záložny, která roku 1884 přispěla 40 000 korunami. Roku 1708 byla vybudována kaple sv. Floriána, věřící navštěvovali kostel ve Vrahovicích a místní hřbitov, než byl držovský v letech 1947–1950 zbudován.

Od roku 1890 vlastnil čtenářsko-pěvecký spolek Svornost, působící v letech 1875 až 1928 knihovnu s téměř 300 knihami. V roce 1895 vynikl odbor Ústřední matice školské a v roce 1910 Národní jednoty, které se staraly o podporu českého školství nejen v obci, ale také v okolí. Význam mělo založení Rolnické záložny roku 1873, která se velmi rychle stala podnikem s milionovým majetkem, a která se nejen starala o sociálně slabé spoluobčany, a příspěvky na školy a kostely, ale zároveň navázala na zánik prostějovské záložny, která oslabila pozici Čechů v zápase s Němci o správu radnice. Z popudu Karla Kyselého v roce 1892 došlo k založení Sboru dobrovolných hasičů, který přežil všechny politicko-společenské změny a dodnes vévodí všem místním spolkům. Sokol, vzniklý v roce 1914, tehdy ještě jako odbor prostějovského spolku, které se později osamostatnil, proslavil obec fotbalem a kulturistikou. Za zmínku stojí také zahrádkáři a chovatelé, působící v obci dodnes. V letech 1918–1938 měli silné zastoupení agrárníci a komunisté, což ovlivnilo složení obecního výboru a obsazení místa starosty.

Místní organizace

• SDH Držovice – Sbor dobrovolných hasičů byl založen 7. května 1892 jako spolek občanů, kteří si vzájemně pomáhali nejen v případě požáru, ale organizovali i cvičení, školení, soutěže a plesy. I v dnešní době se členové SDH účastní cvičení, školení, soutěží a pořádají různé akce.
• ČSCH Držovice – Český svaz chovatelů byl založen v roce 1965 s cílem pomáhat chovatelům a vzdělávat je na besedách a konzultačních setkáních. Každoročně první týden v měsíci květnu členové ČSCH organizují v prostorách držovického fotbalového hřiště výstavu svých chovatelských úspěchů.
• TJ Sokol Držovice byl založen 26. dubna 1914 jako dobrovolná sportovní organizace, která organizovala pravidelná cvičení, veřejná vystoupení, plesy i soutěže. Dnes pod tímto názvem vystupuje fotbalový oddíl, hrající v okresním přeboru ve věkových kategoriích mužů, staršího dorostu i mladších žáků.
• ČZS Držovice – Český zahrádkářský svaz Držovice vznikl jako spolek v roce 1957, dodnes sdružuje zájemce o pěstitelskou činnost, organizuje výstavy svých výpěstků, každoročně pořádá jarní a podzimní tematické zájezdy po České republice. Členové svazu také aktivně pomáhají při zlepšování životního prostředí v obci.

Samostatnost

Následný systém zvýhodňoval dotacemi větší města a tak byl vyvíjen tlak na připojení Držovic k Prostějovu. První pokus 1947 nebyl úspěšný, avšak 26. ledna 1950 došlo k připojení jako jeho část, Prostějov II. V roce 1954 došlo k přehodnocení tohoto stanoviska a až do 31. prosince 1975 byla obec samostatná. Poté až do 30. června 2006 byla obec součástí Prostějova, než došlo k opětovnému odtržení na základě referenda.

Hospodářství

Průmysl a služby

Poloha Držovic přinášela výhodu lehké dostupnosti městských center, což zároveň vedlo k nedostatku nutnosti obec rozvíjet. Od roku 1931 občané využívali autobusový spoj do Olomouce, na který navázaly spoje do Vrahovic a do Smržic (1900). Roku 1950 začal jezdit okružní autobus spojující Držovice, Vrahovice, Trpinky a Prostějov. Tato snadná dostupnost okolí způsobila, že došlo k redukci čtyř hostinců a pěti obchodů v roce 1933 na dva obchody a dva hostince v roce 1948, poštovní úřad ani schránky neexistovaly a jediný telefon se nalézal v místní cihelně. Za první republiky existoval také pouze jeden mlýn (Františka Bayera do roku 1945), cihelna firmy Konečný a Nedělník, umělecké slévárny kovů firmy Ferdinand Dvořáček, autodíly firmy A. Indra, karosárny firmy A. Zapletal a dvou pískoven. Znárodněním roku 1948 se tyto podniky transformovaly do Hanáckých cihelen (od 1960 součást Cihelny G. Klimenta v Brně), Cílu (následně Kodruka a nakonec Mechanika) a Indrův znárodněný podnik (1950) byl roku 1960 sloučen s karosárnou a přešel do Mechaniky. Nezemědělci byli zaměstnáni v prostějovských podnicích a úřadech.

Ani JZD nemohlo existovat samostatně a společně s JZD v Olšanech, Dubanech, Prostějově a Smržicích se stalo součástí JZD 30. výročí osvobození se sídlem ve Vrbátkách, představující největší zemědělský závod na Prostějovsku (4 380 ha a 1200 členů). I přes násilné praktiky spojené s vytvářením JZD jsou mnozí lidé na tento kolos dodnes hrdí. Až do 50. let zůstávalo JZD v Držovicích družstvo menšinové, dokud nedošlo k ostré perzekuci Aloise Kaštyla a Františka Pospíšila (1957/1958) a následně se v roce 1958 k 62 družstevníkům přidalo 70 dosud samostatných rolníků.

Společnost

Významné osobnosti

• Svatopluk Bohumil Kyselý (1872–1935) římskokatolický kněz, vysvěcen 1895, čestný konzistorní rada, prozaik a překladatel.^[6]
• Bořivoj Karel Kyselý (1875–1960) římskokatolický kněz, vysvěcen 1898, ThDr., vysokoškolský pedagog, papežský komoří, konzistorní rada, asesor, kněz jubilár.^[7]
• Alois Lang (1869–1957) římskokatolický kněz, ThDr., středoškolský pedagog, papežský komoří, čestný konzistorní rada, kněz jubilár, literát.
• Bartoloměj Smečka (1887–1957) římskokatolický kněz, vysvěcen 1910, konzistorní rada, auditor, viceděkan.^[8]
• Jan Kyselý (1847–1922) první učitel od r. 1870 nově postavené školy v obci.
• Karel Kyselý (1853–1928) nadučitel a organizátor společenského života v obci na konci 19. a zač. 20. stol.
• Pavel Marek (*1949), od r. 1959 žijící v Držovicích, emeritní profesor českých dějin zabývající se problematikou českého politického katolicismu a vývoji pravoslavné církve v Československu.

Školství

Revoluční události 1848/1849 započaly liberizaci a demokratizaci obyvatelstva, která vyvrcholila v občanské iniciativy vedoucí k řadě významných činů. Až do konce 60. let 19. století držovické (držovské) děti navštěvovaly základní školu ve Vrahovicích, avšak v roce 1870 byla postavena první školní budova, tenkrát ještě jednotřídka, která však brzy nestačila a roku 1912 byla rozšířena na čtyřtřídku. Po první světové válce škola zápasila s prostorovými problémy a tak došlo v letech 1933/1934 k rekonstrukci a dostavby budovy do dnešní podoby. Ke stávajícím třídám byly přibudovány čtyři nové, a tak do 70. let 20. století její kapacita vyhovovala. V dalším období však docházelo k redukci tříd až nakonec došlo k uzavření základní školy a předání budovy střední průmyslové škole. Tak obec přišla nejen o jedno z přirozených středisek místního dění, ale také o místní učitele, kteří se významně podíleli na veřejném životě. První místní pedagog, Jan Kyselý se zasloužil o vybudování žákovské a učitelské knihovny a dalších místních spolků stejně jako jeho bratr Karel Kyselý, který navíc založil nadaci pro chudé žáky.

Volný čas

Na podzim roku 2018 byla zahájena výstavba sportovního hřiště na ulici Gorkého. Na jaře 2019 byla výstavba dokončena a otevřeno veřejnosti. Hřiště je s umělým povrchem, lze zde provozovat různé sporty (např. volejbal, nohejbal, basketbal, tenis…).

Pamětihodnosti

• Kaplička svatého Floriána u státní silnice Prostějov–Olomouc
• Poklona svaté Anny u státní silnice Prostějov–Olomouc
• Cyklostezka vedoucí z Držovic do Smržic
• Kostel Panny Marie Hostýnské na návsi

Reference

Literatura

• Obecní kroniky – vyčteno univ. prof. PhDr. PaedDr. Pavlem Markem, Dr.
• MAREK, Václav: Držovičtí rodáci v Božích službách. Nástin života duchovních, věnovaný 880. výročí první zmínky o existenci Držovic na Moravě. Praha 2021, Vyd. Nakl. Kauli Publishing, 1. vydání, 80 s. ISBN 978-80-270-9524-7.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Držovice na Wikimedia Commons
• Držovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Občanské sdružení Držovice Archivováno 19. 8. 2007 na Wayback Machine.
• Obec Držovice