Drahičyn

Drahičyn Драгічын
Železniční stanice
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	52°11′ s. š., 25°9′ v. d.
Nadmořská výška	151 m n. m.
Stát	Bělorusko Bělorusko
Oblast	Brestská
Rajón	Drahičynský
Drahičyn
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	11 km²
Počet obyvatel	14 855 (2022)[1]
Hustota zalidnění	1 350,5 obyv./km²
Etnické složení	Bělorusové — 98%, Rusové — asi 1%, Poláci, Ukrajinci a jiní — 1%
Správa
Telefonní předvolba	1644
PSČ	225830
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drahičyn (bělorusky Драгічын, rusky Дрогичин, nebo také Дарагічынь, Дарагічын, polsky Drohiczyn) je město v Bělorusku, centrum Drahičynské rajónu v Brestské oblasti. Populace v roce 2015 čítala na 14 800 obyvatel. Nachází se 110 km východně od Brestu a 7 km od železniční stanice Drahičyn (na trati Brest — Homel), na silniční komunikaci ve směru Brest — Pinsk.

Pojmenování

Podle geografa Vadzima Žučkeviče vzešlo toponymum „Дарагічын“ od jména „Дарог“. Tradiční historická forma názvu zní „Дарагічын“. Současná oficiální forma názvu „Драгічын“ (polsky Drohiczyn) byla utvořena pod vlivem polského jazyka.

Historie

V písemných pramenech je sídlo poprvé zmiňováno v roce 1452 jako Давячоравічы. V roce 1623 sídlo získalo právo městečka, když bylo součástí Velkoknížectví Litevského. V pramenech z roku 1655 je městečko poprvé nazýváno pod současným jménem Драгічын. V 17. století byly užívány dvě oficiální jména: Драгічын a Давячоравічы.

Podle sčítání lidu z roku 1778 byl Drahičyn považován za město centrem kterého byla obchodní zóna ve tvaru obdélníku s dřevěnou radnicí, na níž byla kovová kopule a znak města, u kterého byl dřevěný hostinec s obchodními řadami a bránou ve tvaru věže. Od náměstí se rozcházely ulice Pěrkovičská, Pinská a Chomská, podél kterých se soustředily budovy (všechny vyrobeny ze dřeva). Součástí města byla i předměstí Zarečka i Starasellje.

V roce 1778 žilo ve městě i s předměstí Zarečka i Starasellje celkem 785 lidí, z nichž bylo 69% křesťanů a 31% Židů. V důsledku třetí rozdělení Polska (1795) bylo město pod správou Ruského impéria. Od roku 1801 a po celou dobu 19. století se město nacházelo v Kobrynském povětu jako součást Hrodenské gubernie. V roce 1849 zde stálo 98 budov. V roce 1886 zde byla postavena železniční stanice. Podle sčítání lidu z roku 1897 zde žilo 2 258 obyvatel, ve městě stálo 280 domů (z toho 140 obydlených), farní škola, dvě veřejné školy a klinika. V roce 1905 žilo ve městě včetně předměstí asi 36 09 obyvatel. Obyvatelé se zabývaly zemědělstvím, obchodem a řemesly.

V předvečer 1. světové války byly v provozu 2 máselnice, závod na čištění křídy, továrna slaměných klobouků (v roce 1914 měla 12 pracovníků, kteří vyrobili zboží v ceně 8 tisíc rublů) a 7 mlýnů, které zaměstnávaly 36 pracovníků.

Od září 1915 do roku 1918 bylo město okupováno vojsky císařského Německa, a v letech 1919—1920 Poláky. V letech 1920—1939 bylo město součástí Polska a Poleského (Brestského) vojvodství s přibližně 4 000 obyvateli. V této době zde bylo 246 budov. V roce 1939 bylo město včleněno do běloruské SSR, kde 15. leden 1940 obdrželo oficiální status sídla městského typu a stalo se centrem rajónu.

Od 25. června 1941 do 17. července 1944 byla oblast pod okupací německých vojsk. Ve městě bylo od července 1941 do 2. listopadu 1942 v provozu ghetto. Z ustanovené „Zvláštní státní komise pro zjištění a vyšetřování trestných činů, které spáchali němečtí fašističtí okupanti“ vyplývá, že bylo během tříleté německé okupace v Drahičyně a okolních městech zabito celkem 4991 lidí, z čehož bylo 3 338 Židů. Číslo obsahuje obyvatele města Drahičyn, uprchlíky a také Židy, kteří byli vysídleni z jiných ghett. Město bylo osvobozeno vojsky 1. Běloruského frontu během Operace Bagration. Dne 10. listopadu 1967 získal Drahičyn statut města.

Pamětihodnosti

• Kostel (1928)
• Kostel Obětování Páně (1863)

Ekonomika

Seznam průmyslových podniků ve městě Drahičyn:

• ААТ «Драгічынскі трактарарамонтны завод»
• ААТ «Драгічынскі камбікормавы завод»
• УВП «Прэмікс» ААТ «Драгічынскі камбікормавы завод»
• РУП «Экзон»
• РУВП «Экзон-Глюкоза»
• Філія «Каапнарыхтпрам» Драгічынскага раённага спажывецкага таварыства.
• КУП НП «Драгічынскі камбінат побытавага абслугоўваньня»

Vzdělání, zdravotnictví, kultura, masová média

Ve městě je v provozu gymnázium, 2 střední, hudební, dětsko-mládežnická sportovní škola a 6 školek. Zdravotnické služby zajišťuje nemocnice a klinika. Je zde kino, dům kultury, dům dětí a mládeže, 2 knihovny a centrum mládeže «Спатканьне». Vycházejí rajónní noviny «Драгічынскі веснік».

Demografie

• 18. století: 1778 — 416 obyv.
• 19. století: 1830 — 341 mužů, z čehož bylo 5 šlechticů, 11 duchovních, 268 židovských měšťanských, 57 křesťanských měšťanů a rolníků; 1849 — 167 obyv.; 1878 — 1 476 obyv. (702 mužů a 774 žen), z čehož bylo 176 křesťanů a 1 300 Židů; 1892 — 3 475 obyv.; 1897 — 2 258 obyv.
• 20. století: 1921 — 1 987 obyv.; 1959 — 3,5 tis. obyv.; 1971 — 7,1 tis. obyv.; 1991 — 14,6 tis. obyv.; 1993 — 15 tis. obyv.
• 21. století: 2006 — 15 obyv.; 2008 — 15 obyv.; 2009 — 14 744 obyv. (podle sčítání lidu); 2015 — 14 800 obyv.

Významní rodáci

• Izrael Be'eri (1911 Drahičyn — 1972 Izrael) — izraelský rabín

• Uladzimjer Macvjejevič Zdanovič (Уладзімер Мацьвеевіч Здановіч, 1959) — běloruský státník, předseda Stálého výboru Sněmovny reprezentantů Národního shromáždění Běloruské republiky v oblasti vzdělávání, kultury, vědy a vědeckého a technického pokroku

• Hanna Mikalajeŭna Kislicyna (Ганна Мікалаеўна Кісліцына, 1967) — běloruský literární kritik, kandidát filologie (1993), dcera Aly Kanstancinaŭny Kabakovič

• Uladzimir Uladzimiravič Kožuch (Уладзімір Уладзіміравіч Кожух, 1953) — běloruský umělec

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Горад Драгічын na běloruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Drahičyn na Wikimedia Commons