Drahomíra Gajdošová

Ing. Drahomíra Gajdošová
Narození1921
BrnoČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo 
Národnostmoravská
Povoláníredaktorka, básnířka
RodičeAdolf Gajdoš, Františka Slizowská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Drahomíra Gajdošová (1921 Brno – ???) byla moravská žurnalistka, autorka knihy a povídek pro mládež.

Život

Byla dcerou spisovatele Adolfa Gajdoše a jeho manželky Františky, rozené Slizowské (1884–1958). Měla bratry Tadeáše (1911–1973), Zbislava (1914–1986) a Kazimíra (1922–2021).[1]

Úspěšně maturovala na 2. české reálce v Brně roku 1937,[2] v únoru 1946 vystudovala agrární inženýrství na Vysokém učení technickém Edvarda Beneše v Brně. Byla členkou Moravského kola spisovatelů, ze kterého byla v únoru 1948 vyloučena jeho Akčním výborem.

Podle zjištění Ladislava Soldána opustila v roce 1951 ilegálně Československo. Po pobytu v Austrálii se usadila v Oregonu (USA), kde žila ovdovělá pod jménem Helena Cibulka.[3]

Dílo

Deníky a časopisy

V letech 1946–1948 byla vedoucí redaktorkou sobotní kulturní přílohy – Ženská hlídka, deníku Národní obroda Československé strany lidové. V roce 1947 zde zveřejnila své reportáže o cestě po Polsku; v Národní obrodě přispívala i do jiných rubrik (např. filmová rubrika).[4] Recenze podepisovala šiframi Mg., G. a g.[5]

V emigraci zveřejňovala jako Gajdošová-Cibulková povídky v exilovém periodiku Nový život.[6]

  • Příběh malého indiánka (1956)
  • Vánoce pod Jižním křížem (1969)
  • Láska k vlasti (1969)

Knižní vydání

Jediná kniha, kterou Drahomíra Gajdošová v Československu vydala, byla pro její vykonstruovanost přijata kritikou s rozpaky.[7] (Shovívavější byla recenze v Novém obzoru, ve kterém byla zaměstnána.[8])

  • Stříbrný smích (pro mládež, obálka a ilustrace František Bílkovský; Brno, Brněnská tiskárna, 1946)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Společnost. Národní obroda. 13. 1. 1948, s. 6. 
  2. ↑ Výroční zpráva 2. české státní reálky, s. 9: Ze třídy VII. A [online]. Moravská zemská knihovna [cit. 2020-01-03]. 
  3. ↑ SOLDÁN, Ladislav. Josef Baby Kratochvíl – vědec, skaut a spisovatel. In: Pavla Kubíková a kolektiv. Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí. Praha: Obec spisovatelů, 2000. Dostupné online.
  4. ↑ Brněnští filmoví publicisté – Brno (1945–1948) na stránkách Čeští filmoví publicisté a kritici. sites.google.com [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-13. 
  5. ↑ Např. Přístav lásky (šifra G.). Národní obroda. 24. 5. 1947, s. 5. 
  6. ↑ Benáková Marie: Exilové periodikum Nový život/příloha [online]. Karolinum Press [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ PAZOUREK, V. (vpa). Po vyjetých kolejích. Svobodné noviny. 28. 6. 1946, s. 4. 
  8. ↑ K. T. Pěkné knížky pro mládež. Nový obzor. 18. 9. 1946, s. 3. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“